Chapter seventy

499 21 4
                                    

Meddie

Podívám se na levo, kde pokojně spí Luke. Rozkošné vlasy mu padají do obličeje. Všechny ty konverzace a varovné pohledy...nedokážu rozeznat, jaký byl pravý. Cítím se podpůrně a zároveň obelhaně. Luke není správný lhář ve všem. Ve skromnějších věcech můžu souhlasit, že jeho lhaním se poddá každý. Celá jeho rodina hrála hru s tím, abych nic nepoznala. Ano, ale netušili, že to Luke takhle zmrví. Já bláhová si myslela, jak si každý z nás dvou nebude lhát...

Zavrtím se v posteli. Měla bych vstát a rozhodovat, co budu dělat. Chci zůstat tady s Lukem, ale musím domů na Vánoce. Tady mi vůbec nepřipadá, že nějaký sníh a vločky existují. Lukovu přehozenou ruku přes můj bok nadzvednu a vysunu se z postele. Peřinou přikryji místo, odkud jsem vylezla a podívám se na telefon, kolik je hodin. Osm hodin pryč. Vezmu si šedé tričko, vínově fialové šortky a spodní prádlo a potichu vylézám z pokoje do koupelny se zkulturnit. Když si vlasy stáhnu do jednoduchého ohonu a obléknu se, zatmí se mi před očima a to mě posadí na zem. Nahromaděný adrenalin působí na tělo šokem. Zavřu oči a snažím se uklidnit. Zakryji si ústa rukou a co nejpotišeji dýchám. V tom se rozevřou dveře. V nich se zastaví ospalý a přitom polonahý Luke. Měla bych začít slintat, ale cožpak to v téhle situaci lze?

"Ježíši, já na to zapomněl..." vydechne frustrovaně. Sedne si naproti a odstraní mou ruku z úst. Zmanipulovaně hledím, co dělá.

"Můžu něco zkusit?" optá se s vytřeštěnýma očima. Bez rozmýšlení kývnu. Přitáhne si mě do objetí a kolébá se ze strany na stranu. Zaryji mu nehty do kůže na zádech, jelikož lapám po dechu. Nejen ze záchvatu. Po pár minutách prsty uvolním. Odsunu se od něj s děkovným úsměvem. Jeho rozespalé oči se při úsměvu ztenčí. Zvedneme se ze země a já k němu přiskočím do objetí. Neuvěřitelně mě lákalo sáhnout si znovu na jeho odhalené tělo. Pod prstama ucítím každý vytvarovaný sval na zádech. Nepatrně vzdychnu. Kroť se.

Společně s Lukem vykonáme ranní hygienu. Počkám na něj, až si oblékne tričko a s jeho laškovným pozdviženým obočím se vydáváme ruku v ruce na snídani. Sotva pohlédnu z prohlubně v kuchyni do obývacího pokoje, musím divoce zamrkat. Na sedačkách sedí Calum s Mikem. Nedočkavě se nadechnu a vykročím směrem k nim. Calum se s překvapeným výrazem zvedá.

"Meddie? MEDDIE!" zavřeští a vrhne se mi do náruče. Šťastně se zasměji. Divím se, že takhle po ránu může křičet.

"Panebože! Tys přiletěla za náma?! Je tohle možný?!" s úsměvem kývnu na Mikův výpadek slov a obejmu ho. Je to tak...nevím, co na to říct. Oni si mě oblíbili, já si je také oblíbila. Paka, která znám pár měsíců, bych teď nejradši vzala všechny s sebou domů. Chybí tady ještě Ashton. Slzy mám na krajíčku.

"Zajdeme dneska někam? Musíme ti ukázat celou Sydney, dokud tě vidíme naživo..." řekne nahlas Calum a Mike do něj drkne s kašláním. Nakrčím nechápavě obočí a oči přesouvám z jednoho na druhého.

"...pokud budeš chtít, ale my tě stejně vezmem, i kdybys něco namítala anebo se na něco vymlouvala," řekne Calum bez přerušení. Naznačím, aby odděloval souvětí nádechem. Nerozuměla jsem mu skoro půlku věty. Odlehčeně se usměje. Nesmělé vrásky okolo Calumovo očí a rtů zvýrazňují čokoládově hnědé oči plné hvězd nadějí. Ve vlasech se mu objevil jeden blonďatý melír. Michael změnil svůj celkový odstín vlasů. Z dosavadní červené barvy se rozhodl na temně černou. Musím říct, že mu to sluší. Otočím se na osobu, jenž se opírá o rám dvěří. Připadám si jako kdybych žádala o dovolení jít s nimi. Upírá na mě oči.

"Zajdeme na snídani, ne?" navrhne Luke. Z hlasu poznám náznak podráždění. Zakroutím nad ním hlavou. S jeho návrhem všichni souhlasíme a Michael tedy zavolá Ashtonovi, ať se přidá. Přejdu k Lukovi a podezíravě ho sjedu pohledem. Žárlí? Na co? Obtočím mu ruce okolo krku. Přimáčknu se k němu a políbím ho. Poté, co se odtáhnu, se chystám nahoru pro sluneční brýle. Jakmile se ale vzdálím na krok, popadne jemně mou ruku a přitiskne si mě zpět. Do polibku vycením zuby a skousnu můj dolní ret. Luke svůdně nadzvedne obočí a našpulí ret. Přeruším tenhle moment a opravdu si nahoru dojdu pro brýle a pro potřebné věci na legitimaci.

MomentsKde žijí příběhy. Začni objevovat