Moments

Chapter seventy-six

Meddie

Každým dnem vrcholí příprava na Vánoce. Těším se na ně jako malá holka. Miluji ty všechny ozdoby, svíčky a třásně. Jako jediná z rodiny jsem byla nadšená do Vánoc, a to mi zůstalo doteď. Každoročně týden před Štědrým dnem jsem bláznila a dělala jsem různé ozdoby z papírů. Nemohla jsem se dočkat, až to začne.

Nikdo si skoro nevšiml, že jsem týden nebyla ve škole. Jen učitelé, ale ti tomu nevěnovali tolik pozornosti. Jsou tady i jiní chytří žáci beze mě, tak proč dělat drama. Pár věcí se změnilo. Stefanie si změnila barvu oblečení z růžových oblečků na žlutý korzet s minisukní. Určitě vyčetla, že růžová už je barvou podřadných lidí, než je ona. Další věc se objevila na mé skříňce. Jsou na ní vidět škrábance a je promáčklá. No...to vlastně ani novinka není. A ta poslední, na dvoře se objevily nové lavičky. Škola má také logiku - pořídí lavičky v zimě a pak se budou divit, že to zrezlo. Každý den po škole dřeme na choreografii na maturitní ples. Císaři měli strašně složitý život. Už se vidím, jak tam poskakuji v lodičkách a velkých šatech po parketě. Z té představy už mi bolí nohy. Docela jsem se vyhýbala pohledu do očí se Stefanie. Ani jednou mne přes čtrnáct dní nepřirazila k umyvadlům. Celá škola se mi zdá jako omámená nějakým plynem, který se přenáší přes vzduch. Je to fakt divné.

Ztrácím se ve svých myšlenkách každý den. Tlak na hrudi se zmírnil v přepočtu o třicet pět procent. Nezapomenu na něj, ale tlačím ho do nejužší komůrky v mozku. Srdce bije vždy na poplach, když zavadím o fotky. Před očima mi bliká červená kontrolka a já se jí vždy vyvaruji. Vyměnila jsem fotky v rámečcích všude v mém pokoji. Nemůžu se již dívat na jeho obličej. Nesnažím se ani o další kontakt s kluky ze skupiny. Na co? Přihodila bych další dřevo do ohně a oheň by vzplál do výše. Přeji si zapomenout na vše, přeji si vrátit čas na začátek. Na začátek všeho, co bych právě nemusela překonávat. Teď žiji a nebudu se zaobírat něčím, co je dávno za mnou. Nejde to lehce, ale já vydržím.

Dnes, dvacátého prvního prosince, nám oficiálně začíná volno až do šestého ledna. Neuvěřitelně mi vzrůstá adrenalin v žilách. Jsem strašně nedočkavá. Dárky mám samozřejmě nakoupené. Kupovala jsem je snad dva měsíce dopředu, protože se objeví věc, kterou daná osoba potřebuje a já si na ni na nákupech nevzpomenu. Za pár minut jedeme nakoupit strom. Už několikrát za sebou kupujeme obrovské smrky. Celým domem se line vůně jehličí a přináší tu krásnou atmosféru. Přes sebe přehodím šedý kabát a instinktivě sáhnu do kapsy pro telefon. S otráveným výrazem vydechnu, když ho tam nenajdu. Nazuji si boty s teplou výstelkou. Pohledem popoženu Johna, aby si přichvátl. Jemně políbí Miu na tvář a s nadzvednutým obočím si nazouvá boty. Mia se opře o oblouk do kuchyně. Musí chodit vzpřímeně, jelikož malý nebo malá už pěkně nabrala. Vypadá jako kdyby měla místo břicha balón. Už zbývají jen tři měsíce do narození dalšího obyvatele domu. Zamávám jí a dočká se mi úsměvu nazpět. Zavíráme dveře a společně s Johnem jdeme k autu. Konečně přestalo alespoň na chvíli sněžit a na cestu je vidět. Prošlapujeme sníh až k autu, kam se pohodlně usadím. I když přestalo sněžit, je opravdu zima. Zapásám se a rukama si zakryji studený nos. John nastartuje a rovnou pustí rádio. Auto se s rachocením rozjede a my posloucháme přesladěné vánoční písně z rádia včetně klasiky Stevieho Wondera.

K nákupnímu centru přijíždíme o něco déle, než obvykle. Silnice byly ucpané kvůli přípravám a nakupováním. Všichni shánějí dárky až teď. Jak typické. Zaparkujeme u nejbližšího chodníku a s přemlouváním vylézáme ven. Hned, jak vstoupíme do budovy, nás ovane příjemně teplý vánek z klimatizace. Postupujeme do venkovního koutu se stromy.

"Co myslíš, mohli bychom si letos vzít menší jedli. Smrk strašně rychle opadá," navrhne John a já prohlédnu jednu jedli. Otočím se za Johnem, který prohlíží úplně jiný strom. Moc se ve stromech nevyznám. Umím je poznat od sebe, ale jak přijde na řadu stáří a všechno opečovávání, otočím se a mávnu rukou.

"...tahle není špatná..." zamumlá si pro sebe. Položená jedle vypadá menší. Jsem si vědoma, že až se postaví, bude obrovská. Jednoduše kývnu a pomůžu ji přinést k pultu na zaplacení. John ji zaplatí a společně vycházíme s jedlí v rukách ven z obchodu. Oba ji položíme na střechu jeepu. Ze zadních sedadel vytáhnu provazy a převážeme strom tak, aby po cesté nespadl. Je komické, že strom je tak o půl metru delší než auto. Rychle přiběhnu do auta a sednu si. Cestou domů posloucháme rádio. John už to nemůže vydržet a přepne na jinou stanici. Oddechne si, když tam neslyší žádné koledy. Ozvou se první tóny elektrických kytar a hned potom bubny. Nakrčím obočí. Tohle jsem odněkud slyšela. Ale jakmile uslyším hlas dotyčného zpěváka, rozsvítí se mi. Lucas. Proč mi nedají pokoj ani o Vánocích...?

"Mám to přepnout?" všiml si mého posmušilého výrazu. Zakroutím záporně hlavou. To přežiji, není to tak hrozné. Pokroutím se na sedadle a opřu se hlavou o ruku. Přitom sleduji zasněžené uličky a v nich procházející lidé.

"Víš...je to trochu trapný se zeptat, ale z povinnosti musím," nadechne se a já na něj obrátím hlavu.

"Spali jste spolu s Lukem?" překvapením vytřeštím oči. Popravdě, docela mě to ani TOLIK nevyděsilo. Dalo se čekat, že se na tohle někdy zeptá. Vždyť...byli jsme spolu skoro rok. Pár měsíců do toho roku zbývá, ale tak to není moc. Představím si živě před očima vzpomínku u Luka. Zahřeje mě to u srdce, ale zároveň to vyvolá nepopsatelné vzpomínky. Nejistě zavrtím hlavou a s hořícími tvářemi zklopím hlavu.

"Vážně? Víš, že se můžeš svěřit se vším," otočí na mě hlavu a já jen kývnu. Nechci se dál o tom bavit. Tohle už by mělo být za mnou a tam to také zůstane. Po pár minutách jsme zpět doma a s sebou neseme strom. V obýváku ho postavíme do připraveného stojanu. Všude jsou položené ozdoby. Mia si sedne do křesla a vyčerpaně vydechne. Usměji se na ni a vezmu radši první červenou kouli a pověsím ji na libovolnou větev. Pokračuji s dalšími koulemi a potom je střídám se stříbrnými. Pověsím tam i naši společnou fotku. Děláme to každý rok. Má to připomínat, že neslavíme jen dárky a jídlo, ale že jsme s lidmi, které máme rádi a někteří nám chybí. Všechny ozdoby pověsím tak, jak si myslím, že vypadají dobře. John pečlivě proplétá řetězy okolo větví a dává si pozor, aby nic neshodil. Po skončené práci si všichni tři stoupneme před stromek s rukama v bok a prohlížíme stromek, jestli nic nechybí.

"Hele...a kde jsou světélka?"

"Světélka! Zapomněli jsme!" zpanikaří John a já uvidím na stolku krabičku s bílými žárovičkami. Podám mu ji a on je tam znovu pečlivě obtočí.

"Teď je to perfektní," přitaká Mia a překříží si ruce na hrudníku. Prohlédnu si hotový stromek a pro sebe se usměji.

_____________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Hlásím se s novou částí. Taková předvánoční chvíle. Nechápu to, ono je konec léta a já popisuji vánoční radovánky.

Madison se rozhodla hodit Luka za hlavu. Povede se jí to někdy?

John to rozsekal. Rodičovské opatření :D

Blížíme se s Moments k 20k přečtení! Jste úžasní a děkuji jak za přečtení, votes, tak za úžasnou podporu v podobě komentů!

#8 místo v Teen Fikci minulý týden...THANK YA ALL!!!

Jsem zvědavá na vaše komenty!!

Děkuju!

With all love my darlings :*

* terka69 *