Moments

Chapter fifty-five

Meddie

"Počkat, počkat...cože? Vždyť jsme spolu naposledy spali...Ježíši."

"Johne...už to budou dva měsíce," vydechne Mia. Zorničky se mi rozšíří a zadrhne se mi dech. Já budu teta...budu teta! Šokovaně vše sleduji. Nějak to nemůžu pobrat. John pochoduje s rukama ve vlasech po celém obývacím pokoji. Mia sedí na gauči jako hromádka neštěstí se spojenýma rukama. Oba se zdají trochu vykolejení z dráhy. Snad nejvíce John. Ani se mu nedivím - kdybych byla muž a dozvěděla bych se, že budu otec, ihned by to se mnou šlehlo.

"Jseš...naštvaný? Myslela jsem, že když půjdu na pot-"

"Mio, proboha! To nikdy! Nejsem naštvaný, jen mě to trochu vyvedlo z míry. Někde v tobě dřímá naše dcera nebo syn," zaskočeně řekne John a klekne si před ni. Vloží její ruce do jeho a podívá se jí do očí.

"To mu nebo ji nesmíš udělat," zašeptá. Takhle podle mě se má chovat každý chlapec ke své dívce; něžně, ale také trochu s rozumem. Ukápne mi neposedná slza štěstím. Zabrní mi v kapse mobil. Nepozorovaně ho vytáhnu z kapsy a přečtu si ji.

Luke: Krásko, máš čas?

Kousnu se do rtu a odepíši mu jednoduché 'ano'. Vsadím se, že se mnou chce volat. Jak tak počítám, musí tam být jedna nebo dvě hodiny ráno. Proč by se mnou chtěl volat? Kývnu na Miu, že jdu nahoru. Vylézám schody a po chvíli se objevím na posteli s otevřeným laptopem. Samozřejmě na Skypu už mám nejméně tři zmeškané hovory od Luka. Zavolám mu zpět. Za pouhou jednu sekundu přijímá hovor. Oba dva zapínáme na stejno webkameru.

"Ahoj krásko," prohodí Luke a já zamávám. Prohlédnu si ho přes otřesnou kvalitu. Rozčepýřené vlasy má přehozené na pravou stranu. Jemný a neodolatelný úsměv lemuje dokonalé oči plné drobných jisker štěstí. Za ním si prohlédnu bílé opěradlo letadla. Určitě mají někde rozhovor, kde musí vystupovat. Povzdechnu si. Děsí mě představa, že ho neuvidím.

"Album se už prodává. Je to neuvěřitelný," zasněně vydechne a já se usměji. Sounds Good Feels Good má obrovský úspěch. Boří příčky hitparád a je dokonce první v patnácti státech. Jsem na kluky hrdá. I když sama nic nedokážu. Jen se potácet životem, dokud ho nešťastně neskončím. Někdy strávím dvě hodiny přemýšlením, co vůbec dokážu. Jestli ze mě něco bude, jestli se o sebe dokážu postarat...

"Míříme do Stockholmu na rozhovory. Doufám, že našemu manažerovi vyjde domluvit koncert na turné," pohlédne do kamery a já ukážu palec zvednutý nahoru. Znejistím a ruku zpět stáhnu. Neuvědomím si, že se mi rýsuje modřina na předloktí. Uvidím na jeho tváři nepochopení a zmatení. Zavrtím hlavou a vezmu si papír s dvěmi různobarevnými fixami.

'Chci být teď s tebou. Stýská se mi, Lukey.'

Červeně zvýrazním poslední větu a ukážu celý nápis do kamery s našpulenými ústy. Vidím, jak jeho oči rychle kmitají nad slovy. Veliký americký úsměv ozáří jeho tvář. Strašně mi chybí jeho mužná vůně a jeho oči. Miluji je. Miluji, jak se na mě vždy podívá tím pohledem jako nezahrávej si se mnou. Husí kůže pokryje celou pokožku na těle, když zpatřím v horním rohu obrazovky příspěvek od Stefanie. Okamžitě rozkliknu upozornění. Nevnímám Luka, pouze se soustředím na pomalý internet. Na obrázku, který přidala se nacházím já jen ve spodním prádle. Rozšíří se mi vzorničky a šokovaně přiložím ruce k ústům. Ne...to snad není možné... Přibývá tam počet oblíbenosti s posměšnými komentáři. Horká kapka steče po mé tváři. Cítím se ponížená, zraněná a vymlátila bych z někoho duši. Jak...kde to sakra sehnala?! Až to uvidí novináři, tak jsem jasná - bude mi věnován článek.

"Hra začíná, Madison."

____________________________________________________________________________________

Hi guys! ^^

Výhružná zpráva od Stefanie...jak se s tím vyrovná Madison?

Díky moc! Moments se udržuje na parádním #113 místě ve Fan Fikci!! A tolik přečtení! Děkuji vám.

Jsme téměř v polovině. Zatím se nic moc nestalo...ale nebojte, každá akce vyvolá stejně velkou opačně orientovanou rekaci!

With all love my darlings :*

* terka69 *