Moments

Chapter ten

Jakmile uvidím z okénka školu, vystřelím ven jako střela a z kufru si vyndám věci. Zamávám na rozloučenou a pádím dvorem do školy. John z toho není moc nadšenej, ale život je risk! Ještě mi v autě říkal, že mám chodit na kontroly po třech dnech. Nacházím se před vchodovými dveřmi, ale najednou se zastavím. Chci tam jít? Vydechnu a otevřu dveře. V tu ránu zazvoní a všude se rozlehne hluk. Jaj, už se těším nahoru. Napíšu Lily, ať jde k hlavním dveřím. Chvíli tam stojím a potom nahoře zahlédnu kaštanovou hlavu, jak se blíží. Zorničky se mi rozšíří. Dlouho jsem jí neviděla. Počkám, až sem dojde a vrhnu se jí okolo krku. Trošku se zakolíbá, ale udrží to.

"Chybělas mi," šeptne a ještě víc mě zmáčkne. Ty mně taky... Uvědomím si, že je pauza na oběd. Odtrhnu se od Lily a ukážu, že mám hlad. Na důkaz mi zakručí v břiše. Obě se usmějeme a než se vzpamatuju, už mě tahá do jídelny. Pozor, žrouti jdou vybagrovat jídelnu! 

Jsme u táců a musíme si dávat pozor, aby nám nesrazila Stefanie s jejím 'přítelem' obědy na nás. Když mám s Lily nabraný oběd, pomalu se přesuneme ke stolu úplně vzadu. Sednu si a úlevně zakňučím. Mám fakt hlad. Vezmu si jednu hranolku a poté další. Jo! Konečně stravitelnej oběd! Podívám se na Lily, taky se láduje. Vypadala trošku baculatějš, teď je hodně pohublá. Chudák. Usměji se na ní. Nikdo zatím nepíše. Panebože, ty čekáš na pitomou zprávu! Nemusí ti psát, přece se jeho osobnost nebude zahazovat s tebou! Vykřikne můj hlas v hlavě, až nadskočím. Možná je to pravda, ale taky ne....

***

Když škola skončí, můžu jít konečně domů. Jsem smířená s tím, že nenapíše. Určitě. Fakt se se mnou nemusí zahazovat... S Lily se rozloučíme hned před školou, protože musí jít ještě nakoupit. Zamávám jí a odeberu se svojí cestou domů. Cestou přemýšlím o všem. Hodně přemýšlení zabírám já. Pořád nemůžu na sobě pochopit hodně věcí. Třeba proč nemám stejné vlasy nebo oči s Johnem. Moje mamka měla hnědé oči a světlé vlasy jako já. Táta zase modré oči a tmavé vlasy. Jsem asi míchanina. Ježiš, to zní fakt divně...

Probírám poslední detaily mého přemýšlení a vyskytuji se před mým domem. Otevřu branku a se skřípáním ji zavřu. Přijdu k hlavním dveřím a zazvoním. Snad jsou doma. Hned mi otevře Mia a já s velkým úsměvem vejdu dovnitř. Tašku hodím na schody a dojdu pozdravit Johna k televizi. Když tam dojdu, sleduje nějaký pořad a mračí se. Zakroutím hlavou a mávnu mu na pozdrav. Jen kývne hlavou a dál se věnuje televizi. Tak se seberu i s taškou a odpochoduji nahoru do pokoje. Sednu si na postel a dívám se do prázdna. Pátek odpoledne...

Asi ho strávím díváním se na filmy. Nechci se dneska vůbec s nikým bavit. Vlastně nemůžu. Pořád si na to nemůžu zvyknout. Zakroutím hlavou a tašku s věcmi přendám do rohu. Zítra je taky den, tak si úkoly udělám zítra. Převleču se do vínových tříčtvrťáků a šedého volného trička. Měla bych vrátit Mie ty boty. Přesunu se k mému notebooku, který zapnu a na internetu si zadám Hunger games: Mockingjay part 1. Miluju tu trilogii. Právě čekám, až bude druhá část. Josh je tam úplně aw. Když jsem ho viděla poprvý, hned jsem se zamilovala (vím, je to láska jen přes film, ale moje fantazie nezná meze). Notebook přendám k posteli a počkám, až se kus načte. Nesnáším zastavování filmu, když je to napínavý! Trvá to přes dvě hodiny, takže fajn. Ulehnu do postele a zapnu to...

***

Promočený polštář mačkám k sobě. Jsem fakt citlivka. Snad nejsmutnější část byla na konci. Jak to mohl Peeta udělat?! Skoro uškrtit Katniss (neberte to vážně, jsem fakt citlivka a rozebírám všechno do přehnaných detailů)?! Málem jsem se utopila v slzách. Slezu z postele a uvažuji, že se půjdu vysprchovat. Stejně je...nevím kolik, ale chce se mi nějak spát. Na důkaz si zívnu. Jdu dolů do koupelny a zamknu se. Nechci, aby mě přece brácha špehoval. Vysvleču se a vlezu do sprchy. Kapka po kapce sjíždí dráhu po mé pokožce. Strašně příjemný pocit. Vylezu ze sprchy a osuším se. Mokré vlasy zabalím do ručníku a své tělo taky.