Moments

Chapter forty-four

Luke

"Lucasi, dělej. Za tři hodiny máme být v maskérně."

"Ještě dvacet..."

"Žádný dvacet, hned!" zakřičí mi do ucha Mike a já se rukou oženu. Hlasitě zamručím na náznak naštvanosti a zakryji si hlavu polštářem. Vůbec se mi na ten rozhovor nechce. Stejně se tam budou vyptávat o našem turné, o spolužití a o...Meddie. O sladké, láskyplné a dechberoucí Meddie. Má mysl od ní si nechce odpočinout ani v noci. Její dlouhé bolonďaté vlasy se jí leskly na slunci, modré oči jako studánky sledovaly každý pohyb a růžové rty jako maliny se pokoušely pořád být v úsměvu a když nebyly, chystaly se napadnout ty mé. Takový chtíč a pokušení jsem neviděl u nikoho...já vlastně nikoho jiného neměl.

"Já jsem ti do prdele řekl, že zvedneš svůj zadek z tý postele!" cítím, jak mi ovane studený vzduch nohy.

"Požaluju to mamince, nezahrávej si!" zakřičí Mike ve vedlejší místnosti a já se přemůžu, abych vstal. Zvednu se z postele a na sebe hodím tričko a kraťasy. Vlasy zkrotím pod čepici a umyji se. Zastavím se u linky s ovocem. Dám si nejspíš housku, protože kdybych do sebe nic nehodil, možná by něco zůstalo po mně na pódiu a nemyslím louži. Vyndám ji tedy ze skříně a sním ji.

"Ale, šípková růženka se probudila," škodolibě vyplázne jazyk Ashton a já po něm vrhnu nenávistný pohled. Už abychom tam byli. Ashton, který má za zády Cala a Mika ze skříně vezme chléb s marmeládou. Oba dva ho opakují. Protočím očima. Všichni tři se navzájem pomažou marmeládou a já se uchechtnu.

"Co se telíš?" natáhne proti mě nůž celý od marmelády Calum. Nadzvednu obočí.

"Ani to nezkoušej."

"A co když jo?" zašermuje jím před mým obličejem. Chytnu mu ruku a otočím zbraň proti němu. Se zlověstným pohledem pozoruji jeho měnící se reakce. Jeho ruka se kroutí až dolů.

"Já nemám po ránu sílu!" zakřičí na obranu Calum a já se zasměji. Pustím jeho ruku a on si jí promasíruje. Má větší svaly než já a neubrání se mi. Nepochopím. Po snídani se vydáváme do auta, které řídí Ashton. Varuji ho, aby nikam nenabořil Range Rover. Uklidní mě tím, že až uvidí první lampu, velmi nerad se jí vyhne. Byli jsme jednou na motokárách a Ashton strašně rád boural do lamp a do různých těles, která stála. Také nepochopím, jak mu mohli dát řidičák. Nasedáme do auta a Ashton skoro nechal Mika stát venku.

Přijíždíme k maskérně, kde už venku vidím manažerovo auto. Musíme se připravit v maskérně a potom nás převezou na místo. Vylézáme z auta a snažíme se být normální. Jenže to pokazí Calum, který se ukopne o zem a všichni propadáme smíchu. Vejdeme do obrovské budovy a jdeme dlouhou uličkou, dokud nezahneme do levých dveří. Před obrovským zrcadlem stojí Lou se svýmu přípravky a podobně. První jde Ashton, tak si sedneme na židle za ním. Tikám pohledem na své ruce a na divoce klepající se kolena. Jsem dost nervózní. Nevím, co bych od toho očekával. Určitě se mě budou ptát na Meddie, o tom nepochyb. Mám nápad, budu dělat, že tam nejsem...ne. Špatný nápad.

"Hej, kámo. Klepeš se jako ratlík. Jseš v pohodě?" zeptá se Mike.

"Ne. Jsem strašně nervózní."

"Z čeho?" přidá se Ashton do konverzace.

"Z Meddie, budou se ptát a já nevím, co říct."

"Chlape, nic si z toho nedělej. Něco plácni."

"To víš, že jo Ashtone. Nehodlám jí ztratit, kvůli blbečkovi, který by řekl první hovadinu."

"Já vím. S holkama to neumím," odfrkne si a podívá se do mobilu. Zavrtím se na židli a sevře se mi dech.