Moments

Chapter fifty-nine

Meddie

Drásající zvuk budíku mě donutí vstávat. Dnes je den devatenáctého října. Za necelý měsíc mám své osmnácté narozeniny. Když pomyslím, že příští rok budu dělat řidičák na auto...páni. Strašně rychle vše utíká. Vzpomínám, jak jsem se chystala na svůj úplně první den do školy. Jakoby se to stalo včera...Teď mě čeká nelehký úkol - připravování na maturitu plus dnešní rozhodování o nácvicích. Samozřejmě Stefanie vše plánuje podle sebe, takže podle ní by měl ples být v březnu. Ještě se uvidí. Vstanu z postele a mířím rovnou s džíny, tričkem s dlouhým rukávem a spodním prádlem dolů do koupelny. Mia si zatím sehnala práci ve velkoobchodě s botami. Zatím pracuje ve skladu, ale hodlá se přemístit za pult. Vykonám ranní hygienu a vlasy si pouze rozčešu. Obléknu se a vyjdu schody nahoru pro tašku s věcmi. Luke říkal, že má s kluky naplánovaný výlet do Amsterdamu, tak se přes den neuvidíme. Vidím mu na očích, že potřebuje, abych se rozhodla. Celou noc jsem nespala, protože jsem nad tím přemýšlela. Mluvila jsem o tom i s Johnem. On mě pouze zasvětil rodičovskými otázkami, co by se mi mohlo stát. Jídlo na stole leží připravené přímo pro mě i se svačinou. Uznaně kývnu hlavou a vezmu si kousek rozkrojeného koláče. Sednu si ke stolu a pozoruji zamyšleně poletující chmýří ze smetánky lékařské.

Mám jet? Nemám?

Je mi z toho na nic. Strach a napětí se zmocňuje nad mou osobou. V tom někdo zazvoní u vchodových dveří. Odložím okraj koláče na talíř a dojdu otevřít. Dovnitř jako střela vlétne Lily s typickým úšklebkem a posadí se hned ke stolu. Nenápadně si upije z mého hrnečku čaje.

"Už ses rozmyslela?" zeptá se s podivínským výrazem ve tváři. Zničeně zavrtím hlavou a vydechnu.

"To bude v pohodě. Jak se rozhodneš je jen na tobě. I když budeš několik kilometrů daleko, budu stát při tobě," pronese poeticky a já se jí podívám do očí. V hnědých očích se bliští pochopení, ale i zarmoucení. Přeci v nich dokážu vidět ten pohled, abych neodjela. Utřu si nepozorovatelnou slzu a vydáváme se znovu do školy. Dnes venku je nepříjemná zima s vlezlým větrem. Přitáhnu si teplou bundu více k sobě a potichu obě pokračujeme cestou. Potkáváme známé lidi, jak jdou buď před námi nebo po boku s námi. Srší z nich viditelná natěšenost. Vcházíme na dvůr, kde se schromažďuje množství unavených a otrávených úsměvů. Vlezeme do budovy se přezout a odložit věci. První hodinu máme s Lily společnou - angličtina v multimediální učebně. Odchytnu Lily na chodbě mezi třeťáky a vylézáme nahoru po schodech do učebny. Menšina lidí - speciálně dívek - se za námi otáčí. Nasucho polknu a radši se skloněnou hlavou vstoupím do třídy. Skoro celá třída se zaplnila, ale chybí Stefanie a její banda. Zasedneme do obvyklé lavice, přes kterou si lidé odepisují. Po několika minutách se rozezní zvonek, div by nespadl ze stěny. V tom si tam nakráčí Stefanie a přesune svůj zadek na místo.

"Slečna Crowds zase později reaguje na zvonění?" optá se s brýlemi na nose paní Blacklurry. Pochází z Afriky, kde pobývala značnou část z dětství. V osmnácti letech se vyučila na učitelku a přestěhovala se sem do Rotterdamu. Ač podivuhodné, že zrovna z Afriky učí na škole v Nizozemsku. Vše nám vyprávěla na začátku střední, když jsme se seznamovali. Mohla bych to převyprávět, ale to bychom tady byli opravdu dlouho. Stefanie protočí oči v sloup a s odfrknutím se posadí.

"Nebudu to komentovat...takže dneska si napíšeme anglický životopis o Williamu Shakespearovi, který byl v době...?" postaví se před tabuli a vyvolá Alice ve třetí lavici.

"V době, kdy vládla Alžběta I.," hrdě odpoví a paní Blacklurry s úsměvem kývne hlavou.

"Správně, Alice. Bude se to hodit. Najděte si v učebnici stranu..." napíše na tabuli příslušné číslo strany učebnice a všichni si to otevřou, kromě vyjímek. Zbytek hodiny probíhal v oddychové atmosféře. Paní Blacklurry nijak moc nezkoušela na díla autorů. Zapisovala poznámky k Willu Shakespearovi na tabuli. Hodina uběhla rychleji než obvykle. Naskládám si věci do tašky a musím se s Lily odpojit na matematiku. U záchodů na ni mávnu a přesunu se na dívčí záchody. Zamknu se v kabince.

"Bože můj, kdybyste viděly ty fyzikářky barevný punčocháče...já myslela, že utekla z Ruska, ne z cirkusu," prohodí uštěpačnou poznámku dívka u umyvadel a ostatní se hlasitě zaskřehotají. Potichu spláchnu záchod a jdu si umýt ruce. Zpatřím zašklebené a pomstychtivé pohledy těch dívek, které směřují přímo na mě. Strach přepadne můj organismus a snažím se co nejrychleji zmizez dohledu. Bohužel jedna z dívek se postaví před dveře a tím je zatarasí. Rozšíří se mi zorničky.

"To je ta přítelkyně Luka Hemmingse, viďte holky?" zašklebí se zlověstně a mě se sevře hrudník. Couvnu o krok dozadu, ale v tom narazím na jednu z party, která se okolo mě nahromadila.

"Můžeme si s ní trochu pohrát, aby měl Luke radost," zasměje se a odstrkne mě proti další. Slzy mám na krajíčku. V tom mě pošlou proti drsné zdi a já po ní sjedu dolů. Zuřivě začnou kopat do všeho, co zobrazuje mě. Bolest vystřeluje všude možně. Zatnu bolestivě čelisti a nezbývá nic jiného než ležet a doufat, že přestanou. Ucítím, jak mi z nosu stéká teplá tekutina. Krčím se u zdi a modlím se, aby už přestaly. Uslyším otevírání dveří a jak ty holky odešly. S promočenou mikinou se opatrně zvedám, jenže mi vystřelí do boku nesnesitelná bolest. Syknu a chytím se za něj. Kapesníkem si setřu zaschlou krev z nosu a když je to v pohodě, odebírám se pomalou a bolestivou chůzí na matematiku.

Až do konce vyučování jsem si musela otírat nos od krve. Nechtěla a nechtěla přestat téct krev. Když se mě vyučující zeptal, jestli jsem v pohodě, odpověděla jsem kladně. Nemusí všichni vědět o mých zážitcích. Ples se tedy plánuje na březen a bude v tématu 'Zlaté časy šlechticů'. Vycházím z budovy školy bez Lily. Končila před dvěmi hodinami, což bylo půl třetí. Cestu domů beru přes protáhlé parkoviště s malou kapacitou aut. U nosu si pořád držím kapesník, kdyby se náhodou spustila krev. Nemúžu chodit rychle, tak si občas klopýtnu o druhou nohu. Opravdu nechápu ty lidi, kteří musí ubližovat druhým. Co tím sledují? Já myslím, že kriminalita s přibývajícími roky přibyde o značné množství.

"Meddie!" zavolá na mě někdo z dáli a já se podívám za zvukem. Nemůžu nikoho najít...tam vzadu. Přivřu oči, abych zaostřila na dotyčnou osobu. Když mi dojde, že vzadu stojí Luke, usměji se a trochu rychlejším tempem k němu dopoběhnu. On mě přivítá vřelým obětím. Neubráním se slabému syknutí, když obtočí ruce okolo pasu. Nechápávě se odtáhne.

"To je krev...?" zeptá se a já si okamžitě přitisknu kapesník k nosu. Uvidím na jeho tváři viditelnou naštvanost. Zatl čelist a na čele se mu zjevila žíla.

"Kdo ti to provedl? Byla to Stefanie?! Kdo to sakra byl?!" přecedí skrz zuby a už se chystá jít za dotyčným, kterého zahlédl. Chytím ho prosebně za ruku.

"Mám tam za ním jít?! Byl to ten blonďák nebo...ten s hnědým čírem na hlavě?! Přísahám, jestli na tebe někdo šáhne, má to u mě sakra posraný," rozhlédne se okolo a já vykulím oči. On...on mě chrání. On mě chce chránit. Dobrovolně. Překvapeně vydechnu a padnu mu do náruče. Překonám fyzickou bolest a zabořím se mu do ramena. Dává pozor na mé boky, tak ruce jen položí na má záda.

"Tohle je další důvod, proč odjet se mnou."

_____________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Já nemůžu dýchat...5000...5000 přečtení. Nemůžu tomu uvěřit. Děkuju vám moc, je to opravdu zázračné a kouzelné, že se to vůbec stalo, že jsem se vůbec dokopala publikovat Moments...ještě jednou vám opravdu moc děkuji.

Meddie váhá...snad se rozhodne správně.
Co byste brali? Jet s Lukem za jeho rodinou a být s ním na turné, nebo bezpečně odmaturovat?

Nadcházející 60. část...pořád k neuvěření.

Další část za pár dní!

With all love my darlings :*

* terka69 *