Moments

Chapter eighty-two

Meddie

Při lehkém občerstvení po druhé generální zkoušce zhlédnu hodiny. Čtvrt na šest. U prosklených dveří se tlačí několik lidí, ale ochranka je nepustí dál. Těžce vydechnu. Lily na mě něco promluví a já bezmyšlenkovitě kývnu, i když ji vůbec nevnímám. Celá se třesu, můj organismus tak náročné situace nezvládá. Zvednu se od stolu a zutá z bot jdu na toalety. Tam se zamknu. Ruce dám v bok a otočím se na zrcadlo.

Dívám se na obraz ženy, která se před nedávnem vyrovnala s tím, že nemá cenu se dál sbližovat. On má jiné zájmy, ona také. Písně od AC/DC připomínají vzpomínku z auta, kdy on neměl řidičský průkaz a hnal se silnicemi města. Jenže já se nad to přenesla. Dělá mi to jisté potíže, ale nechávám vše plynout. To už je uzavřená kapitola, kterou nemá smysl otevírat.

Zaslechnu od dveří hluk a ihned mířím pryč z toalet. Když se vykotalím ke stolu, v sálu se hromadí rodiče spolužáků. Pohled zamířím na extravagantní pyšnou rodinku, mířící ke stolu blíže u pódia. Zašklebím se. Crowds. Sto devadesát centimetrů vysoká žena středního věku, oblečená v napasovaných fialových šatech v doprovodu ulízlého manžela se blíží ke stolu. Za nimi jde jejich druhá rozmazlenější dcera Francesca. Oproti své matce a sestře má plavé krátké vlasy, ale podobné oblečení. Už jsem měla tu čest se s nimi potkat osobně. Od chvíle, kdy na mě ta čarodejnice s přehnaně mentholovým dechem promluvila, si myslím, že mají továrnu na žvýkačky. Ale vážně, byla cítit na dva metry, jako kdyby si vzala nejméně sedm naráz. Sedí společně s rodiči fotbalové hvězdy, Nicka. Přestanu se zabývat jimi a zbystřím na hlouček. Poznám Johna a tak se zvednu z židle. Hlouček se roztrhne a já ohromeně vytřeštím oči.

John si doopravdy oblékl nový oblek od Elis, ve kterém vypadá jako urostlý muž. O něm, že vypadá jako muž, se říct v několika případech nedá. Upoutá mne ale Mia. Rozevláté rudé šaty s véčkovým výstřihem zvýrazňují oblé bříško. Vlasy má svázané do drdolu. Vypadají nádherně. Usměji se na ně a dojdu je obejmout. Dovedu oba dva ke stolu a ihned jdu najít Lily. Přeběhnu s lodičkami v ruce do šaten. Najdu jí tam sedět na lavičce a mobilem v ruce. Přejdu k ní, ale spadne mi úsměv. Její oči se lesknou. Otočí na mě hlavu s prosebným pohledem. Sednu si vedle a ona mi položí hlavu na rameno.

"Máma nepřijede. Nebo možná jo, ale neuvidí předtančení," vzlykne mi do ramena a já ji pohladím po ramenu. Uklidním ji s tím, že určitě přijede a ať se nerozmaže líčení. Na to se lehce zasměje a potom jdeme na pódium. Moderátor začíná všechny vítat. Obuji si boty a přehodím přes sebe přehoz. Nadechnu se. Jdeme na to. Za oponou přešlápnu na druhou nohu a divoce zamrkám. Když mi vyšle signál, jdu pomalu ke klavíru. Podívám se do sálu plného nedočkavých obličejů. Židle byly přeci jen lepší publikum... Zvednu jeden koutek a sednu si ke klavíru. Napiji se ze sklenky a mrknu do publika. S výdechem přejedu prstama po klapkách. Za mnou se připraví na svá místa spolužáci a já hraji ukázku Johanna Sebastiana Bacha. Užívám si to s lehkým stresem.

Pohled přesunu z not na publikum. Všichni šťastně sledují tančení. V tom zaregistruji dobře známou blonďatou kštici. Zastaví se mi na půl vteřiny srdce. Vrátím se zpátky ke klavíru, ale pro jistotu se ohlédnu ještě jednou. Prohledám celý sál, ale nikde ji znovu neuvidím. Přece se mi to nemohlo zdát. Nebo to byl jiný člověk. Taky pravda.

Po předtančení se vše zahalí do modrých světel. Kapela s typickými valčíky se dostavila. Poznám, že se jedná o tanec s rodiči. Koutky úst mi spadnou dolů. Jakmile se zastavím u našeho stolu, zuji si boty. Otlaky z bot se ozývají.

"Snad ti jako rodič musím stačit," zvedne se John a já pokrčím obočí s jemným úsměvem.

"Prosímtě pojď, ať tady nestojíš jak debil," procedí skrz zuby vážně a já se zasměji. Znovu si nazuji s nechutí boty. Přesuneme se na parket a já se Johna chytím za rameno.

"Musím se naučit tancovat. Nechci na svatbě být za dřeváka, kterej neumí tancovat," zasměje se. Zakroutím hlavou a ohlédnu se. Stále myslím, že to nebyla náhoda. On tady byl. Já to vím.

"Přemýšlíš nad ním?" klade důraz hlavně na poslední zájmeno. Kývnu a zklopím pohled. Uslyším z jeho strany odfrknutí.

"Na to ti už fakt nemám co říct," řekne. Už ani nemusíš.

_______________________________________________________________________

Hi guys!^^

Myslíte si, že to byl Luke v davu?

Má John reagovat takhle na něj?

Err...je mi úzko...tohle je předposlední díl první série. Připravovala jsem se hodně dlouho, ale bohužel. Vše musí jednou skončit.

Vaše dojmy, krásné chvíle a hlavně, na jaké straně jste, pište do komentářů!!^^

Děkuji za všechno - votes, reads a komentáře! Je to prostě neuvěřitelný.

Žádná fotka není, tak si alespoň pusťte píseň.

With all love my darlings :*

* terka69 *