Moments

Chapter twenty-eight

Meddie

Poslední den práce za sebou. Konečně. Peníze uloženy na kontě, můj organismus zcela ochrnulý... Začátek srpna je v plném proudu nabitý energie. Bohužel, já jsem vybitá s celým tělem. Mou nabíječkou je postel s horkou vanou plnou pěny. Celý červenec probíhal nějak takto: sprcha, jídlo, práce, jídlo, práce, jídlo, postel. A takhle to šlo až do neděle. Mia odletěla do Španělska, protože tam potřebovali dokončit prezentace na závěrečnou zkouškou. Vrátí se zase na konci srpna. S Elis jsme volali několikrát a moc jsme nepochodili. V tom nejlepším signálu se celý počítač vypl a my byli skoro den bez elektriky. Lily se po jejím zkratu s výmluvou, že jede na týden k babi vypnout jakoby propadla do země. Nenapsala ani nezavolala. Prostě jakoby zmizela z povrchu zemského. Šla jsem za ní i k nim, ale nikdo nebyl doma. Ani její máma. A to je hodně divný. Takže jsme pořád něco podnikali s bráchou. Procházky o volném  víkendu a podobně. Navenek jsem se cítila plná štěstí a trochu vyčerpaná, ale zevnitř mi něco scházelo. Pořád a neustále jsem se o Lily strachovala, jestli se jí něco nestalo. O Miu jako mou budoucí švagrovou též. A o něj...o něm jsem spíš zase přemýšlela, jestli se alespoň trochu změnil. Na jejich sociálních stránkách pořád vypadal zachmuřeně. Jako kdyby nad něčím přemýšlel a sám se nad tím trestal. Nemám vůbec ponětí, proč nad ním držím spásu. Mohla bych něco hořce sprostého napsat, ale nechci. A proč se měním zpět. Nedokážu se změnit. Nedokážu být nedobytnou pevností a temnotou. Nedokážu se přes vše přenést. Stará Meddie si zažila své a nechce se měnit. Mysl vyhrává, touha změnit se upadá a já s ní.

Dobelhám se k mé posteli a padnu na ní. Štěstím bez sebe zakřičím do polštáře mé poslední nadávky - symbolicky. Nemám sílu zvednout můj zadek se převléct. Slyším výsměšné chichotání od dveří. Otočím hlavu na dotyčného. Stojí opřený o rám dveří s rukama na hrudi. Není moc šťastný, že Mia odletěla. Slíbila, že s námi zůstane celé prázdniny, jenže škola je škola a ona s ní musí vycházet v dobrém a po španělsky. Hodím po něm polštář a on zapluje do svého pokoje. Neochotně se zvedám pro svůj polštář a zavírám dveře. Otevřu okno a spadnu zády na postel. Vládne tady nuda po práci. I na zahradách sis mohla aspoň symbolicky povídat s žížalami, které se plazily ve hlíně. Cukne mi koutek a já se neubráním letmého úsměvu. Nad čím to přemýšlím. Už si připadám jako blázen. V tom uslyším volání svého jména. Zakňučím a znovu se zvedám. Uslyším znovu své jméno, ale s nedočkavým výkřikem. Rychle běžím dolů v domnění, že si ten dřevák něco přihodil. Celá udýchaná přiběhnu do kuchyně. Usmívající John bez nějakého zranění se dívá do počítače. Rozdýchám se a přejdu k němu. Uštědřím mu pohlavek.

"Au! Co děláš?!" nechápavě se zeptá. Můj výraz se změní na ty se opravdu ptáš? Rukou si pohladí postižené místo a pokračuje v práci. Nahlédnu mu přes rameno. Otevírá Skype a tam naskočí několik zmeškaných hovorů od Elis. Teď se musíme modlit, aby nám nespadl. Elis zrovna zavolá a John to přijímá.

"Ahoj moje zlatíčka!" zavolá radostně Elis do zapnuté kamery. Vypadá, že volá z krytého bazénu.

"Ahoj drahá tetičko!" zavolá stejným přízvukem John. Já jen zamávám. V duchu se modlím, aby nespadl. Zářivě se usměje se slunečními brýlemi na hlavě.

"Takže moje zlata, mám pro vás novinu. Nevím, jestli bude pro vás špatná a nebo dobrá. Upřímně, je mi to jedno," mrkne na nás do kamery. Co tím sakra chce říct?

"Můj satanášku, doufám, že nejsi znovu zbouchnutá!" vyvalí oči John a udiveně si přikryje pusu. Uštědřím mu další pohlavek za oboje; za pojmenování a nad tím druhým. Přitom se uchechtnu. Vidím koutkem oka, jak Elis odvrátila s ještě větším úsměvem pohled od obrazovky.

"Johne, ty malej parchante!" rozesměje se Bobby vzadu. V tom vybuchneme všichni do smíchu. Uslyším i Rosiin smích. Držím se Johna za rameno a snažím se popadnout dech.

"Dobře, všichni se uklidníme, ano?" pořád se smíchem řekne Elis. Utřu si slzu, která mi při smíchu ukápla. Nemůžeme být normální, my musíme být originální.

"Fajn. Vy," ukáže do kamery na nás.

"Dneska se sbalíte, připravíte a odlétáte o půlnoci do L.A.!" vykřikne radostně a nadšeně Elis. Stojím jako přikovaná k zemi. John je na tom podobně, jenže sedí. C-cože? Vzpamatuji se a chytím se za hlavu. Ale...ale vždyť je teprve srpen! Máme tam letět na Vánoce. Nebo už jsou Vánoce...? Co to kecám! John se taky vzpamatoval a postavil se.

"Fakt?" nevěřícně se zeptal. Elis hlasitě s ostatními členy na druhé zakřičela souhlasně. My opravdu letíme k nim! John začne křičet na celý barák. Se slzami v očích ho obejmu. Zatočí se mnou ve vzduchu. My letíme do severní Ameriky přímo do L.A.!

________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

New paarrt. Letí se do LA!

Opravdu moc děkuju mé úžasné kamarádce za trpělivost s coverem ;)

Děkuju vám za votes a komentář. Snažím se psát nové části, ale můj mozek je někdy jako želatina. Naučí se jen strašný věci do školy a musí číst pitomou povinnou četbu -_-

V Moments začíná ta pravá akce a můžu vám prozradit - za tři nebo za čtyři části se objeví hajzl...nebo-li zpěvák, který zlomil Meddie srdce již od začátku romance.

Těšte se!

With all love my darlings :*

*terka69 *