Moments

Chapter forty-five

Meddie

"Uvědomuješ si, že nebudeš mít žádné soukromí?" optá se John s rukama za hlavou. Kývnu s neutrálním výrazem. Pevně objímám v rukách ledový čaj a neuhýbám pohledem z jeho očí. S obavami mě pozoruje.

"Meddie, nechceš si to rozmyslet? Je ještě čas na to, aby ses odpoutala od toho svinstva," pohlédne mi přímo do očí a já začínám pochybovat. Ne, nesmím. Nesmím pochybovat o něm. Luka miluji nejvíc na světě a nechci ho za nic ztratit. Sláva to sice kazí, ale má láska k němu neutichne. Je jako lehký vánek plný úsměvů a něžnosti, který vane pokaždé mým směrem. Je mi jedno, že budu mít za sebou plno novinářů a paparazzů. Hlavně budu mít u sebe jeho. Kluka, který vypadl z mých snů a dostal se až ke mně z druhého konce světa. Má odpověď je prostá. Ne, nechci si to rozmyslet. Zavrtím záporně hlavou k Johnovi. Povzdychne si a projde se po obývacím pokoji s rukama za hlavou. Trápí ho to víc a víc.

"Jdu ven. Řekni Mie a ostatním, že se vrátím za chvíli," šepte směrem ke mně a odchází s hlavou svěšenou. Napiji se z čaje. Co když přenáším starosti a neštěstí na druhé? Rve mi srdce z těla vidět ostatní zdrcené. Zabouchnou se hlavní dveře a já se doplížím nahoru za Lily. Už na chodbě slyším zvuky kytary. S nechápavým výrazem zaklepu a poté vejdu. Lily sedí na židli se starou černou kytarou v klíně a před sebou na zemi leží přeškrtané papíry. Na tváři má zamyšlený a zlomený výraz. Vzhlédne ke mně nahoru a ve tváři se mihne jemný úsměv, bohužel zmizí. Tázavým pohledem se k ní přiblížím. Sednu si na světlé plovoucí lino a do ruky vezmu první papír.

"Snažím se napsat pár veršů, ale nijak mi dochází slova..." podívám se na papír s názvem Those 3 Words. U téhle má pouze napsaný refrén. Vypráví o bolesti, která trvá. O bolesti z lásky. Vylévá do papírů své několika roztrhlé srdce. Přesunu se k jinému papíru, kde je přeškrtlý název Kiss me. Další papír není s názvem ale s bláznivými slovy. Nechápu, proč nic nepíše holandsky svou rodnou řečí...proč se ptám. Holandština je strašná. Šišlá se v ní, polykají se slova... Taky ji nenávidím. Vezmu si od Lily tužku a přepíši název na That's What I Call Crazy. Myslím, že se tam perfektně hodí.

"Pomůžeš mi s tím?" kývnu s úsměvem a přesto s náladou lehce pod psa. Pomáhám jí se slovami a občas s některými pasážemi na kytaře, například zapsat notu. Když se jí něco nepovede zahrát, hrozně ráda by kytaru roztřískala. Zasmějeme se a pokračujeme dál. Končíme v deset hodin večer s dokončenou písní Kiss Me, ke které jsem postupně zapisovala noty i slova. Někdy ji musíme nahrát. Vyruší nás Elis, která zahajuje přípravu nočního klidu, který začíná v půl dvanácté a končí ve čtyři ráno. Popřeji Lily mimicky dobrou noc a pospíchám se vysprchovat. Zalezu do pyžama a když jdu do svého pokoje, ucítím pach cigaret a alkoholu. Se skrčeným obočím jdu po pachu a dojdu do Johnovo pokoje. John s Miou nikde nejsou, tak se pokusím vypátrat nechutnou vůni. V duchu se proklínám, proč sem lezu. Ničím Johnovo a Mii soukromí, ale to mi je upřímně jedno. Prohlédnu oblečení, ale nikde nic. Přičichnu si k modrému tričku. S omámeným výrazem se odtáhnu. Už vím, čím to je. John se byl někde provětrat a tím provětrat myslím do klubu. Nepozorovaně zmizím do svého útulného a nepáchnoucího pokoje. Doufám, že nekouří, nefetuje ani něco podobného. Jsme dost na hraně a nechci zůstat sama s Lily a Miou. Zatáhnu žaluzie a ulehám do postele. Chytím se za hlavu a přerývavě vydechnu. Do čeho jsem se namočila... Bulvár nezná meze a tak rozmýšlím, že určitě na mě něco vymyslí - nenechají to takhle. Podle nich budu namyšlená, chodící modelka s velkým sebevědomím, co si hraje na chudinku. Neříkám, že se jich nebojím, právě naopak. Jen...si budu muset zvyknout. Kate se také přizbůsobila princi Williamovi, aby s ním mohla zůstat. Mnoho dalších se přizbůsobilo životu s celebritou. Musím to zvládnout i já, jelikož jsem po pohledné a mírumilovné matce a po zrádci a ubožákovi otci. Moc dobré přirovnání to není, ale prošli jsme si toho tolik, že to ani nespočítám na prstech. Zapípá mi mobil s novou zprávou.

Luke: Ahoj čumáčku.

Nechápavě a zároveň s červenajícím se úsměvem se podívám za mobil. Čumáčku?

Já: Uhm...ahoj čumáčku? Mám očekávat další přezdívku...?

Luke: Promiň mi za dnešek prosím. Nemohl jsem přijít, protože jsem řešil něco s klukama.

Já: O té show?

Luke: Jo, přesně tohle. Podle nich jsem to měl prodloužit, ale já si myslím, že to mohlo být kratší...

Já: Bylo to úžasné. Popravdě, rozplakala jsem se u televize, protože tohle....to se nedá vysvětlit slovy. Moc hezky jsi to vystihl.

Luke: Tvářil jsem se nějak divně nebo jinak, že jsi plakala...?!

Já: Ne, jen...mě to dojalo. Nikdo v životě tohle o mně neřekl a k tomu ještě do živého vysílání.

Luke: Víš, nechal jsem se unést pomyšlením na tebe...

Já: No tak, krásná zase nejsem.

Luke: Já říkám čistou pravdu. Takhle jsem se nikdy nechoval jako teď s tebou.

Luke: Miluju tě, krásko

Vyrazí mi to dech. Pouhá dvě slova mi dokáží rozbušit srdce. Klepají se mi prsty na klávesnici.

Já: Taky tě miluji...Luku

Luke: Zítra už mě stoprocentně očekávej. Kluci se taky chtějí přidat...

Já: Dobře.

Luke: Klidně můžeš napsat, že jsou otravní. Já si to taky myslím. Nevadí mi to.

Já: Ne vážně. Zatím jsem je nepoznala, ale ráda poznám. Ale...přeci trošku jsou vlezlí.

Luke: To je moje holka!

Já: Jdu spát, zítra?

Luke: Zítra, krásko. Dobrou.

Já: Dobrou.

Luke: Posílám pusu.

Já: Taky posílám.

Luku: Dobrou, má Julie.

Já: Dobrou Romeo.

___________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Potřebuji radu na příští extra (samotné ráno zabere 400 slov ) dlouhou část.

Co mám udělat s nimi? Nějaké rande nebo něco podobného? Jsem v koncích, protože jsem nic nezažila...byla bych ráda za nějaké komenty s radami.

Děkuji milé dívčině, co ohodnotila Moments. Jsem ráda, že je tak úspěšná a oblíbená u některých.

3,22K reads, 329 votes - massive thank you!

With all love my darlings :*

* terka69 *