Moments

Chapter sixty-four

Meddie

Už jsou to tři dny a nic mi nepřišlo. Absolutně nic od Luka. Calum, Michael a Ashton mi poslali aspoň zprávu s blahopřáním, ale on prostě nic. Říkala jsem si - on určitě nemá čas, kdyby měl, napsal by. Mrzí mě to. Můj přítel si nevzpomene ani na mé narozeniny. Uronila jsem pár slz, ale ihned jsem skončila. I ta podělaná zpráva jen s nerozvitým 'Všechno nejlepší' by udělala radost!

Naliji do pánve těsto na palačinky a nechám pánev na sporáku ohřát. Počkám několik minut než se palačinka z jedné strany osmaží. Vezmu do ruky plastovou obracečku a z kraje palačinky ji začnu odlupovat. Najednou se mi palačinka roztrhne. S obracečkou praštím o pánev a opřu se zezadu o linku vedle. Frustrovaně si prohrábnu vlasy a vydechnu. Jsem dost naštvaná. Opravdu na dost věcí, které se staly. Přibyly k tomu i tyhle palačinky. Zkusím to ještě třikrát. Po marných pokusech vytvořit jedinou normální palačinku obracečku házím do kouta kuchyně a sporák vypínám. Neskutečně mě to štve. Nedokážu myslet na nic jiného než na něj. Obrátím oči ke stropu a rozmrkám slzy.

"Nech toho. Dodělám to," přijde do kuchyně Mia. Starostlivě si mne prohlédne. Mávnu nad tím rukou a pokynu, že jdu ven. Nutně potřebuji na vzduch. Ze stojanu si vezmu teplý kabát s čepicí a huňatými rukavicemi. Nazuji si boty a s klíči se vydám do útrob velkoměsta. Smráká se už v sedm hodin večer.

Lily měla přijímačky na hudební školu. V hudbě se pohybuje nějaký ten pátek. Písničky, které jsme napsaly v Los Angeles, dopracovala a nahrála na internet. Už má něco přes deset tisíc odběratelů a různí manažeři ji pozvali na pohovor. Bohužel odmítla. Lily se dala  místo populární hudby na country hudbu. Rozhodně jí tenhle žánr sedí víc. Svěřila se mi o Ashtonovi. Neklape jim to spolu. Takhle to řekla na rovinu.

Vlastně...nám s Lukem...též to neklape na plné obrátky.

Neříká se mi to snadno, ale není to jako na začátku. Není to ten vztah plný obav, adrenalinu a hlavně důvěry. Ztrácím se v tom celém. Samozřejmě, miluji ho, co mi srdce nejvíce dovoluje. Jenže nevím, jestli to mám očekávat i od druhé strany. Bojím se toho, že pro něj nejsem dost dobrá. Nejsem jako ty vychrtlé krásné blondýnky se stylovým oblečením. Nejsem ta dívka vysněných snů. Strašně moc mi chybí vedle mě. Občas se cítím jako tělo bez duše a bez lásky. Nemůžu už takhle dál přebývat na planetě. Musím za ním. Musím cítit jeho osobu vedle mě. Musím cítit jeho horký dech, který ovane pokaždé mou tvář, když promluví. Musím slyšet jeho chraplavý hlas po ránu.

Kroky středečním městem vedou až k odlehlé čajírně, kde sedí maximálně pět lidí. Podívám se velkým oknem dovnitř. Zaujme mne pár u okenního stolu. Uvolněné a bezstarostné výrazy obsypávájí druhého partnera. Zastavím. Sněhové vločky padají na má ramena a na nos. Pod očima mi proběhne dokonalá vzpomínka z pláže. Zatnu čelist a se zapíchnutými výrazy na zádech pokračuji v cestě dál. Postihne mne únava. Ze všeho toho obávání, rozčilení a zklamání mi jde hlava kolem. Povzdechnu si a zvednu hlavu. Lidé se potulují po nočních ulicích nevědí, co dělat. Projíždí zde policejní auta a kontrolují silnice. Obrátím se na cestu zpět domů.

Nemůžu už dál čekat, až se stane zázrak a on přijede. Hned zítra jedu na letiště a poletím do Sydney. Musím ho vidět. Potřebuji ho jako Bella Edwarda nebo Romeo Julii. S odhodlaným úsměvem spěchám domů. Otevřu hlavní dveře, pověsím bundu na věšák a přímo vybíhám schody rovnou do pokoje. Vytáhnu Elisonin kufr a vložím do něj všechny letní věci, co mám. Nacpu do něj i žabky a sandále na chození. Přece Sydney se nachází v jiném časovém pásmu i podnebném pásu. Poletím v podvečer. Sednu si na postel. Vezmu do ruky mobil a pošlu Lily zprávu, že zítra mizím pryč z Nizozemska. Dostane se mi překvapená odpověď.

Lily : Cože? To si děláš srandu ne?!

Vypnu mobil. Zachvátí mne pocit viny. Nechám ji tady samotnou. Musím ji zítra se vším obeznámit. Sejdu schody do kuchyně a s těžkým výdechem vstoupím do kuchyně. Vůně dodělaných palačinek bez vzteku se rozplyne ve vzduchu. Sednu si na židli a pozoruji těhulku, jak pomalu obskakuje u plotny. S potutelným úsměvem se zvedám a s nervozitou v končetinách uchopím do ruky plný talíř a do druhé marmeládu. Znatelně rozklepaně položím vše na stůl. Vezmu tři skleničky a při pokládání na stůl mi jedna vylétne z ruky. Celá se na zemi roztříští na střepy. Zatnu ruce v pěst. Mia zděšeně vyjekne.

"Nestalo se ti nic?!" hystericky řekne Mia a hned přistoupí. Němě zatřepu hlavou a s lehce pomotanou myslí plnou návrhů na přednesení mého konání, které už nejspíše vyplavalo na povrch, sbírám ze země střepy skleničky. Poté je házím do nacpaného koše.

"Ty Meddie, seš dneska nějaká divná..." zabrblá přicházející John a Mia polohlasně přitaká. Zastavím v pohybu a automaticky se mi rozšíří zorničky. Klid, uklidni se. Nemusí se to dozvědět. Nasadím falešný výraz 'jsem v úplné pohodě' a sednu si s rozevřenýma očima, jak nejvíce to lze, ke stolu.

"Stalo se něco?" zeptá se s pokrčeným obočím John. Vytvoří se mu na čele drobné vrásky. Znovu zatřásnu hlavou a radši si upji z čaje.

"Tak fajn. Taky se tak těšíte na Vánoce?" rozpřáhne John ruce na náznak největšího šťastného člověka na Zemi. Pocítím nevysvětlitelné tlačení na hrudníku.

"Naši už vás, vlastně nás, předčasně pozvali na Boží hod. Chtějí, abychom přijeli na oběd," řekne Mia. Nic nevnímám. Jen na zítřejší odlet z Rotterdamu.

_________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Zase přidávám po týdnu...ugh.

Škola se blíží ke konci a uzavírají se známky, však to znáte.

Poněkolikáté je jiný cover. Tenhle je opravdu boží! Miluju ho a miluji i autprku Coveru. DĚKUJU TI MOC!

Souhlasíte s Madison? Za mě měla jet už na začátku!

Děkuju za značně krásné výsledky s Moments!! Blížíme se k 7K!!!!!!

Hlasujte, komentujte!

With all love my darlings :*

* terka69 *