Moments

Chapter fifty-six 2/2

PÍSEŇ V MÉDIÍCH SI PUSŤTE, až UVIDÍTE ZÁVORKY S HVĚZDOU!!! (Lepší atmosféra ;) )

Meddie

Před zrcadlem si upravuji černé střapaté šaty pod kolena. Všude se mi lepí a nemůžu si ani pořádně sednout na židli, aniž by mi nebylo vidět spodní prádlo. Celou dobu, co se oblékám nedokážu pochopit, proč si mám vzít šaty. Jdeme na film do laciného kina, ne do divadla na Fantoma opery. Culík ještě přestříkám sprejem a namaluji si tenké linky. Přes sebe přehodím lehký smetanový svetr a obuji si černé baleríny. Nejradši bych si lehla do postele a dívala se na nudný seriál. Počasí tomu také odpovídá; zatažená obloha a občas prší jemné kapky. Argh. Do tašky hodím mobil, peněženku s pár eury a lesk na rty. S nadávkami v duchu sejdu schody dolů a tam uvidím Miu v černé úplé sukni se zakasanou modrou halenkou. Nikde nezahlédnu Johna. Mia po chvíli oznámí, že šel nakoupit, tak řídí ona. Podívám se tím pohledem zvládneš to? Na to se hrdelně zasměje a mávne rukou. Jen lehkomyslnou ženu tahle otázka rozesměje. Nasedáme do auta a se zvukem písniček od Ozzyho odjíždíme z domu.

Celou cestu Mia prostě musela zpívat nahlas při otevřených oknech. Lidé se podiveně otáčeli. Já se jen zmohla si vzít monstrózní sluneční brýle na ukrytí a dělat, že jsem němá. Kdybyste zde byli, asi byste umřeli smíchy nebo se propadli hanbou. Mia nemá zlato v hrdle, o tom nepochyb. Mohla alespoň zpívat španělsky - nikdo by jí nerozuměl. Zaparkuje jeep u kamenného mostu, přes který je vidět na průhlednou řeku. Plují po ní různá plavidla a nejvíce luxusní výletní lodě s červeným pruhem na bocích. I z dálky můžu vidět číšníky, kteří obsluhují hosty na palubě. Šampaňské roznáší ke všem stolům, kde si vezme maximálně pět hostů. Musí tam být obrovská spotřeba šampaňských a růžových vín. Přibližně odtud zbývá nejméně čtyři sta metrů od kina. Stojíme přímo v centru, ale kino je trochu dál než jsme si myslely. Přivinu si více k tělu svetr, jelikož okolo provanl extra studený vítr, který mi nepříjemně foukl do tváře. Zabouchnu dveře od jeepu a společně se vydáváme na chodník, aby nás nějaký idiot nezajel. Z přemýšlení, kudy vede cesta ke kinu, mě vyruší vzrůstající křik a hukot mladých dívek. S nakrčeným obočím se otočím. Hromada dívek okolo patnácti se shromáždilo u jednoho přístavu, kde parkuje výletní loď. Drknu do Mii, aby se šla se mnou podívat. Protočí očima a mumlá si něco pro sebe. Nevnímám to, protože pokaždé mumlá to stejné. Vkrademe se úplně dozadu, kde nebudeme tolik na očích. Snažím se najít záchytný bod, u kterého mám nadprůměrnou šanci, že něco uvidím. Najednou, když uvidím kudrnatou hnědou hlavu, mi do výhledu stoupne černovláska. Stisknu silně čelist a odfrknu si. Bože. Teď mi tam prostě musí stoupnout. Cožpak nikdo nemá pochopení pro malá děvčata?!

"Hledáte někoho, madam?" chraplavý hlas doprovázený těžkým výdechem ovane můj krk. Okamžitě zastavím v hledání příslušného výhledu na situaci. Strnu. To není na mě. To nemůže být na mě. Pomalu se otáčím na malém podpatku o sto osmdesát stupňů. Sotva zahlédnu vysokou postavu, zrychlí se mi dech. T-to ne...to není možné! Blankytně modré oči nadšeně, očekávaně a unaveně sledují mou reakci na tohle celé. Nemůžu popadnout dech, nesnesitelně se mi potí ruce, mám rozšířené zorničky a přikládám si šokovaně ruce k ústům. Panebože na nebesích. Já...nemám slov. Blonďaté vlasy má nagelované na pravou stranu, lehké strniště pokrývá jeho tvář a nervózní úsměv se rýsuje na obličeji. Zpod rozeplé kostkované košile prosvítá černé tričko. Padnu mu kolem krku a těsně se k němu přitisknu. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Vypadá to jako sen, který se mi splnil. Položí ruce na má záda a poklidně jimi přejíždí.

"Slíbil jsem, že se pro tebe vrátím a já sliby dodržuji," šeptne a mě ukápne slza štěstí. Opře si hlavu o mou a jemně se mnou kolíbá ze strany na stranu. Pomalu se dostávám z té euforie a slyším hlasitý křik fanynek.