Moments

Chapter forty-nine

Meddie

Potichu balím neskutečně mnoho věcí do tašky se slzami v očích. Elis mi půjčila druhý kufr, jelikož viděla všechno oblečení naházené v jednom. Postupně složené oblečení skládám do prostorného kufru a přitom vyndavám vhodné věci na sebe. S Lukem se setkám rovnou na letišti. Dohodli jsme se na tom včera. Nám to odlétá ve dvě odpoledne a jim o hodinu později. Všichni letí do Sydney. Celou noc jsem nespala. Nechci ani pomyslet, že ho neuvidím tak dlouho. Já vlastně nevím, jestli se vůbec uvidíme. Všechno se ve mě hroutí jako dům z karet. Hlava stěží zvládá nastávající nával bolesti a smutku. Mnohokrát více a raději bych schytala ránu do břicha. Říká se, že psychická bolest je strašlivější než fyzická. Pravda na tom bude, jelikož se cítím opravdu mizerně. Dveře od pokoje se pomalu rozevřou. Podle těžkých kroků uznám, že přišel John. Otočím se na něj s mokrými tvářemi od slz. Neskrývá svůj smutný a lítostivý výraz. Obočí má lehce nakrčené a rty zpevněné do linky. Odhodím nedobalené věci z ruky a se vzlyknutím utíkám k němu. Přitáhne si mě do pevného objetí a nechystá se nijak odstoupit.

"Meddie, to bude v pohodě," zašeptá a položí si hlavu na mojí. Všichni chlapi mají opravdu, opravdu výborné schopnosti uklidňování. Nechybí ti sarkasmus... Zabořím se do jeho trička a potichu vzlykám. Nechci ho opustit na několik tisíc kilometrů. Nechci být od něj odloučená. Odtáhnu se od něj a pokračuji v balení. Poté, co vše zabalím zapnuté kufry nesu do prvního patra. Tam už nás zásobuje Elis svými otázkami, jestli nemáme hlad. Když si všimne mého výrazu a slz v očích, okamžitě přestane a odběhne do kuchyně. Podívám se na hodiny. 12.46. Za několik minut musíme vyrazit, protože cesta na letiště trvá hodinu. Nehorázně se mi při chůzi třesou kolena. Nejen tohle způsobuje stres, ale i strach. Samozřejmě, že se bojím. Zatnu čelist a nasedám společně se všemi do prostorného bavoráku. V autě vedle mě sedí Lily a Mia. Obě zmáčknou mou ruku na povzbuzení. Stisknu silně víčka, abych zabránila aspoň minimálně dalším slzám.

Když vidím nápis letiště, zatají se mi dech. Kousnu se do tváře. Nesnesitelně hnusný pocit mě zžírá celou. Postupně vylézáme z auta a přistihnu paparazze číhat okolo našeho auta. Zakryji si tvář a cítím, jak se mi hromadí horké slzy v očích. Myslím na všechny krásné a nádherné chvíle s ním. Já se po psychické stránce zhroutím. Je to jako tíha, která vás bodá přímo do srdce a přitom tahá dolů. Z kufru si vyndám zavazadla a pomalu se přemisťujeme do haly. Okolo nás pobíhají novináři a já mám z toho opravdu špatný pocit. Fanynky se hromadí v zástupu. Těžce polknu a ztrácím se v prostoru. Tolik fanynek jsem ještě neviděla. Najednou uvidím Luka. Pustím tašky na zem a z očí mi vytrysknou proudy slz. Jeho výraz svědčí za vše. Bez nějakého přemýšlení, bez ohledů na všechny novináře a bez ohledů na ječící fanynky se k němu s rozklepanýma kolenama rozeběhnu. Lesk v jeho očích napovídá slzení. Dívá se na mě tím pohledem, který vyznačuje lítost a úzkost. Když k němu doběhnu, rychle mu obtočím ruce za krk a jak nejsilněji můžu ho obejmu. Ruce položí na má záda a vyzvedne mě do vzduchu. Nechávám slzám volný průběh, protože ho nejspíš v blízké době nezpatřím. Nezpatřím jeho hravý, milý výraz v očích ani jeho úšklebky. Neuvidím vždy perfektně nagelované vlasy ani jeho sebejistý postoj. A hlavně - nebudu ho mít vedle sebe. Člověka, který se pohybuje jako psychopat a který má největší srdce jako anděl. Vzlykám mu do ramena a tisknu se, jak nejvíce to lze. Vnímám jeho neodolatelnou vůni, která vždy omámí smysly. Rozeznávám skrz slzy Caluma, Mika i Ashtona, jak stojí těsně za námi. Dokonce rozeznám i hlasité pištění fanynek. Odtáhnu se od něj a pronikavě se zadívám do jeho očí, ale mé slzy neznají konce. Strach a úzkost ovládá mé tělo. Nekontrolovatelně se mi třese celé tělo.

"My to zvládneme," zašeptá a položí dlaň na mou tvář. Setře mi palcem slzu a s něžností mě políbí. Vášnivý a procítěný polibek prodlužujeme než nám dojde dech.

"Podívej," řekne klepajícím se hlasem a klekne si přede mě. Podruhé už ne... Křik fanynek zesílí. Myslím, že mi prasknou ušní bubínky. Vezme mé ruce do svých a pohlédne do očí.

"Brzy se zase uvidíme. Nenechám tě samotnou, zlato. Strašně tě miluju a slibuju, že se pro tebe vrátím," zavřu oči.

"Slibuju," vydechne a já mu padnu kolem krku. Nechci ho pustit. Trhá mi s tím srdce. Proč to říká? Začínám být hysterická. Sotva se odtáhnu, už mě mačká v objetí uplakaný Calum. Za ten týden jsme se se všemi hodně sblížili a dost toho zažili. Nad pitomou vzpomínkou z auta se musím usmát. Každý se se mnou vystřídá v objetí. Budou mi chybět. Všechny paka, které jsem mohla poznat. S nepřestávajícím plakáním se odebírám za Lukem pro poslední pusu. Přitisknu se mu na rty a opřu se dlaněmi o jeho hruď.

"Budeš mi chybět, krásko," šeptne a setře mi znovu slzy. Jeho oči se ve světle zaleskly, ale jemně ustaraný a zarmoucený výraz s poloúsměvem zůstává na tváři. Přikývnu na souhlas a odcházím za svou rodinou. John se drží za ruku s Miou, Elis pláče, Bobby zamyšleně přešlapuje na místě. Lily se na mě dívá skrz proudící slzy. Když někdo vykřikne mé jméno z hloučku, zmateně se otočím. Několik z nich drží v ruce plakát. Pokrčím obočí a snažím se přečíst nápis. Milujeme Leddie. To mě rozpláče ještě více. Vracím se zpět s posledním pohledem na Luka, který odchází na druhou stranu. Lily omotá ruku okolo mého pasu a takhle jdeme až k sedačkám.

"Děcka moje, pojďte ke mně," chraplavým hlasem zašeptá Elis a přivine nás k sobě.

"Dlouhou se zase na živě neuvidíme, tak se opatrujte. Nechci, aby se vám něco stalo. Nebudete chtít nasliněným prstem křížek na čelo?"

"Ses zbláznila?! Doufám, žes měla aspoň žvýkačku," odfrkne si John a já zvednu koutek úst nahoru.

"Tak dobře. Bude se mi stýskat. Hned napište, až dorazíte domů. Johne, budeš nosit to nové oblečení, jasný?" varovně ukáže prstem Elis.

"Ano, pane."

"Já ti dám pane. To už vypadám jako babochlap?!" drkne do Bobbyho v úmyslu, aby se ji zastal. Ten se pobaveně usměje.

"A Meddie - na tebe je spolehnutí - občas se ozvi. Mějte se zlata moje," začne naplno vzlykat a plakat. Rychle se k ní rozběhnu znovu se slzami a pevně ji obejmu. Nikdy bych nevěřila, kolik dnes vypustím slz. Opravdu mě raní jet domů, protože tady to je jako v ráji; otravně nádherné počasí, bezvadně studená voda a nejlepší kluk pod sluncem. Jenže vše někdy musí skončit.

_______________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Já brečím jako želva...opravdu mě to vzalo. Nenávidím psát smutné části, ale musí se objevit špetka slz a zarmoucení.

Myslím, že nebudu spát...

Leddie končí nebo je to teprve nový začátek pevného vztahu?

Pište komentáře, názory mě zajímají, jak to chápete vy!

Promiňte za gramatické chyby, pokud se objeví.

Děkuju za 3,66K přečtení a 415 votes. Vybavuji si, jak jsem skákala radostí nad 1K přečtení :')

With all love my darlings :*

* terka69 *