Moments

Chapter four - Painful bleeding

   Pondělní ráno začíná obvyklým způsobem - velice ohlušující zvuk budíku mě donutí vstát z postele a zvykem jdu rovnou do koupelny. Po cestě potkám rozespalou a rozmazanou Miu, tak ji jen kývnutím hlavy pozdravím, jelikož ani já přes zamlžené oči nic nevidím. Využiji co nejméně času k vykonání ranní hygieny a rychle utíkám nahoru, protože mě zmáhá pocit nedochvilnosti. Učešu si vlasy do vysokého culíku, lehce si přetřu řasy řasenkou a obléknu se do čistých džínů a extravagantního žlutého trička. Vezmu si na rameno tašku s učením a potichu slézám schody dolů. Tašku odložím na botník v předsíni a mířím do kuchyně. Otočím se čelem k lince a připravím si snídani. Když si sedám ke stolu, podívám se na hodiny a velice rychle se zvednu ze židle znovu na nohy. Zakuckám se a misku s cereáliemi doslova hodím do dřezu.

   Sakra! Autobus mi jede za pět minut.

   V předsíni si obuji tenisky a s taškou na rameni spěchám na zastávku. Před dveřmi se ještě otočím na klíče od domu a spočítám, kolik jsem ztratila sekund na tuto otočku. Poté běžím jako smyslů zbavená na zastávku, která je vzdálená snad půl kilometru. 

   

***

Do školy dobíhám za pět minut půl. No jo, mám školu blízko. Rychle běžím přes šatnu ke skříňce, tam hodím tašku a vezmu si jen penál a sešit z angličtiny. Hned první hodinu test, super. Nic jinýho jsem si nemohla přát. Protočím oči v sloup a zamrmlám. Zase běžím do třídy a padnou na mě Stefaniiny pohledy i s její partičkou. Ignoruji to a už normálním krokem se blížím k Lily, sedící v lavici a dívá se do učebnice. Hodím tašku na zem a zrovna zazvoní. Jaká to náhoda! Stoupnu si k lavici, dívajíc se na přicházejícího učitele, se kterým píšeme.

Poslední minuty angličtiny. Test jsem zvládla i s Lily a moc mě bavilo, dívat se na Stefanie a její partičku, jak si neví rady a všude okolo poletují papírky s výsledky. U mě přistál jeden a všechno na něm bylo špatně. Konečně zvoní na přestávku. Nikdo nečeká na učitele a všichni se začnou bavit. Učitel jen zakroutí hlavou a odejde. Uchechtnu se nad tím. Všichni učitelé říkají, že jsme nejstrašnější třída vůbec. Ani se nedivím. Lily odešla na záchod a já zůstala sama. Natáhnu se pro tašku a z ní vyndám věci na další hodinu - zeměpis. Nikdy mě nebavil a nikdy mě nebude bavit. Z čista jasna se u mé lavice objeví Stefanie s její partou. Myslím si, že jsou u ní jen kvůli popularitě. Jinak neudělají nic. Ona je oblíbená dokonce už od školky. Stefanie na mě zase hází svoje uštěpačné poznámky. Už to nějak neřeším, že mě šikanuje.

"Ale, ale, ale. Kohopak to tu máme? Tupou, bezmocnou a hluchou Meddie," vysměje se mi. Přesně opak, ty jseš tupoun! Shodí mi na zem věci. Ostatní holky se tomu 'zasmějou'. Nebo spíš zaskřehotají? Jak typické! Vydechnu a zašklebím se na ni. Při tom, jak sbírám rozházené věci, přemýšlím, kde je ta peněženka...Doma není, ani tady tak kde? Vzhlédnu nahoru. Stefanie tam pořád stojí. Povzdechnu si, pořád a pořád mě musí urážet. Někdy si připadám jako kořist. Kořist, na kterou všichni útočí, ale ona pořád utíká. Už vydržet jen jeden rok... V tom okamžiku černovláska z její party zvedne svá kukadla od její obrazovky nejnovějšího Iphonu a něco zašeptá barbie.

Ta jen na ni vykulí oči a hlasitě vykřikne: "No potěš prdel." Všichni na ní pohlédnou, ale ona očividně nevnímá ty pohledy. Otočí se na půlmetrových podpatcích ke své lavici se 'přepudrovat'. Už jí nestačí půl tuny pudru a musí tam přidat celou tunu. To sem má přijít celebrita? Zakroutím nad tím hlavou a věnuji se tabuli. Probudí mne až křik zepředu. Od Stefaniiny lavice. Skoro nadskočím a ještě se leknu. Ve dveřích se objeví blonďatá kštice, oblečená v černém tričku s nápisem a s černými skinny jeans. Boty bohužel neuvidím, jelikož se tam hned nahrne skupinka a v čele Stefanie. Trefa do černého, celebrita. Protočím oči v sloup a po třídě vyhledávám Lily. Vidím ji u tabule, jak do ní vrážejí všechny holky. Aby se nezbláznily...