Meddie
"Zítra večer letím s Mikem do Austrálie. Ashton s Calumem do Californie. Pravděpodobně zůstaneme, dokud se nenaskytne nabídka," Luke zamyšleně sleduje cestu před sebou a letmo stiskne kožený volant. Stisknu nervózně lem barevného trička. Vím, kam tím míří. Chce to už vědět. Kdybych nejela, byl by smutný a co já vím, co by se mohlo s námi stát. Ale kdybych jela, mohla bych přijít o vynikající školní docházku...dělám si legraci. O ní mi nijak zásadně nejde. Jen...bojím se, že kdybych odjela, mohlo by se něco nešťastného přihodit. Nedovedu si představit, že bych našla Miu a Johna na ulici a náš dům by byl zabavený inspekcí. Promnu si oči.
"Můžu se tě na něco zeptat?" vzhlédnu k němu a pobídnu ho pohledem.
"Přemýšlelas někdy nad někým, kdo ti změnil život?" zeptá se a zabrzdí na semaforech. Přesune pohled na mě. Nesměle přikývnu.
"Od té doby, co jsem do tebe blázen, nemyslím nad ničím jiným. Z počátku jsem si málem vyrval všechny vlasy, abych tě našel. Ale lak na vlasy spraví všechno," pozvedne jeden koutek a já se usměji.
"Miluju tě. Miluju tě tak strašně moc, že bych letěl i na měsíc tě osvobodit od mimozemských bytostí a všemožné veteše, co by se tam ukázala. Potřebuju tě," nechá mě nahlédnout do jeho mysli, ve které jak slyším, hrají mimozemští tvorové. Položím dlaň na jeho tvář a se slzou v očích ho políbím. Smíšené pocity smočí mou tvář i duši.
"Pohněte, sakra! Už je zelená, člověče!" zakřičí s hlasitým doprovodem trobících aut řidič za námi. Odtrhneme se a Luke s potutelným úsměvem odjíždí od semaforu. Usadím se do sedačky. J-já nemám ponětí o rozhodnutí. Už zítra odjíždí a já...já nevím. Zaparkuje u obrubníku a já vystoupím. Zakolíbám se, jelikož bolest břicha úplně neustoupila. Zašklebím se nad tím. Vezmu si ze zadní sedačky tašku. Luke se zjeví hned za mnou a zamyká auto. Podezíravým pohledem si ho prohlédnu.
"Nevadí, když u vás dneska přespím?" zamyšleně si podrbe bradu a přimhouří oči. Založím si ruce na hrudníku.
"Já myslím, že ne," vychrlí ze sebe a vycení na mě dolů zuby. Pozvednu obočí. Opravdu? Sehne se pro polibek. Vyhnu se rtům a dám ji pouze na tvář. Otočím se a pomalu kráčím ke svému domu.
"To snad nemyslíš vážně, ne? Já si tohle nezasloužím!" vykřikne uraženě a já se uchechtnu. Neohlížím se dozadu, protože už slyším v blízkosti jeho dupot do suchého listí. Hned, jak se objeví, vezme mě za ruku a proplete prsty. U vchodových dveří najdu pod květináčem klíč a tím je odemknu. Nechtějí se mi vyndavat z tašky. Mám je úplně vespod. Zevnitř neslyším žádné zvuky, tak usoudím, že ještě nejsou doma. Odložím si bundu na věšák a vylézám schody nahoru spolu s Lukem. Otevřu dveře od pokoje a tašku položím na zem.
"Ty máš pořád tu fotku," usměje se Luke a sáhne na ni prstem. Přistoupím k němu a prohlédnu si nástěnku. I tato dřevěně orámovaná nástěnka má své vzpomínky ukryté hluboko pod vrstvou. Otočí se čelem a chytí mě za boky. Položím ruce na jeho ramena a věnuji svou plnou pozornost pouze jemu. Blankytně modré oči se lesknou štěstím v podzimním světle.
"Teď by se perfektně hodila pomalá písnička a mohli bychom se učit společně tancovat," zasměje se a já s ním. Přitisknu se k němu a opřu si o něj hlavu. Rozhořčené a utrápené pocity ládují mou mysl. Připadám si jako kanón, který chce vystřelit a znovu se naládovat šílenostmi života. I přes to se cítím jako dlouhou běžící kůň, který ladně přeskakuje překážky, ale na poslední si netroufá. Nejspíš nepotěší své schopnosti a i přes ta rizika skočí přes překážku. I já mám jasno.
Nikam se nechystám.
________________________________________________________________________________________
Hi guys!^^
Dnes v ranních hodinách přidávám another part. Sice kratší, ale zato důležitá.
Madison nikam nejede s Lukem...je to definitivní konec?
Souhlasíte s ní?
V první řadě vám děkuji za úžasné číslo přečtení a votes. Komentářů by mohlo být víc, ale nevadí!
V druhé - ráda bych znala odpověď na tuhle otázku - Sad end nebo Happy end?
~ NENÍ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ KONEC! Jen musím nějak zakomponovat děj. Ráda bych ho znala a viděla v komentářích!
With all love my darlings :*
* terka69 *
ČTEŠ
Moments
FanfictionI. The Way You Felt Your Feelings Probíhají opravy. ,,Měla jsem uposlechnout mysl, ne mé rozpuklé srdce, které jsi zlámal na střepy. Něco ti řeknu; láska je jen ubohá představa o tom, že vás má někdo doopravdy rád. Zaslepí vás až tak, že nevidíte...
