Moments

Chapter nine

Probudím se okolo desáté hodiny dopolední a hned mě musí popadnout tlumený křik. Nesnáším už to. Jakmile se uklidním, musím myslet na včerejšek. A na ten papír. Fakt nevím, jestli jo nebo ne. Já se bojím a zároveň cítím takový adrenalin. Vůbec nevím proč. Jestli z něho a nebo z tý schůzky? Když si vzpomenu na Lily...Co je dneska vlastně za den? Z nočního stolku vyndám mobil a podívám se na datum. Pátek. Dneska máme školu do půl pátý. Nejsem ve škole! Musím tam jít. Když mám ten mobil v ruce, napíšu Lily. No co, musím trošku rebelit ne?

Já: Lily? Jakou máme hodinu? :)

Lily: Matiku -_- zase kraviny... Je ti líp? :)

Já: Jo, je mi fajn. Ehm...můžu se tě na něco zeptat?? Nedělej hlavně žádný drama z toho jo? 

Lily: Fajn, fajn, fajn. Vyklop to, teď zvoní :P

Já: No...ehm... byl tady za mnou...

Na poslední chvíli se chci rozmyslet. Chci jí to říct nebo ne? Kecám, musím jí to vyklopit.

Lily: Noooo?Kdo? Čekám........ o.O

Já: Přišel sem Luke...

Lily: Já ti to říkala, že tam je!!! Já to věděla!!!! :o

 Já: To ale není všechno, jak přišel, se mi chtělo strašně na záchod. Musela jsem odejít z pokoje a když jsem přišla, už tam nebyl a zbyl jen papírek se vzkazem. :/

Lily: To si děláš srandu ze mě?! Jak, kdy, v kolik, proč?! A co bylo v tom papíru??? Co tam dělal?! Neudělal ti něco? Jestli jo, já si ho podám... 

Dělá z toho zase drama. Celá Lily.

Já: Klid, nic mi neudělal :D Člověče, máš nějakej strach :D No, v tom papíru bylo, jestli s ním nechci zajít někam na 'kamarádskou' schůzku. Nevím, co mu mám napsat. Nechal mi tam i jeho číslo :/

Lily: ...

Já: Lily?

Já: Lily sakra odpověz! Nemáme snad hodinu mlčení...

Já: Co je s tebou?! Lily sakra, to není sranda....

Lily: Víš, co to znamená?? :O

Já: Ne? o.O

Lily: On chce s tebou chodit! Holka, musíš mu napsat, že jo! Panebože, ty budeš mít za přítele slavnou celebritu! Stefanie bude zuřit... :D

Já: Nevím, Stefanie by mě zbila a já nevím co všechno...nechci riskovat... :/

Lily: Sakra holka! Tohle se ti nenaskytne jen tak náhodou. Musíš! My jí s Miou a Johnem vyřídíme ;)

Ta umí fakt potěšit. Nechci, aby se jim, natož mně něco stalo. Přece jenom je to moje jediná rodina. Kdybych ještě psala Lily, že nejdu nebo nepůjdu, donutila by mne do toho. S těžkým srdcem na mobilu vytvořím novou zprávu a vyťukám Lukovo číslo. Pořád mám z toho špatnej pocit. Na povrchu tam vůbec nechci, ale v duchu mi celé tělo jančí, že s ním půjdu. Snažím se ho zklidnit, ale nejde. Spíš se ještě víc povzbudí a mně to znervózňuje. Strašně. Klepou se mi prsty, tak je chvíli chytnu do druhé ruky. Zklidni se. Nadechnu se a vydechnu. Jsem fakt z něj hotová. Nechápu to. Nechápu nic z toho, co se za posledních dní dělo. Nechám to plavat a znovu si vezmu do ruky mobil. Najedu na zprávu a ještě se třikrát zeptám sama sebe. Chci? 

Já: Ehm...ahoj, tady Madison. No...jak jsi psal na ten papírek, jestli chci jít na tu 'kamarádskou' schůzku. Beru to, ale pod jednou podmínkou. :)