Moments

Chapter sixty-eight

Meddie

Po společné večeři mám plno utkvělých otázek v mysli. Liz kousek po kousku naznačovala nějakou událost a šlehala přitom pohledem na Luka. Jen slepý by si toho nevšiml. Poslouchala jsem všechny věci a občas jsem i odpovídala. Liz je učitelka matematiky a má i duševní zkušenosti. Řeč se dostala i na mé rodiče. Luke jim všechno řekl, za což jsem mu vděčná. Dokonce jsem se zarazila, že to dokázal vylíčit přesně, jak to John přednesl u nás. Luke nabídl, že bych mohla přespat u něj v pokoji. Liz s Andym hned přikývli, ale s obavami. Jestliže jsem to pochopila dobře, očekávali nějaké nechutnosti.

Vlastně...přemýšlím o tom skoro pořád. Jen tahle představa se straní do nejmenší části mozku a dere se na povrch jen ve snech. Mám mínění, že bychom mohli náš vztah přesunout dál. Cítím v sobě nesnesitelný tlak, který rozežírá mou duši se vším všudy. Nikdy, nikdy jsem si nemyslela, že na tohle jen pomyslím, ale je to tak.

Rozloučím se s Lukovými rodiči a následuji ho nahoru po schodech. Celá napjatá roztěkaně sleduji podlouhlou chodbu a jak Luke zahýbá do třetích a posledních dveří, do kterých v zápětí vchází. Klopýtnu o kolečko kufru, ale udržím rovnováhu. Pomalu vejdu do Lukovo prostorného pokoje. Už se poměrně stmívá, tak přes temné žaluzie prosvítají zbytky rozpáleného slunce. Modré stěny jsou pokryty plakáty oblíbených skupin a kapel. Veškerý nábytek je doladěn do světlého dřeva. Postavím kufr na plovoucí podlahu. Pohledem zastavím na Lukovo obličeji. Jsem rozhodnuta, že z něj dostanu to, co skrývá. Z křivého úsměvu, kterým se na mě dívá, se mi podlamují kolena. Nevyprchala ze mě ta vášeň a touha. Mám dost velkou kontrolu nad sebou, abych se tady nesložila na zem. Pohled na svět se mi mlží čím dál, tím víc. Jeho vůně se mi dostává pod kůži. Pomalu k němu přejdu s držením rohu stolu. Zadívám se mu do pronikavých modrých očí, ze kterých čiší náznak omámení. Položím pomalu pravou dlaň na jeho odhalenou paži a sunu ji lehce nahoru až k jeho bradě. Jeho pokožka se po mém dotyku plní drobným chvěním. Rozšířené zorničky bedlivě poutá na mé oči. Skousnu si zevnitř ret a udělám krok vpřed, abych se dostala těsně k němu. Se zaraženým výrazem sleduje, co se chystám udělat. Motýli se shromažďují v obrovském tornádu, které se snaží dostat ven. Vezmu jeho bradu do rukou a s pomocí postavením na špičky mu políbím rty. Stojí jako přikovaný k zemi bez pohybu. Nepozvedl ani laškovně obočí, nic. Přesunu ruce na jeho břicho. Cítím pod tenkou látkou roztrhaného tílka drobné, ale pevné břišní svaly. Uslyším ze shora nepatrný vzdech. Hned zvednu oči, zatíná čelist a pořád se dívá mimo mě. Modré oči nepřítomně pozorují okno, ale v nitru vím, že má co dělat se sebou. Zaháknu mu ruce za krk a tím ho přinutím se podívat. Nemůžu se ho nabažit. I po našich setkáních si pořád nemůžu zvyknout na jeho výšku. Zdá se mi, že je tak o deset centimetrů vyšší.

Rozrušen a pomaten zavírá nohou dveře. Ztíží se mi dýchání. Chytne mě za boky a přitiskne se na rty. Slastně zavřu oči a nechávám se unášet na vlnách spokojenosti. Vede mne poslepu celým pokojem. Narazíme občas na nějaké poházené věci na zemi. Zachechtám se do polibku. Když cítím za sebou postel, Luke zkontroluje situaci a jemně mne pokládá s dychtivým pohledem na postel. Cítím se jako v sedmém nebi. Pozvednu jeden koutek a napjatě vyčkávám. Luke se ohýbá nade mnou a usmívá se od ucha k uchu. V tom mu zamrzne úsměv.

"Ne...to nemůžu," zamumlá a s rozladěnou tváří se zvedá. Chytá se za hlavu a pochoduje po pokoji. Zdá se mi to nebo dostal nějaký zkrat? Popravdě, vůbec nevím, co se děje. Nejdříve setkání na zahradě, pak Liz a teď tohle. Ano, není zrovna správná doba na...tohle, dokonce jsme i v domě s jeho rodiči, ale nevysvětluje to setkání. Mám strach, že je s ním něco v nepořádku. Posadím se a sleduji pochodujícího Luka po pokoji stále opakujíc slova, která vyslovil. Vymrštím se na nohy a když se nachází zády ke mně, obejmu ho. Napne svaly, ale hned je uvolní. Položím hlavu na rameno.

"Měl bych ti něco říct," vydechne a já zvednu hlavu. Opustím pohodlnou polohu a sednu si zpět na postel, která je extrémně měkká. Nemám dechu ani slov. Nevím, co očekávat. Luke si sedne do dřepu naproti mně a vezme mou dlaň do svých. Unaveným a zdrceným výrazem hledí do očí.

"Promiň, že jsem zapomněl na tvoje narozeniny. Byl jsem...zaneprázdněný," řekne a dlouze si oddechne. Lehce zvednu oba koutky. Aspoň, že se dokáže omluvit.

"Jak jsem ti to mohl udělat...jak jsem to mohl dopustit. Ty si mě nezasloužíš, Meddie," zakončí se slzami v očích. Pozvednu úsměv. Já jsem ti za to odpustila. Nebo to není ono?

________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Eww, tohle se trochu zvrtlo o.O

Očekávali jste něco víc? Upřímně, já taky. Ale Luke to musel utnout.

Dokáže se s tím Meddie vypořádat?

Tenhle díl...no, jak to nazvat. Je to takové na hrázi. Každý si myslí něco jiného a celé je to na hlavu.

Jak už vidíte, je léto a všichni jezdí na dovolené. Já jedu také a to příští týden na chatu. Krátká pauzička na příští týden. Tělo potřebuje odpočívat, ale mysl se bude utápět v Madisonině a Lukovo vztahu.

Děkuju vám za všehny ohlasy! Jste úžasní.

With all love my darlings :*

* terka69 *