Moments

Chapter twenty-two

Meddie

"Zlato, jsme tady!" radostně zavolá Elis z chodby. Zastaví se mi tep. Po slepu hledám ovladač, abych mohla přepnout kanál. Jde to těžce, jelikož mám v jedné ruce misku s vločkami a druhou hledám ovladač. Radostně si oddechnu, když už nevidím ten kanál a ještě více jsem ráda, že se v té televizi nevidím. Nenápadně odhodím ovladač pryč a s napjatými pocity se posadím. Vůbec nevím, co mám dělat. Ukázat jim můj snímek s ním, jak se tam tiskneme k sobě nebo nedělat nic? Já nevím. Stejně to jednou vypluje na povrch tak i tak. Nervózně poklepávám prstama na postel. Zaregistruji vzadu, jak velká mužská postava pokládá na židle dvě obrovské tašky plné surovin. Dneska asi bude rozlučka s Elis a malou Rosie. Musím přiznat, že mi bude Rosie chybět. Nevím, kdy se ještě uvidíme. Nejspíš až o Vánocích. Malá ďáblice už mě nebude vykopávat z postele...

"Ty posloucháš dechovky? Tvoje starší 'Já' se dostavilo nějak brzy," ušklíbne se John a já se podívám na onen zmíněný pořad. Kanál pro starší štramáky. S otráveným vnějškem přepnu kanál na akční filmy. Divoce tlučící srdce by mohl v tuhle chvíli slyšet kdokoliv. Cítím se...ve stresu. Nezmůžu se na pantomimickou odplatu Johnovi. Myslím, že propadám do zakázané lásky. A bojím se toho, co se stane dál. Meddie, není ničeho se bát...

Rozklepanou rukou dojídám své už nasáklé vločky. Když položím prázdnou misku vedle sebe, tou největší silou, jakou mám udeřím do povlečeného polštáře. Musím to ze sebe nějak dostat, když nemůžu mluvit. V některých chvílích si přeji, abych se druhý den ráno probudila se svým hlasem, který si nepamatuji. Tak ráda bych ho měla zpátky jako svou matku. Kousnu se do tváře v úmyslu nemyslet na smutné události.

Zvedám se s miskou a odnáším ji do kuchyně. Nevšímám si nikoho, pozoruji jen své nohx v barevných ponožkách, jak se pomalu posouvají až do mého pokoje. Spadnu do peřin a tlumeně zakřičím - spíš vydám divné zvuky. Teprve se ten úlet rozebírá a já už křičím v zoufalství. Já nevěděla, že tě to hned vezme... Já nevím, co mám dělat. Už se těším na rodiny reakce k tomu. A Stefaniinu reakci. Včera jsem si podepsala rozsudek smrti. Zvednu se do sedu a zkontroluji, co je nového na twitteru. Více než třicet upozornění. Ne... sevřu víčka k sobě a zhluboka se nadechnu. Nejradši bych se odstěhovala na konec světa...ne počkat, na druhý konec světa, protože na prvním bydlí Luke... Rozhodnu se nejdříve zkontrolovat zprávy. Sedm nových zpráv. Oni mě poznali... Ber to z té lepší stránky, budeš slavná a budeš mít perfektního přítele. Ano, ale hodně starostí navrch a já nechci být slavná. Madison Gale zůstane a zůstává neslavná osoba. Nic se na tom měnit nebude. Vyskočí mi na displej mobilu zpráva. Neváhám a ihned si ji přečtu.

xxDonnyxx: Ahoj, chtěla bych být ve tvé kůži, protože bych měla toho nejlepšího přítele. Nechceš být moje kamarádka?

Holka? Ani tě neznám. Byla bys asi hodně milá a spolehlivá kamarádka, ale nechceš být v mé kůži. Tyhle holky to píší jen ze zoufalství. Chtějí být v kůži slavných a nebo u jejich přítelkyň nebo přítelů. Nikdy v životě jim tohle nepřeji. Těch otravných paparazzů na každém rohu, těch rozhovorů, těch falešných lidí...a víte, co je nejlepší? Já se v tom v budoucnu budu angažovat pořád, jestli budu s Lukem. Ale musím se také zeptat sebe - chci s ním chodit? Stojí mít za zadkem tolik novinářů kvůli němu? Ano, chci. Včera se mi dosvědčilo, že on mi své city opětuje. Nejen, že vypadá jako rebelský anděl, který byl seslán na zem, ale má milou povahu...nebo jsem zaslepená? Zaslepená jeho krásou a božím hlasem?

"Meddie, pojď dolů na oběd!" uslyším ze zdola. Mobil tlačítkem vypnu a jdu dolů do kuchyně. Na stole jsou připravené talíře s těstovinami a masem s podivnou hnědou omáčkou. Nahodím lehký úsměv na tvář, aby neměli někaké podezření.

"John někam zmizel, za chvíli se vrátí," informuje mě Mia a já jen kývnu. Někdy vážně přemýšlím, že někde za rohem kouří. Já doufám, že ne. Sednu si ke stolu a pustím se do jídla. Elis nejdřív krmí malou Rosie a až potom se nají ona. Pamatuji si, jak jsem ji u nich taky krmila. Pořád se na mě usmívala, až mi to spadlo na mé tričko. Broskvová přesnídávka nejde moc snadno umýt z bílého trička. Nad tou vzpomínkou se usměji. Uslyším prudké bouchnutí dveřmi. Leknu se jako všichni ostatní u stolu. John je tady. Když vejde do kuchyně, v pravé ruce drží ztočený časopis a levou ruku má v pěsti. Nervózně polknu a začnou se mi klepat ruce. Co mám očekávat? Facku nebo rovnou pěstí? Oči má temně černé a rty má semknuté.

"Vysvětlíš mi tohle?" zeptal se klidně a položil přede mě časopis TeenBlockbuster. Pomalu si ho vezmu do ruky a z hlavní stránky se na mě dívá Kim Kardashian s obří zadnicí. Přesunu pohled na okolní články.

,,Luke Hemmings už nesnesl být déle sám. V Rotterdamu se seznámil s pohlednou blondýnou a vypadá to na dobré cestě. Uvnítř více..."

Uhm...nebudu otevírat časopis uvnitř, stejně tam jsou napsané jen sprosté lži. Podívám se provinile na Johna. Vidím pouze kamenný výraz na jeho tváři.

"Jsi to ty, že?" pro jistotu se mě radši zeptá. Kývnu a zklopím pohled ke stolu. Opře se o linku a dá si ruce za hlavu.

"Satane můj...co budeme dělat," řekne a těžce vydechne. Mia jen zasyčí nad tím pojmenováním. Bývalý satanista se pozná... Já nevím Johne, já nevím... Uslyším lusknutí prstů.

"Co když si nabarví vlasy na světle modro?" vyhrhne šťastně John. Mia se ns něj hned oboří.

"Jak tomu pomůže obarvení vlasů na světlou, když má světlé vlasy?"

"V téhle době, když nemají barevné foťáky si toho nevšimnou."

"Jenže teď mají barevné foťáky, inteligente."

"A jo vlastně," dojde konečně Johnovi. Pořád sedím s hlavou plnou provinění. Mia se zašklebí a mrkne na Johna.

"Tak si nabarví vlasy na černo."

"Ne, na tmavě hnědou. Černovlásky s čistě modrýma očima neoslní více jako hnědovlásky," namítá Mia. Taky přemýšlím spíš nad hnědou. Časopis přesunu vedle sebe.

"Půjč mi to, jsem si to ještě nepřečetl," vezme si časopis. Zůstávám sedět a dojídám jídlo. Koutkem oka zahlédnu, že si prohlíží uvnitř fotky.

"Docela se k sobě hodíte, ségra," zamrmlá za časopisem a já se zakuckám. Uhm?

"Oba jste blonďáci, jsi tam o půl metru menší...akorát jsi trochu více při těle, ale to je vcelku jedno..." můj milý a hodný bratříčku, každý nemá postavu jako fotbalové hvelězdy nebo modelky. A nejsem menší o půl metru...jen tak o dvacet pět centimetrů. Po snězení jídla odnáším talíř do dřezu a vytrácím se z kuchyně. Jdu se dát do kupy.

"To si mladá dámo keště vyřídíme."

____________________________________________________________________________________

Hi guys! ^^

Meddie je ve stresu...co s tím? Dokáže Luke, že o ní stojí?

Kapitola o 1115 slovech bez mých keců!^^

Pochlubte se, co jste dostali k Vánocům. Mám CD 5SOS a 1D. A nový mobil s Wattpadem! Takže se budu snažit psát o 106! Děkuju vám za tolik přečtení a votes.

With all love my darlings :*

*terka69*