Moments

Chapter seventy-seven

Meddie

Pomalu se připravuji na dnešní večer. Zanedlouho mají k nám přijít Lily s její mámou na večeři. Nemůžu říct, že se mi nestýská po rodičích. Kdyby se to dalo brát jako nekonečné prázdniny a oni by přijeli na Vánoce, byla bych štěstím bez sebe. Jsem ráda, že se alespoň při večeři na okamžik můžeme s nimi spojit. Sundám osušku z hlavy a pročešu si vlasy. Při každém pohybu sleduji mizející denní světlo oknem ven. Určitě každé dítě v tomto časovém pásmu je natěšené na to, co zhruba za tři hodiny započne. Usměji se a navléknu na sebe noční košili na pobíhání okolo. Musím ještě něco zařídit.

Sehnu se k zemi a podívám se pod postel, kde se skrývají zabalené tři dárky. Lily, John, Mia. Všechny je položím na postel a zkontroluji, kdo se kde nachází. Miu jsem slyšela dole v koupelně a John u sebe něco probírá. Vezmu dárky a uháním dolů do obývacího pokoje. Dárky přesně narafičím pod větve, aby nebyly tolik vidět. Tlesknu si pro sebe a zase běžím nahoru. Hned, jak zavřu dveře, zatajím dech. Ze skříně vytáhnu květované šaty s černým páskem. Z věšáku vezmu černé sako a vše si obléknu. Počkám, až mi trochu uschnou vlasy a poté jejich konečky natočím do loken. Domem se ozve zvonek. S nazutými pantoflemi sejdu schody dolů rovnou k hlavním dveřím. Vezmu za kliku a uvidím Lily s Margareth. Obě jsou zahalené v bundách a mají nasazené kapuce. Ustoupím, aby mohly vejít. Hned si svlékají bundy. Obejmu Lily, která má na sobě bílou košili se vzorem a květovanou sukni. Margareth má prosté černé šaty. Přímo z nich srší šťastnost, zvědavost a pohoda. Lily mi dopřeje hřejivý úsměv.

"Promiňte, trochu jsem se zpozdila s přípravou," zeshora hlesne Mia a pomalu slézá ze schodů.

"To nevadí, stejně jsme tady asi brzy," pokývne Margareth a opatrně Miu obejme. Ono to stejně jinak nelze, když má břicho jako balón. Pozdraví se i s Lily a všechny vede ke stolu. Počkáme ještě na Johna, který se dostaví za několik minut.

"Taky tak milujete vůni svíček o svátcích?" rozplývá se Lily a všichni souhlasně kývnou. Postavím na stůl polévku a hlavní chod. Sednu si mezi Lily a Johna.

"Je čas na modlitbu," řekne nahlas Mia. Natáhnu levou ruku k Johnovi a pravou k Lily. Oba ji chytí a s nedočkavými pohledy v očích čekají na další povel. Nadzvednu nad tím koutek. Všichni zavřou oči včetně mě.

"Požehnej, Pane, tyto dary, které budeme přijímat z tvé štědré ruky. A jako byl tento chléb nejprve v zrnech rozptýlen po polích, než se stal jedním pokrmem, tak učiň, aby tvoje děti byly shromážděny ze všech končin světa v tvém království. Dej svůj chléb těm, kteří ho nemají a svůj pokoj každému srdci," polohlasně vyřkne Mia a John ji vystřídá.

"Děkujeme, Pane, že opatruješ a chráníš nás všechny na Zemi. Děkujeme, že naše rodiče statně hlídáš a doufáme, že se mají lépe, než zde," dopoví John a mně se vybaví vzpomínka z dávných Vánoc. Kousnu se do tváře.

"A teď se pusťtme do jídla," otevřu oči. Nejdříve všechny obhlédnu. Všem se na rtech vytvořil odlehčený úsměv. John se zvedne a začne všem nalévat polévku.

Po večeři se vydáváme do obývacího pokoje - samozřejmě vybalovat dárky. Pod stromem se objevily jiné balíčky než ten můj. Posedáme si do sedaček a očekáváme, kdo bude letos předávat dárky. Zbylo to na Lily. Ta se s protočením očí a s varovným pohledem od Margareth zvedá a sahá na první větší balíček. V něm se ukryl prášek na praní a kapsle do pračky pro nás. Lily se zvedne a přesune se dozadu, kde se nacházejí mé dárky. Jsem nervózní z Lilyiny reakce, když rozbalí svůj. Právě si vybavuji větu, kdy řekla, že tu věc potřebuje.

"A hele, ten je pro mě," potřese s ním, aby si trochu usmírnila zvědavost. Ano, ten je ode mě. Vybalí ho z papíru a prohlíží si podlouhlou bílou krabici. S nakrčeným obočím odendá víko.

"Nová kulma," překvapeně řekne a pohled nasměřuje na mne. Šly jsme do školy a ona řekla, že se její kulma nenahřívá a je akorát na vyhození. Nevadí mi, že žádný dárek nedostanu. Zahřeje mě u srdce, když je šťastný člověk, kterému jsem ho darovala. Je to prostě pocit, který vám nikdo nevezme. Vy cítíte, že jste udělali dobrou věc pro někoho jiného než pro sebe.

"Další na řadě je John," podá mu malou krabičku v podobě krychle. Nedočkavě ji roztrhne a vytáhne z ní parfémy. S ironickým úsměvem, jakoby to čekal, poděkuje.

Když si rozdáme dárky, zapne se televize a podíváme se na pohádky. Dostala jsem sérii detektivek a novou koženou peněženku. Musím za všechny říct, že dostali to, co si doopravdy přáli. S Lily si čicháme k její voňavce. Zakřením se. Je to strašně sladká až pichlavá vůně. Odtáhnu se od toho a pokynu, ať už mi to nedává. Provokativně ji natáhne ještě jednou ke mně.

"Prosím, chtěl bych něco říct," ztlumí televizi a postaví se. Upřeme na něj pozornost. Mne si ruce nervozitou. Vůbec netuším, co se chystá udělat. Párkrát se přerývavě nadechne.

"Mio, jsme spolu téměř šest let. Chci ti říct, že jsi ta nejúžasnější dívka pod sluncem. Dokážeš mne rozesmát, ale i rozčílit. Ale takové to ve vztazích je," obrátí oči na Miu a ta beze slova sedí jako přikovaná. Napjatě sleduji celou situaci.

"Tak...chci ti říct," poklekne před ni a z kapsy u kalhot tahá krabičku.

"Vezmeš si mě?" v tu ránu jakoby se svět zastavil. Mie stékají slzy po tvářích a tiskne si ruku před pusou. Dívám se s pootevřenými ústy. Šokovaně tikám očima mezi Johnem a Miou.

"Panebože! Ty nejsi normální! Ježíši. Ano, ano, ano, ano, Jonathane Gale! Vezmu si tě!" skoro zakřičí Mia a vrhne se mu do náruče. Já, Lily a Margareth si přeměníme překvapené výrazy. Můj bratr se odhodlal požádat Miu o ruku. Já nemůžu ani dýchat, jak jsem vyvedená z míry. Jsem strašně překvapená. Ale ne špatně, mile překvapena. Konečně se po několika letech odhodlal. Jsem na něj pyšná. Přiběhnu k němu a obejmu ho. Stejně tak Miu, ale lehce. V té euforii se rozezní zvonek. Prohodím pohledem, že jdu otevřít. S potutelným úsměvem dojdu ke dveřím a pomalu je otevřu. Nikoho tam stát nevidím. Ale vždyť někdo zvonil, nejsem paranoidní. Zahledím se do dáli, ale nikoho neuvidím. Zklopím pohled a tam mě upoutá kytice bílých a růžových růží. Vezmu puget do rukou a ještě před zavřením se ohlédnu. Zakroutím nevěřícně hlavou. Ty nemůžou být pro mě... Zbystřím na malý papírek vložený uvnitř. Položím ji na botník a do ruky vezmu papírek. S nakrčeným obočím si ho přečtu.

Veselé Vánoce, Med. Omlouvám se za všechno zlé, co jsem způsobil. Nezapomeň na mne.

Luke R. Hemmings

Srdce mi poskočí o několik úderů dopředu a dech se dočista zastaví. Přitisknu si papírek k hrudníku a zavřu oči. Tolik jsem se snažila zapomenout na nějaké chvíle, které jsem si s ním prožila. Přijde mi nádherná kytice od něj a všechno se jako voda přelije zpět. Po tváři mi steče slza. Proč mi to jen děláš...

____________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Madison, Vánoce, zasnoubení, Luke.

Co myslíte, jak se to vyhrotí dál?

Měl to Luke udělat, nebo to byla špatná věc?

Mnohokrát vám děkuji za přečtení, Votes, komentáře a úplně krásný místo v Teen Fikci!!! Jsem vám vděčná!!

Ahh...škola -_-  nenávidím to vstávání.

Takžeee...jsme za půlkou Moments a možná i ve třičtvrtě. Už pomalu začínám myslet na konec.

Přežívejte školu a čtěte!! Jste úžasní!!

PS: #teamLeddie, #teamAshly or #teamJia?

With all love my darlings :*

* terka69 *