Meddie
"V pondělí si napíšeme test na Novověk a její důležité spisovatele. Taháky nepovoluji a vždy najdu," pohrozí paní Hackley a odchází ze třídy. Paní Hackley byla vždy arogantní a namyšlená učitelka dějepisu v historii téhle školy. Její humor se podobal trapné historce z dětství. Neříkám, že mám nejlepší vtipy, ale jsou o minimum procenta lepší než její. Dnes je konečně pátek a vysloužený víkend po dvou týdnech ve škole. Čtvrťák má být procházka růžovým sadem, jezdit na exkurze. Jenže to bychom nemohli být Rotterdam High School, že? Pomalu se blížím k mé skříňce. V tom mi vzadu podkopne nohu jedna ze Stefaniiny partičky a já okamžitě padám na zem. Učebnice dějepisu se rozletí do koutů a slyším pouze posměšné chechtání. Narazím hlavou na nějaký hrot v zemi. Syknu a pomalu se zvedám zpět na nohy. Třeštění v hlavě nepovoluje, tak se opřu o skříňky. Kriste, proč se tohle děje?
Ujistím se, že se učebnice nikam nezakoply. Posbírám je a nemotorně se uhýbám procházejícím žákům. Když se dostanu ke skříňce, všechno učení složím do batohu a rovnou mířím za Lily, která postává u automatu na plechovky. Zaujatě sleduje tlačítka se jmény tekutin. V tom do ní drkne jeden z pohledu namachrovaný prvák. Lilyino obočí se sesune do ironického úšklebku a s varováním se na něj otočí. Jemu se zatřepe brada a rychle uteče. S Lily hned pokračujeme ven ze školy na školní dvůr, kde si sedneme na lavičku. Před námi běhají kluci z jiné třídy. Jindy by Lily nad nimi slintala, teď pouze sleduje obrazovku telefonu. Je na ní něco opravdu divného. Není taková, jaká dřív. Přijde mi poslední dobou otrávená a smutná. To mi k ní nesedí. Tázavým pohledem se jí zadívám do očí, které na chvíli zvedla od obrazovky. Propaluje mě ledovým pohledem, rty pevně semknutými do rovné linky a obočí pokrčené. Do svého mobilu napíšu otázku, na kterou se chystám zeptat dlouho. Pohled ve tváři zjemní a otevře ústa. Z nich nic nevyjde. Ani hláska. Hluboce přemýšlí nad odpovědí. Nikdy takhle dlouho nepřemýšlela, vypálila prostou a jednoduchou odpověď. Snaží se z něčeho vykroutit.
"Víš...já sama nevím, co to se to mnou děje. Cítím se nesvá. Dokonce jsem se přistihla, jak si hledám v New Yorku nejlevnější byt," zklopí oči a já se sarkasticky ušklíbnu. Lže jako když tiskne. Do mobilu napíši další otázku: je to Ashton? S povzdechnutím kývne a rukama si zakryje tvář. Vítězně zamávám rukou nad hlavou.
"Neozývá se mi na zprávy. Říkal, že mi aspoň jednou za týden zavolá. Slíbil mi to," chraplavým hlasem zašeptá. Pokorně ji k sobě přitáhnu do objetí. Snažila se skrýt jejich tajemství, ale nijak se prořekla. Je to těžší chodit s celebritou, než s obyčejným chlapcem. Když ještě k tomu studuji, je to dost na hraně. Náš vztah s Lukem splétám z posledních provázků, které se zdají pevné. Neztrácím naději, ale malý pesimista vevnitř dává hlasitě najevo opak.
"Dobře, jsem v pohodě. Hned jak přijdu domů, tak mu zavolám," mrkne povzbudivě a společně se vydávame cestou domů. Po chvíli se Lily odpojuje.
Když překročím práh domu, ucítím vůni jablečného koláče s extra velkými jablky. Po stopě vůně vcházím do kuchyně, kde uvidím stát strhaného Johna. Býval nejméně dvacet hodin denně na farmě. Nevím, proč se zatěžuje pečením. Vždyť je to ženská práce! Je on snad mužatka?! Mia se nám zatím neozvala. Žádná textovka ani zmeškaný hovor. Celé noci strávil sezením na posteli a sledováním obrazovku telefonu. Dokonce volal jejím rodičům, aby zjistil informace. Ti také nic nedostali. Nezaslouží si to. Nemůže se takhle trápit. Bojím se, že mu ty vystouplé napumpované žíly na rukou za chvíli prasknou. Je docela od Mii sobecké, když se nikomu neozvala.
S jemným úsměvem mě přivítá a vyndá koláč z trouby. Zlatavý povrch rozřízne a z koláče vytečou všechna jablka. Zasměji se.
"Škoda no...takový pěkný koláč se mi povedl," smutným tónem hlesne a já na něj vypláznu jazyk. Domem se ozve zvonek. Dojdu otevřít. Naskytne se mi pohled na hnědovlásku s polodlouhými vlasy a s karamelově zbarvenýma očima. V očích se mi zjeví překvapení a nepochopení. Hlavu má skloněnou k zemi a táhne za sebou pojízdné zavazadlo. Pohlédne mi po chvíli ticha do očí a já v nich vidím zarmoucení smíšené s trémou. Pokusí se o nejjemnější úsměv, ale i koutek úst spadne hned dolů. Kousnu se do rtu a lehce se usměji.
"Zase pošťák? Ten je tady každý týden aspoň čtyři-" uslyším zezadu chraplavý hlas, který náhle utichl. Kroky také utichnou a atmosféra se udělá napjatější a nervóznější. Uhnu Johnovi z cesty a potichu opřená o vchodové dveře pozoruji situaci. Na Johnovo tváři se mihne vděčný úsměv, který zakryje vyděšený a starostlivý.
"M-mio?" zakoktá. Ona zklopí hlavu k zemi.
"Víš, Johne. Přemýšlela jsem..."
"Pojď dovnitř," pokyne a vezme ji zavazadla do předsíně. Mia automaticky míří do obýváku. John se na mě nechápavým výrazem podívá a já se povzbudivě usměji. S dlouhým vydechnutím se také přesune do obýváku. Nepozorovaně jdu za nimi. Cítím ve vzduchu napětí, tak se posadím do samotné sedačky. Pozoruji oba dva, jak si sedají na stejný gauč. Takže to nějak závadné nebude. Slyším dlouhé nádechy a výdechy pro nadcházející rozhovor.
"Proč ses mi neozvala ani jednou?"
"Nebyl tam signál," odvětí Mia a John udělal úšklebek. Nenávidí odsekávání, které není pravdivé.
"Ani svým rodičům by se nenašel signál?"
"Ne."
"Děláš si ze mě legraci? Jako debil se tady stresuji, jestli se ti něco nestalo. Snažím se ti dovolat, dopsat, ale on by se nenašel ČAS mi odepsat?!" vykřikne naštvaně John a zvedá se z gauče. Tak jsem se mýlila - možná to zajde do extrémů. Takhle se hádali naposledy před rokem.
"Byla jsem v pohodě, jestli to potřebuješ vědět."
"Teď je mi to asi k ničemu, nemyslíš?" odfrkne.
"Celé noci jsem na tebe myslel. Nestalo se jí něco? Psal jsem ti asi milion zpráv, ale na žádnou jsi mi neodpověděla. Volal jsem tvým rodičům, jestli náhodou ses jim neozvala. Tvrdili, že ne. Teď mi v hlavě koluje jen jediná otázka...co to s tebou sakra je?!" poslední větu hystericky zakřičí a rukama si zajede do vlasů. Snažím se potichu sedět a skoro vůbec nedýchat. Mia se zhluboka nadechne.
"Opravdu to chceš vědět?"
"Když to vysvětlí tvoje chování vůči nám všem..."
"Jsem těhotná."
______________________________________________________________________________________
Hi guys! ^^
Škoda, že Fix A Heart nevyjde až na konec části...:'(
Ale...MIA JE TĚHOTNÁ! JO BOŽE! KONEČNĚ TO PŘIŠLO!!
Jste taky tak šťastní? Já přímo šílím.
Zatím ujíždím na Leddie a na Jie ( jedn.č.: Jia). I am just dreaming or what!
Díky za všechny hlasy a přečtení.
With all love my darlings :*
* terka69 *
ČTEŠ
Moments
FanficI. The Way You Felt Your Feelings Probíhají opravy. ,,Měla jsem uposlechnout mysl, ne mé rozpuklé srdce, které jsi zlámal na střepy. Něco ti řeknu; láska je jen ubohá představa o tom, že vás má někdo doopravdy rád. Zaslepí vás až tak, že nevidíte...