Moments

Chapter eighty-one

Meddie

Ráno ani nečekám na zaostalý budík a vstávám hned, jak se vzbudím...což je okolo čtyř hodin ráno. Cítím se nabuzená. Je to jako spolupráce mezi kolegy - těšíte se, že poznáte další zdroje, ale zároveň se máte na pozoru, abyste nic nepokazili svému týmu. Neumím popsat všechny ty pocity, co se ve mně chvějí. Chce se mi plakat, řvát, bušit, běhat a nevím, co dál. Můj organismus si chce dělat vše podle svého gusta.

Zvednu se z postele a hledím chvíli ven z okna na temně zahalenou oblohu posetou tísícemi hvězd. Připomínají...připomínají mi, kolik hvězd okolo sebe mám a které postrádám. Všichni si představujeme situace, kdybychom měli u sebe ty, kteří nám scházejí. Povzdechnu si. Cítím ho tady. Cítím, jak se jeho vůně line přes celý pokoj, když otevřu starou skříň. Ta mužná a přitahující vůně mé čichové buňky zachvátí. Jenže trvá opravdu krátkou chvíli, protože zbystřím na černé tričko. Jeho tričko. Pořád ho mám, alespoň na krátkou památku na vztah, ve kterém jsem oplývala blahem a láskou.

Zavrtím hlavou. Nemáš zapotřebí se nad ním zastavovat. Odtrhnu pohled od oblohy a vydám se do koupelny, kde mám aktivitu minimálně na hodinu. Napustím teplou vanu a připravím si všechny přípravky, které budu potřebovat. Jakmile je vana naluštěná, vklouznu do ní a úlevně zavřu oči. Bedlivě poslouchám zvedající se proudění větru, které šustí listy listnatých stromů. Když se teplota vody sníží, vylezám umytá z vany a namažu se celá krémem. Okolo druhé hodiny musím být připravená, jelikož generální zkouška je od tří. Jedu tam s Lily. Oficiální vstup je od půl šesté.

Vylezu z koupelny a mířím rovnou do kuchyně pro snídani. Vezmu si toast ze včerejší večeře a zasednu si k televizi. Stejně všude běží teleshopping, takže si pustím film. Nad míru uvolněná se usadím na gauč a sleduji probíhající film. Můj svět v hlavě ale mizí jinam, než u filmu. Strachuji se o celý večer. Poprvé v životě mám obavy ze školní věci. Samozřejmě, že se o světla a hudbu starat nemusím, ale mám pocit, že bych se měla bát. Nemůžu to brát takhle pesimisticky. Spousta lidí na tom pracovala, tak proč by se něco mělo stát zrovna u nás?

Zakroutím nad sebou hlavou. Jsem strašně vypjatý a nerozhodný člověk. Vždy se hrozně dlouho hádám se sebou, jestli si mám vybrat tohle nebo tohle.

Nastává čas oběda a já se vyfoukaná a namalovaná vydávám zasednout za stůl. Zbývá hodina do druhé hodiny a mně nervozita v krvi houstne. Samovolně třesoucí konečky prstů na rukou nemohu ukočírovat. Připravím na stůl tři talíře s plným obsahem, který se skládá z bramborových placek a směsi. Zasednu za stůl a jako bezedná to začnu do sebe házet. Připojí se ke mně John s Miou, kteří řeší, co si vezmou na sebe. John mne neustále popichuje, abych se udusila tím jídlem. Střihnu po něm pohledem a vracím se zpět nahoru připravit. Obléknu se do šatů a natočím si vlasy do obrovských vln. Naposledy se podívám do zrcadla a dodám si sebedůvěru. Stále v koutu mysli toužím, aby přiletěl. Aby přiletěl za mnou a přitom by si se mnou zatančil, i když jsme na to dřeva. Pozvednu levý koutek úst. Budu čekat, i kdyby se mělo přihnat tornádo.

Sejdu schody dolů a dole vyřídím, že mají dorazit ve čtvrt na šest. Nikdy před budovou není dost místa na mrňavém parkovišti. Všude je místa tři kilometry, ale oni zrovna to parkoviště museli znepřístupnit. Zkontroluji, co mám v kabelce přes rameno. Ano, pořád telefon nemám. Moje chyba, že jsem ho třískla na zem. Tašku s věcmi na převlečení beru do jedné ruky a do druhé beru lodičky. Kabát si nezavazuji a v botaskách pádím na křižovatku. Rozhlédnu se po červeném broukovi, jestli už zatáčí. Bohužel jsem si zpletla přední světla golfu. Odevzdaně vydechnu zadržovaný vzduch a přešlápnu na druhou nohu. V tom uslyším radostné houkání.

"Naskoč si! Lily expres nezastavuje!" vykřikne Lily z předního sedadla spolujezdce. Zakroutím pobaveně hlavou. Pokývnutím hlavy pozdravím Margareth a do kufru poskládám tašku i lodičky. Lily vyleze z auta, abych mohla zalézt na zadní sedačky. V duchu prokleji tohle auto i šaty, jelikož nelze normálně zalézt dozadu.

Za deset minut tři přijíždíme k sálu. Lily de rozloučí s mámou a já ověšená všemi možnými taškami pomalu kráčím ke vchodu. Lidé se na nás ohlížejí, ale já jejich nechápavé výrazy ignoruji. Vejdeme do sálu a já zpozorním. Všechny dívky létají z koutu do koutu, protože se potřebují nalíčit. Položím věci do šatny a nazuji si příšerné lodičky. Lily zaleze do koupelen si obléct své šaty. Pomohu ji je zapnout. Jako jediná vyfasovala krátké, ale přesto krásné, červenočerné šaty, které trčí do všech stran. Dozadu nagelované vlasy sepnuté čelenkou s napodobeninou pavího pera si ještě více ulízne a nazouvá si dvanácti centimetrové podpatky, na kterých se promenáduje každý den. Obě jdeme současně, ale každá jinak rychle do sálu. Ohlédnu se na první patro. Sál je ozdoben černými a bílými balónky svázanými k sobě. Okolo zábradlí patra visí popsané stuhy. Užasle vydechnu a pokračuji k objevování výzdoby. Stoly jsou prostřeny smetanovými ubrusy a na každém je položena červená růže. Aparatura pro fotografování je připravena u hlavních dveří. Choreografka všechny svolává na zkoušku. Přesunu se za oponu. Zatím se všichni seřadí za mne, protože si jdu jako první sednout za klavír. Nervozita ve mne stoupne. Mladý moderátor si připraví svou řeč a 'jakoby' přivítá maximálně židle v sálu. Zašklebím se. Moderátor odejde z pódia a všechno zhasne.

Nádech, Madison. Je to jen zkouška...

Když se čistě bílé světlo přesune na oponu, vykročím sebejistým krokem ke klavíru. Nacvičeně mrknu do publika plného židlí. Sednu si ke klavíru a upiji si z prázdné skleničky, která bude naplněná ledovým čajem. Přejedu prstem po všech klapkách a tím začnu představení. Zahraji krátkou ukázku od Johanna Sebastiana Bacha, v ten moment se všichni připraví na svá místa. Hned, jak skončí ukázka, se ze zadu ozve nahraná melodie houslí a dalších nástrojů. Na živo hraji pouze já. Po klapkách přesouvám prsty a ohlédnu se do sálu. Všichni se pohybují zpomaleně, jakoby představovali opravdové císaře. Usměji se a přesunu pohled zpět ke klavíru.

"Byli jste úžasní. Těším se na oficiální předtančení," řekne šťastně choreografka a já se odebírám prozkoumat stůl, kde se mají usadit John s Miou.

___________________________________________________________________________

Hi guys!^^

I'm back! Nová část je na světě!

Taková...no...část ze zkoušky. Příští část bude na ostro z maturiťáku!!!

Hmm...očekáváte, že se objeví někdo z tajemné čtyřky?

Pište vaše otázky a dojmy do komentářů! Čekám na ně.

Obrázek Madison v šatech...já tu ženskou prostě žeru :3

Děkuju všem, kdo hlasovali a komentovali!! Jsem vděčná!

With all love my darlings :*

* terka69 *