Moments

Chapter forty-one

Prosím povinně přečíst autorovy poznámky!

Meddie

"Víš, je to tady hezčí než v tom tom...uh...nevím, kde bydlíš," rozpačitě se usměje a dál obhlíží pokoj. Uznale pokývu hlavou. Je normální, že si na Rotterdam nevzpomene. Je to opravdu divné jméno města, ale čemu se divit. Celé Holandsko má divné názvy a děsivý přízvuk. Obchází celý pokoj a občas nahlédne do šuplíků. Vypadá jako vrah nebo něco podobného, kdo mě chce zabít. Moc pěkný chlap se sexy zadkem a ukrutně krásnými rty...co? Po chvíli si sedne vedle mě na postel a zadívá se do mých očí. Má je tak božsky modré...a úžasné, až se v nich ztrácím. Mám strašnou chuť ho políbit, ani nevíte jakou. Meddie se až nezdravě rozjíždí a je to vidět. Sama sebe se někdy bojím.

"Jsem tak rád, že už tě mám. Chci to vykřičet do světa!" vydechne a složí mi hlavu do klína. Zasměji se.

"Miluju tě," šeptne. Zastaví se mi srdce a šokovaně se na něj podívám. Ze zdola se na mě culí. Chci mu to zopakovat. Chci mu říct to samé, jen...ach bože. Neposedná slza mi steče po tváři. Nenávidím to. Nenávidím svou přecitlivělost a celý můj život. Pronikají tam drobné paprsky světla v podobě Johna, Mii, Lily, rodiny Falcom a Luka, ale jinak tma; černota. Neubráním se pocitu, při kterém si většina lidí rve vlasy. Bezmoc. Nemůžu dělat nic. Nemůžu se změnit, nemůžu změnit náš život, nemůžu udělat nic. Pouze čekat a dál čekat, až se něco stane. Udělala bych cokoliv, abych mohla bez zábran mluvit. Udělala bych všechno, jen abych smazala minulost. Otcovu a matčinu smrt. Všechno, na co jen pomyslíme... Jenže život je velmi nespravedlivý. Vím, na světě je mnoho lidí s tímhle, nejsem jediná a také mi to mrzí. Lidé jako já by si mohli užívat života, šeptat sladká slůvka svým přítelům nebo přítelkyním, smát se s nejlepšími kamarády. Jednou bych se chtěla s nimi setkat. S těmi, kdo mají stejný problém. Proberu se do reality. Luke mi stírá kapičky slz hřbetem ruky.

"Neplakej prosím nebo se rozpláču taky. A to nechtěj. Střašně brečím. Vždycky mi opuchnou oči a vypadám jako po alergické bombě," zasměje se a já s ním.

"Ale no tak. Meddinka nebude plakat, že ne? Že ne? Že ne...?" začne mě lechtat na břiše a já se překulím se záchvatem smíchu dozadu. Ocitne se nade mnou a nepřestává mě lechtat. Přísahám bohu, jestli toho nenechá, zůstane tady louže. Pravou ruku se snažím zvednout na náznak poražení. Levá zůstává na břiše. Luke se zastaví a já ztěží rozdýchávám nával lechtání.

"Cože? Meddie chce ještě?" vykulí oči a já rychle kroutím hlavou. Ne, už ne prosím... Přepadnu z postele na zem a odtamtuď se už nezvedám. Slyším na posteli smích. Má pronikavý a hluboký smích, úplně jiný než Johnův. Takový nezvyk, když slyším jen dětský a zakoktávající smích. Celá rodina má stejný. Když se uklidním, zvednu se ze země. Luke se objeví za mnou a zezadu mě obejme. Nepatrně se leknu, ale hned se mi objeví úsměv na tváři. Musím si zvyknout na dotyky od něj. Položí hlavu na rameno. Vyndám mobil z kapsy od pyžamových kalhot, protože mi zabrněl. Podívám se na Twitter, kde mi hned vyskočí nový příspěvek od Stefanie. Nevím, proč jí sleduji. Protočím nad tím očima a všimnu si přes stovku sledování. Údivně zamrkám. Kliknu na můj profil. Tři sta čtyřicet dva sledování a pořád přibývají. Chci zpět mých devět. Před očima se objeví opravdu odporná a bolející zpráva od fanynky. Kousnu se do tváře, abych mobil nehodila do prázdna. Někdy naštve, když vám napíše děvče, které chce Luka a přitom píše nesmyslné věty, aby zabránila své lásce se zamilovat do někoho jiného.

"Tu holku znám," zamrmlá do ramena.

"Pořád nás spamovala. Museli jsme ji zablokovat, protože každý den na našem účtě bylo pouze od ní neskutečných osm stovek zpráv," vydechl a více se zabořil do ramena. Ošiji se nad mírnou bolestí, kterou způsobil.

"Promiň, já nechtěl," rozpačitě znovu zamrmlá do ramena. Otočím hlavu na něj a dám mu malou pusu na nos. Usměje se na mě a objeví tak malé jamky, které začínám milovat. Přesunu hlavu na předešlé místo a palcem vypnu mobil. Zandám ho do kalhot. Chci se vyvléknout z jeho sevření, ale nijak to nejde.

"Nesnaž se, stejně tě nepustím," škádlivě se zakření a já si poraženě povzdychnu, když to poněkolikáté zkouším. Je strašně silný. Nechám ruce volně podél mého těla viset. Jeho stisk povolí a já se octnu zase volná. Otočím se k němu čelem. Vidím v jeho očích ohňostroje radosti a kuráže. Chlapeček je nějaký divoký... Stoupnu si těsně před něj a přitáhnu ho za zátylek k sobě dolů. Mírně zaskočen ztratí rovnováhu, ale to je to nejmenší. Ztratí i jistotu nad sebou. Vášnivě se mu natisknu na rty. Synchronizovaně mi položí ruce na boky a přitom s nimi pohybuje na mých zádech. Polibek prodlužujeme než nám dojde dech. Teď vystřídá zaskočenost mě. Malé polibky skládá jeden podle druhého od ucha ke rtům. Mým tělem proběhne záblesk elektrického šoku. Odtáhne se a já jen stojím jako přikovaná a opařená zároveň. Páni... na to nic jiného myslet nemůžu.

_________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Přidávám část v ranních hodinách. Nemám nějaké nápady na takovéhle 'zaláskované' momenty (taky jsem hlavička, když je po tomhle název -_- ). Byla bych ráda, kdybyste do komentu hodily nějaké nápady. Mám vymyšleno slušné množství, ale jaksi lehce nedávájí smysl.

Zaprvé, líbí se vám Meddiin pohled? Příští část nebo až část po ní vidím buď Lukův nebo Lilyin pohled.

Zadruhé, neskutečně vám děkuju, že hlasujete (i když je to polovina ). Nemůžu uvěřit, že Moments je už u 41. části a teprve před dvěmi se dali Luke a Meddie dohromady. Vidím, že Moments bude asi pokračovat Moments 2 nebo jiným pojmenováním. Máte se na co těšit.

Moments se drží v Teen Fikci opravdu ukázkově. Nejdřív #110, #65, #86 a hned #75. Děkuju vám.

Připravuji nový Cover k Moments. Kdo je dělá, ozvěte se. Ráda bych tímhle požádala cliffordconda068, aby mi laskavě odpověděla do zprávy! :D Nebudu čekat milion let, abych se dozvěděla na můj nedodělaný a divný cover názor!

Berte si k srdci vše, co píši sem do autorových poznámek. Nikomu tolik neděkuji jako vám a to se snažím.

With all love my darlings :*

* terka69 *