Moments

Chapter fifty

Meddie

Z dáli už vidím pouliční světlo lamp, jak osvětlují postupně části Rotterdamských ulic. Světla v panelácích a obytných domech nelze v posledním týdnu v jednu ráno přehlédnout. Taxíkem jedeme až k příjezdové cestě našeho domu. Vysílená a psychicky vyšťavená táhnu za sebou namačkané kufry. Z kabelky vyndám klíče a poslepu šťouchám klíčem do klíčové díry. Po několika pokusech se mi to povede a s vrzáním se otevřou. Počkám na Miu a Johna a hned poté kufry zvedám nahoru po schodech. Rozevřu dveře od pokoje a nahmatám zapínač světla. V tom mi dojde - John vypínal elektriku. Kufry položím vedle skříně a svléknu se do tílka. Vlezu si do postele. Do očí se mi nahrnou slzy. Luku... Zamrkám očima, abych je zahnala. Pípne mi zpráva.

Luke: Dobré ráno...? Přesně nevím, kolik je tam u vás, ale mé a Calumovy schopnosti matematiky se nezdařily moc dobře. Odhadem asi půlnoc? Možná. Jen...Meddie, strašně mi chybíš. Teprve uběhlo ani ne dvanáct hodin a já si připadám strašně opuštěný. Před pěti hodinami jsme přestupovali v Honolulu a teď míříme do Sydney. Máma je zklamaná, žes nejela se mnou. Ale zase pochopila, že máš školu - taky se nedá čemu divit. Matikářka... Chci, abys věděla, že tě neskutečně moc miluju. I když nás bude dělit několikahodinový časový posun a několiktisíc kilometrů, my to zvládneme. Já vím, že ano. A vrátím se pro tebe. Prosím odepiš, až si to přečteš. - Luke

Upřímně? Znovu pláču jako malá holka, co ztratila nejoblíbenější korále. Já...nevím, co mám odepsat. Klepou se mi ruce a nedokážu ukočírovat pláč. Přísahám, že mi exploduje nervová soustava. Také mi hrozně chybí, ale je možné, že jsme na sobě tak závislí? Začnu vzlykat trochu hlasitěji a mobil položím na stolek. Pěstmi buším do polštáře, ze kterého létají pírka. Proudy slz tečou po mé tváři a vzlyky zesilují. Proč to musí být tak psychicky namáhavé? Proč jsme se museli rozdělit? Proč to musí být tak nespravedlivé?! Unaveně paže klesnou podél těla. Uslyším otevírání dveří a navazující kroky po podlaze až k posteli.

"Meddie..." šeptne ženský hlas a posadí se. Otočím se na ni s tázavým a srdcervoucím výrazem. Její ruka se dotkne mého ramena a přejíždí po něm.

"Víš...teď si budu připadat jako máma, co vysvětluje své puberťácké dceři fungování vztahu s lidskou bytostí," uchechtne se a pořád přejíždí dlaní na mém rameni.

"Věci se občas musí stát jinak, než bys chtěla. Také jsem takhle vyváděla, kvůli tvému bratrovi. Mnohokrát mi zlomil srdce, kvůli jedné povrchní holce ze školy. Pokaždé se snažil svou chybu napravit a udělat mě šťastnou ve všech směrech," usměje se.

"Ale to odbočuji od tématu. Už na první pohled jsem uviděla v jeho očích jiskru, která vždy zažehne pohledem na tebe. Nemyslím si, že by byl schopný udělat něco špatného nebo vzdát to v prvním odloučení. Je vidět, jak má o tebe starost a jak tě miluje. Říkám ti do duše, tohohle muže nikde neuvidíš, až na Johna," pokynu, aby si lehla ke mně. Složí se vedle a dívá zamyšleně do stropu.

"Vlastně...s Johnem to bylo těžké. Motala se u něj pořád holka jménem Hayley a on měl pořád oči jen pro ni. Byla zrzka. A víš, co na tom bylo to nejlepší? Ona byla má nejlepší kamarádka. Po několika měsících si uvědomil, že ona ho jen využívala. Hned po prvním pohledu do jeho oříškových očí jsem poznala, že je to stoprocentně on. Ten, se kterým si založím v budoucnu rodinu. Ten, kterého budu nadevše milovat až do smrti," dořekne a zasněně vydechne. Pozvednu jeden koutek úst. Láska jako z pohádky.

"Byl jsem slepý, když jsem přehlížel oříškové oči dámy mého srdce," ozve se ode dveří Johnův hlas. Polekaně se Mia zvedne a hned se zaculí.

"Tak a teď už jdi spát, zítra máme plno práce. Dobrou noc," šeptne a potichu jde za Johnem, který ji na chodbě políbí. Kousnu se do rtu. Vezmu do ruky mobil a pořád třesoucíma prstama ťukám na obrazovku písmena.

Madison: Máš pravdu, u nás budou dvě hodiny ráno. Pozdravuj kluky a vyřiď, ať mi dávají na tebe pozor. Už jdu spát, tak dobrou. Miluju tě.  - Madison

Smutně položím mobil na stolek a otočím se na bok. Mé oči pozorují večerní oblohu plnou zářivých hvězd přes roztažené rolety. Myslím na něj, kde se teď nachází, jestli se dívá také na mnoho krásných a zářivých hvězd, pod kterými se skrývá mnoho krásných a nezapomenutelných momentů. A přeci jsou to jen žhavé koule v atmosféře...

___________________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Shiit, padesátý díl!! I am soooo happyy! :o

Brečím, totálně brečím...jsme téměř v polovině příběhu a já...nemám slov. Jsem na sebe hrdá, že jsem se dokázala u tak sexy muže a u tak sexy ženy udržet tak dlouho. Také jsem strašně ráda, že jste to začali číst. Miluju vás.

Vzpomínková část na světě...Mia vzpomíná na zážitky a pletky s Johnem.

Chtěli byste úplný zvrat? Já vím, jsem hooodně zlomyslná, ale to ke mně prostě patří. Občas taková nechci být, ale hned to zavrhnu.

Love messages with Luke and Madison :3

Napište mi komentář, jak tohle vše chápete, komu nejvíce fandíte a co by se mělo stát.

NIKDY SE NEDOČKÁM ŽÁDNÉHO KOMENTÁŘE, TAK MI DNESKA UDĚLEJTE RADOST A CHUŤ PSÁT DALŠÍ ČÁSTI!!!!!

Ps: na obrázky sexy přítelkyně Johna ❤

With all love my darlings :*

* terka69 *