Moments

Chapter twelve

Meddie

Ráno mě probudí sluneční paprsky skrz rolety. Zkřivím obličej a chci se pohnout, jen mi v tom něco brání... Ruce okolo mého pasu. Jestli to John zase přepískl s pitím a byl náměsíčný, tak ho zaškrtím. Otočím hlavu a v šoku vydechnu. Vedle leží Luke. Ještě spí. Chci se otočit na záda, ale jeho stisk ještě víc zesilní.

"Ještě pět minut mami," zamumlá a zaboří se mi do vlasů. Pobaveně nadzvednu obočí. Tak mami? Úsměv se mi rozšíří po obličeji a já se zachumlám do peřiny. Asi ho to nebavilo sedět v tom křesle. Popravdě, to křeslo se mělo už vyhodit. Nějak se mi podařilo se k němu otočit čelem. Prohlížím si jeho obličej. Vypadá jako štěně, spící roztomilé štěně. Musím zrušit takovou pěknou chvíli. Fakt se mi ji nechce, ale zase kdyby to viděl John...Doživotní zákaz kluků... Vlasy má rozházené a rty pootevřené. Škoda ho budit. Prohrábnu mu vlasy a pak ruku přesunu na rameno. Trochu s ním zatřepu a vidím, jak zamrkal očima. Trhá mi to srdce ho budit. Soucitně se na něj usměji a on se mi podívá rozespale do očí. Ten pocit, když se můžete dívat hned po ránu do těch blankytně modrých očí...

Díváme se oba do očí druhého. Je to zase paralyzace. Jako zaseknuti v čase... V tom uslyším otevírání dveří vedle. Rychle se zvednu a přemýšlím, kam schovat Luka. Na zem si nelehne, to určitě ne. Mám velikou skříň... Naženu ho do skříně a zavřu jí. Rozletí se dveře a v nich stojí polekaně John. Co je?

"Meddie, psala Elis. Je na letišti v Amsterdamu, mám ji vyzvednout. Ukliď to tady nějak," řekne ve spěchu a navlíká si při tom na nohu kalhoty. To je akce, kolik je vlastně hodin? Dojdu urychleně ke stolku se podívat, kolik je hodin. Po půl dvanáctý. Kurde, to je hodin. John už odešel a tak můžu pustit Luka ven. Otevřu skříň a on se přímo vyvalí z ní. Podívám se na něj omluvným pohledem a jdu se podívat na chodbu, jestli je už John pryč. Vzduch čistej. Jdu dolů po schodech a Luke za mnou. Otevřu hlavní dveře a ještě jednou se na něj usměju. Jen zakroutí hlavou a podívá se na mě s úsměvem od ucha k uchu. Přiblížím se k němu a dám mu pusu na tvář. Vůbec nevím, co jsem to udělala, ale nestydím se za to. Stojí jako opařený a já zavírám dveře. Sklouznu se po nich dolů. Co to bylo? Ať už cokoliv, bylo to krásný.

Je tady strašný bordel. Ale jako totálně. Vyběhnu po schodech nahoru se zkulturnit. Obleču si modré džíny a bílé tílko. Rozčešu si vlasy a zkrotím je do úhledného culíku. Musím se usmát na dnešní ráno...poledne? Jsem zvědavá, co zase teta podniká... Jestli zase s sebou přitáhne ty její super spacáky a stan, můžu se rozloučit s úkoly. Někdy u nás spí na pohovce a někdy ve stanu. Zase se rozběhnu dolů a začnu uklízet ten bordel. Všude jsou talíře a utěrky... Toho jsem si v noci nevšimla. Zase mám důvod se usmát. V tom mi chyte křeč do břicha. Ouch...perioda se ozývá. Ze skříňky si vyndám prášek a zapiji ho vodou. Chvíli počkám, až zapůsobí a potom pokračuji dál v uklízení. Ale najedou uslyším klíče v zámku a neuvěřitelně se leknu. Otevřou se dveře a já vidím červenou hlavu. Elis.

"Díky zlato, žes nás vyzvedl," řekne, postaví kufry na zem a líbne Johna na tvář. On protočí očima a vezme...spacáky. Sakra...noční zahradní párty. Mezi Elis a Johnem se protáhne malá Rosie. Na tváři se mi roztáhne úsměv. Na sobě má černobílé šatičky a černé tenisky. Její zelené oči hledají hned po domě mě. Jen takové tintítko mi může vykouzlit úsměv na tváři.

"Meddie!" vykřikne a rozeběhne se ke mně. Sednu si na bobek a roztáhnu ruce. Skočí mi do náruče a jí s ní zatočím. Elis se tomu ze dveří směje. Po chvíli ji pustím na zem a ona mi chytí za ruku. Musím se trochu shrbit, aby na ni došáhla. Je opravdu malinká a strašně roztomilá. Má sice hodně málo vlásků, ale už umí mluvit. Nevím, jak to dokázali. Podívám se k nim. John má v ruce mobil a něco píše. Asi Mie, dneska jsem ji ještě neviděla. 

"Dneska jste si nic nenaplánovali doufám. Jestli jo, automaticky se to ruší, protože dneska spí všichni pod stanem," oznámí teta a já s Johnem vykulíme oči. Jen malá Rosie šťastně vykřikne. Vždyť se tam nevejdeme. 

"Dělám si srandu, my spíme v domě a vy venku," řekne úplně klidným hlasem a tiká očima mezi mnou a Johnem. Zakřením se a ni a překřížím ruce na hrudi. S tím smraďochem spát nebudu! Nikdy! Johnovi málem spadne brada až na zem a na mě hodí zabijácký pohled. Sourozenci jak vyšitý. Tetě cukají koutky a musí se smát. 

"Stejná reakce jako loni," řekne mezi smíchem a já nadzvednu obočí. Zase nám to musela říct, ikdyž máme jiný reakce. Má fakt něco s hlavou nebo nevím. Zakroutím hlavou a přejdu k nim vzít kufry. Na spacák se vykašlu, nenávidím ho. Kufry vezmu nahoru a položím je na chodbu. Bude to jako každý rok; Elis bude spát dole na gauči a nebo někde jinde - třeba u Lily, jak je zvykem - a malá Rosie bude u mě. Leze mi pořád do postele a pak mě z ní vykope. Spím pak dole na zemi a po probuzení mi bolí záda. Nechci ranní rozcvičky (teta je tím až moc posedlá, jezdila na nějaké tábory a tam byly rozcvičky). 

"Nezajdeme na jídlo? Mám hlad," navrhne John a do kapsy zandá mobil. Všichni přikývneme a tak tedy jdeme se poskládat do auta. John s Elis sedí vepředu a já s malou Rosie vzadu. Měla by mít autosedačku, tu jsme nedopatřením nechali v garáži. Jedeme jako rebelové!

____________________________________________________________________________________

Hi guys! ^^

Hektické vstávání v rodině Gale s Lucasem!!! :D :D 

Och...

Pusa na tvář...:* I love it :D :* <3 

Co říkáte na takový...jak to říct...roztomilý (aspoň pro mě) díl?? :o Miluju jejich pohledy do očí. :3

Děkuju vám za přečtení a voteeees!! :) 

With all love my darlings :*

*terka69*