Moments

Chapter forty

Meddie

Skrz rolety září letní paprsky slunce až ke mně. Zamumlám něco podobného nadávkám a přes hlavu přetáhnu polštář. Nesnáším ranní slunce, budí mě to k začátku nenávistného dne, který teprve započne. Po dlouhé době se zavrčením vstanu a v tom mě přepadne ranní rutina. Až se uklidním, mám náladu se jít pozvracet. Strašně mi kručí v břiše a skoro jsem vyvrha včerejší den. Nechutné. Nepárám se nijak s převlékáním. Ani se nebráním obrovskému úsměvu s pocitem štěstí. Nevím, jak vyjádřit pocit zamilovanosti. Jsem štěstím bez sebe. Znovu. Mám ale asi menší problém.

Nemám páru, jak se mám chovat.

Přísahám bohu, že vždy něco zkazím. Bezeslovně. Když ho někdy chytím za ruku, určitě se mi budou potit nebo něco jiného. Možná mu šlápnu na nohu, co já vím! Se zakroucením hlavy docházím do kuchyně, kde už všichni sedí. Pohlédnu na ně a všichni se culí jako měsíčci na hnoji. Začervenám se a odvrátím pohled na ledničku. Z té vyndám jahodový jogurt s lžičkou, kterou vezmu z šuplíku. Sednu si na své obvyklé místo.

"Tak co Meddie? Jak se ti to líbilo?" zašklebí se Elis, když krmí malou Rosie. Zatvářím se na ní nechápavým pohledem. Celou dobu jsem byla na tom, že Lily mě někam vzala...počkat. Bobby nás tam vezl...když to věděl Bobby, tak to věděla i Elis! Ona to nastražila! Ona chtěla, abychom byli spolu. Luke a já. Já a Luke.

"Konečně máš amanta, kterej čeká na tebe dole," uškrne se John. Hodím po něm se smíchem lžičku, které se náhodou vyhne. Celý stůl se dá do smíchu. Počkat...cože?! On čeká dole? Zamrzne mi úsměv a se skřípnutím židle o podlahu se zvedám.

"Já si nedělám srandu!" zakřičí se záchvatem smíchu John a já s rychlým bitím srdce jdu se podívat. Jestli si ze mě dělá fakt legraci, já za sebe neručím! S potutelným úsměvem na tváři se vydávám dolů. Naskytne se mi pohled na prázdnou halu. Naštvaně vydechnu. Já ho zabiju! Vykostím, uvařím a předhodím drakům, kteří neexistují! Rozhlédnu se po místnosti, jestli se někde neskrývá. Nikde. Vylezu nahoru po schodech s největším odhodláním zabít mého bratra. Když přijdu do kuchyně, John s Miou se zase muchlují. Nedají si říct i před malými dětmi. Nechutně se nad tím zaksichtím a sednu si k nedojezené snídani, ke které si ještě přidám lžičku. Když si chce můj zadek konečně sednout, rozezní se celým domem píseň od Davida Bowieho. S pozvednutým obočím se podívám na Elis. Vážně?

"To není můj mobil," zářivě se usměje dotyčná osoba a já přesunu pohled na Bobbyho, který se dívá do mobilu. Já vím, že je neslušné pozorovat dění v jiném mobilu, ale v téhle chvíli na to kašlu. Když uvidím, že tam má puštěnou krátkou ukázku na video od Bowieho, vrátím se znovu ke snídani.

"Já chci Meddie!" zakřičí malá Rosie.

"Meddie, budeš sem muset jít, jinak do ní nic nedostanu," povzdechne si ztrápeně Elis. Hned si místo Elis sedám. Malá Rosie se na mě posadí a já vezmu broskvovou přesnídávku. Lžičkou naberu přesnídávku a vložím ji do pusy Rosie. Ta se začne smát. Usměji se na ní také a pokračuji v krmení posla z nebes. Ukápne mi kapka přesnídávky na pyžamo. Paráda. Zase jako prase. Povzdychnu si a dojdu to aspoň málo vyčistit. Bohužel se ani ze čtvrtiny skvrna nevymazala. Utěrkou to mydlím jak chci, pouze to více rozetřu. Takže to vypadá jako zvratky. V tom zazvoní zvonek u dveří. Stejně jako doma jdu otevřít. Nikdo se ani nepokusil vstát. Když odcházím z kuchyně s protočením očí, objeví se za mnou malá Rosie, která chce očividně jít se mnou. Proč ne. Vezmu ji a ona mi zahákne ruce za krk. Ocitnu se u dveří a někdo znovu zazvoní. Rosie se mi zachumlá do krku. Jen si ji více přitulím k sobě a otevřu dveře. Zatají se mi dech.

"Ahoj krásko," houkne a usměje se na mě nejsladším úsměvem, pod kterým se mi podlamují kolena. Blonďák nás pozoruje jasně modrýma očima, ve kterých se prohání milióny šťastných jisker. Má reakce na tohle se nedá popsat. Můj pohled vyjadřuje nadšení a nechápavost. Kmitá pohledem mezi mnou a Rosie.

"Kdopak je tohle malé stvoření?" zeptá se Luke a malá Rosie na něj otočí hlavu. Pevně podržím Rosie pod zadkem, aby nespadla. Lukovi se neuvěřitelně rozzáří oči. S obrovským úsměvem nechávám můj pohled viset jen na modroočkovi.

"Rosie. A ty seš kdo?" kvíkne rychle Rosie. Uchechtnu se. Luke zavadí pohledem na mě a já zaregistruji, že je zaskočený. Kdo by nebyl, když skoro pětileté dítě na něj vychrlí tohle. Postavím ji na zem a chytím ji radši za ruku. Cítí se nesvá.

"Jsem Luke, tvůj budoucí strýček," klekne si a položi ruce na holá kolena. Nadzvednu obočí. Chlapče, ty si nějak moc věříš. Rosie se pustí a rozeběhne se k němu. S šokem a v pokydaném tričku stojím na místě. Nikdy si nepovídala s někým cizím (on už cizí nebude), natož aby se k němu rozeběhla. Jako opařená se dívám na Rosie v Lukovo náručí. Oba jsou tak roztomilí. Přemýšlím, jaký by mohl být otec. Musím se nad tím usmát. Starostlivý určitě, hodný pochopitelně, ale o přísnosti vůbec nevím. Ještě jsem ho dost nepoznala. Těším se, až poznám jeho charakter, který doufám bude uspokojující. Počkám, až s Rosie vejdou dovnitř a hned potom zavírám vchodové dveře. Otočím se na ně. Luke už Rosie pustil na zem a ta se na něj zasněně dívá. Jak může okouzlit tak malou holčičku jako ona. Jeho modré oči nasměrují přímo do mých. Mráz mi přejede po zádech, tak se oklepu. Co on se mnou dělá... Na řadu nastoupí známá paralyzace. Na sobě má obvyklé upnuté černé džíny, šedé tílko s potiskem Pink Floyd a černé sluneční brýle obráceně na krku. Vážně? Pobaveně nadzvednu obočí. Přiblíží se ke mně blíž. Strnu a jen se dívám na něj. Sevře mě v náručí s lišáckým úsměvem. Podaří se mi dát mé ruce okolo jeho krku a on je naopak přiloží na mé boky. V břiše mi začne létat mnoho motýlů, když své rty přitiskne na mé.

"Docela jsi mi chyběla," šeptne mi do ucha a já se začervenám. Vykouzlím na rtech neodolatelný úsměv a já vidím, jak se ovládá, aby se mi znovu nevrhl na rty.

"Vůbec nevím, proč jsem přišel. Asi jsem nutně potřeboval vidět mou čerstvě zadanou krásku," kousne se do rtu a kleká si přede mě. Bože můj, už ne... Do ruky mi podá jasně bílou růži. Bere mě do rozpaků. K růži si přičichnu a hned potom Luka znovu políbím. Je tak ohleduplný a milý. Rosie si nedočkavě stoupne vedle mě. Když ji uvidím, věnuji ji růži. Ona si ji vezme k sobě a utíká po schodech nahoru. Usměji se nad tím a přesunu pohled na něj. Na modroočka, který za mnou přišel. Na tváři mu pohrává zamilovaný úsměv s ďolíčky. Myslím, že jsem v tuhle chvíli umřela... Na důkaz vděčnosti mu uštědřím letmou pusu na tvář. To oslovení...mě dojímá.

"Tak...kam půjdeme?" založí si ruce na bocích a porozhlédne se okolo. Já nikam nejdu, stačí, že jsem ráno skoro pošla horkem. Nafouknu tváře ve znaku nevědomosti a vyndám mobil. Můžeme jít nahoru, do mého pokoje. Jen ležet a povídat si...no. Povídat asi ne, ale pořád lepší než jít do té výhně.

Co třeba jít nahoru? Napíšu do poznámek a v tom vidím na jeho tváři úchylný výraz.

Do mého pokoje...nic sprostého prosím. Rychle doplním a jemu se mihne na tváři smutný výraz. Proč jsou kluci tak sprostí...

"Co bych pro tebe neudělal lásko má," dvě poslední slova zazpívá a já se zasměji. My budeme dvojka...

__________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Vy mě už chcete opravdu zabít...

#67 Teen fikce... já umírááám!

Děkuju děkuju!

Lásky, dneska romantický den s Lukeym a Meddie! Pokračování příště!!

With all love my darlings :*

* terka69 *