Moments

Chapter thirty-five

Meddie

On i s jeho skupinou stojí veprostřed místnosti se skleničkami nejspíš alkoholu. Otevřou se mi jemně ústa a více se držím kovového zábradlí. Blonďaté vlasy mu trčí do všech stran, blankytně modré oči sledují každý spojencův pohyb a narůžovělé rty s černým kroužkem se mu rýsují v dokonalém úsměvu, pod kterým se mi podlamují kolena. Má na sobě obyčejné tričko s potiskem a úzké černé džíny jako většina ostatních, včetně jeho spojenců. Kousnu se do rtu a opřu se o stěnu. Můj bože, je ještě více krásnější než jsem ho viděla naposledy. Svalnaté ruce má zasunuté v kapsách džínů a každou chvíli přešlapává. Má láska se drásá na povrch a mám co dělat, abych k němu nešla a nehodila se mu okolo krku. Oh bože, kdo může být po dvou měsících neskutečně atraktivní? Zabrní mi v kabelce mobil a tím se proberu z transu. Rychle ho vytáhnu a podívám se. Lily.

Lily: Kde jsi?

Madison: U zábradlí nahoře.

Zandám mobil zpět a znovu se podívám na místo, kde se nacházel. Už tam nikdo není. Do prčic. Hledám po místnosti jeho postavu, ale ta se nejeví nikde. Zděšením si nasadím brýle a místo něj vyhledám Lily. Blíží se po schodech nahoru s dvěmi skleničkami čiré vody. Když se objeví přede mnou, podá mi skleničku.

"Vzala jsem ti vodu. Já mám vodku s tonicem," poví Lily a já si pro jistotu přičichnu. Voda. Nechápavě se podívám na Lily. Ona má vodku s tonicem?

"Výhoda roztahovaček, dají ti alkohol, ikdyž je ti pod dvacet dva," pokrčí rameny a napije se. Pokroutím nad ní hlavou a napiji se. Vytáhnu rychle mobil a naťukám do poznámek, že už jsou tady. Ukážu to Lily a ta strne. Souhlasně kývnu. Podívá se po Johnovi, který diskutuje s nějakými náctiletými holkami o dost mladší než já. Lily ho sem přitáhne a poví mu to. John silně stiskne skleničku, až trochu křupne. Po minutě vychladne a odebírá se pryč. Zapomněl? Máme držet při sobě. Ucítím kolem sebe známou vůni, která mi zůstala pořád ve skříni. Otočím se tím směrem. Nachází se dva metry ode mě a povídá si s někým. Neodvrátím od něj pohled, ani když mi Lily zaklepe na rameno. Proč mě tak fascinuje a přitahuje neviditelným lanem vždy k sobě? Proč mu vždy podlehnu?

Mé oči se setkají s těma jeho. Do zelenýho háje. Paralyzace - zastaveni v čase. Až teď vidím jeho tmavé kruhy pod očima a krví podlité oči. Jakoby zamrzl a zkoušel se mi podívat do očí. Snažím se udržet kamennou tvář, ale moc mi to nejde. Jeho tvář veselého a zároveň žalostného kluka se mění na nechápavého a překvapeného. On mě poznal. Ne, ne, ne. Špatné znamení. Úsměv mi povadne a já utíkám po schodech dolů. Cítím, jak mi silně tluče srdce a tep se mi už po několikáté zrychlil na sto sedmdesát tepů za minutu. Otočím se za sebe. Uvidím, jak stojí u zábradlí a dívá se na mě ze shora. Naštěstí je tu mnoho lidí, tak mě skryjí mezi sebe. Zmateně mě hledá po místnosti. Utíkám na dámské záchody, kde se zamknu do jedné kabinky a sednu si. Rozdýchám to a s nervozitou hledám v mysli nějaký plán na záchranu. Neměla jsem ho sledovat, neměla.... zajedu si prsty do vlasů a zatahám za ně. Co mám dělat...budu se muset postavit k němu čelem. Jako bezcitná Madison. Když se jen tak tak rozmyslím, vylézám ze záchodů zrovna, když nějaká rozmazlená děvčata obsadila všechna místa u umyvadel. Opatrně se podívám po celém prostoru. Nevidím ho. Úlevně si oddychnu. Vydám se nahoru, ale v tom se za mnou ozve hlas.

"Hledalas někoho?" zastavím se na prvním schodu a pomalu se otočím. Stojí tam v celé své kráse s pobaveným úšklebkem na tváři. Více si přirazím na nos tmavé brýle, abych aspoň zmírnila nápor jeho očí, které se vpíjí do těch mých.

"Jsi to ty, Madison Gale?" hlesne užasle a já polknu. Nenápadně kývnu, protože už nemám čas utíkat. Jeho úsměv se rozlije po celé tváři. Já však zůstávám nedobytná na povrchu. Vevnitř se cítím zase plná a nejradši bych ho políbila jako minule. Nesmím riskovat. Musím zůstat sebevědomá a nedobytná. Nesmím mu znovu propadnout, i když se už stalo před několika minutami. Naznačí, že si chce promluvit a předejde mě. Ovane mě jeho ukrutně krásná vůně a já se skoro rozmáznu kvůli tomu na schodech. Vede mě na balkon, kde zrovna nikdo není. Postavím se k zábradlí a podívám se na noční L.A. Krása. Všude blikají malá světla.

"Hledal jsem tě tak dlouho," zašeptal a já se k němu s pobaveným úšklebkem otočím. Založím si ruce na hrudníku. On? Sám samotný Luke Hemmings mě hledal? Proč?

"Strašně ti to sluší," přiblíží se o krok blíže. V normální situaci bych byla rudá jako rajče, ale to se nestalo. Neskutečně mě naštval a teď se to snaží vyžehlit, že mi skládá komplimenty? Stojím na místě a dívám se mu do očí, když prakticky nevidím nic. A nehodlám si sundat mé brýle.

"Náš manažer mi vyhrožoval, jestli bych s tebou dál stýkal, padal bych pryč od kluků," zase se přiblížil. Oh, vážně? Myslíš, že ti na tohle skočím? Nemám nejmenší důvod ti věřit.

"Potom jsem se dozvěděl, že by to nikdy nepřipustil," už je těsně u mě. Sundá mi z očí brýle a podrží je ve své ruce. Mám pokrčené obočí a skousávám si vnitřek tváře, abych neudělala něco špatného. Udržuji si kamennou tvář. Žádné city na povrchu... Mohl by slyšet můj zběsilý tlukot srdce. On si myslí, že si sem nakráčí, zrovna v 'nečekanou' dobu se tu objevím i já, začne se omlouvat a nevím co všechno a já mu hned padnu kolem krku? Stalo by se možná před chvílí. Teď by to bylo snažší, jenže nemůžu.

"Sarah!" křikne někdo vzadu a já zbystřím. Lily na mě nechápavě civí a já se od něj odstrčím. Utíkám k Lily rovnou do objetí.

"Pojď, musíme už jet. John je úplně namol," dořekne lítostivým hlasem a zlověstně se podívá na Luka. On jen stojí jako přikovaný a pozoruje každý můj pohyb. Utíkáme ven i s Johnem z večírku a mně se kutálí po tvářích slzy. Já jsem taková kráva...nikdy nebudu mít kluka. Na silnici stojí zaparkované auto a my nejdřív dovnitř rveme Johna. Potom nasedáme my dvě a Elis za volantem odjíždí pryč z tohoto místa, kde staré jizvy zmizely a přibyly nové a bolestivější.

Když poznám poloosvětlený dům, rychle si otírám tváře. Elis zastavuje a já táhnu Johna ven z auta. Táhne to z něj jako z kontejneru. Nechutně se zakřením a jdu s ním dovnitř. Vyjdeme všechny schody úplně nahoru a já ho pokládám do jeho postele. Nebudu ho převlékat, stejně se svleče sám. S jemným úsměvem zavírám jeho dveře a ihned pospíchám do koupelny, kde se zamykám. Postupně se vykoupu a zabalím se do ručníku. V pokoji se obléknu do pyžama. Je mi ze sebe samé špatně...proč jsem se takhle chovala? Ano, měla jsem se takhle chovat, ale tohle ke mně absolutně nesedí. Nejradši bych vše smazala a začala od znova; celý život. Mám na něco chuť. Nejméně v půl druhé ráno se vydám do ledničky, kde vyndám mléko a piji ho z krabice. Nebudu přidělávat nádobí. Nikde nikdo není, jen svítí zvenku pouliční lampy a zářivě svítí také měsíc. Úplněk má být zítra. Smutně a zoufale si povzdechnu. Já jsem taková kráva...

_______________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Udělala Meddie chybu nebo to bylo správné?
Nechá Luke Meddie na pokoji nebo opak?

Jak jsem slíbila, dnes přidávám předposlední díl do lyžáku...

Bože, já se tak bojím :D

Já začátečník se vydám na lyže a první den to určitě nabořím do stromu :D :D

Jaký jste měli lyžák vy? Doufám, že jste se taky rozmázli :D

Zítra bude poslední díl před lyžákem!

With all love my darlings :*

(I'll kill myself next week :'D)

* terka69 *