Moments

Chapter twenty-six

Meddie

V pokoji sundám nástěnku plnou popsaných papírů a také záclony se závěsy. Peřinu a polštář hodím na Johnovu postel. Pomalu se procházím po mém pokoji a slyším křupání podlahy. Pořádně si prohlédnu tento pokoj. Děsivě vypadají šedé fleky na zdech. Jako když někoho drželi v polepšovně z donucení. Zamrkám rychle očima. Moc se díváš na horory... Přemýšlím, jestli si nepřestavím pokoj. Ale kam by se vešla postel...ihned zavrhnu nápad. Sednu si na postel a z kapsy tepláků vyndám mobil. Podívám se na twitter. Počet upozornění pořád roste. Zatnu čelist. Nejradši bych něco velmi hrubého napsala veřejnosti, ale neudělám to. Vím, řekla jsem, že se změním. Ale nesmím to přehnat. Ani nechci pomyslet, co by si říkali všichni ve městě, natož ve světě. Kdo by ale věděl o mě? Leda že by to Lucas vyhlásil, že si vyrazil s jednou... Vydechnu. Projíždím twitter a v tom uslyším bouchnutí dveří. To už jsou čtyři? Vypínám mobil a běžím rychle dolů. Pozdravím se se všemi příchozími a požádám Johna o malou laskavost. Podivně se zatváří a než odejde vlepí Mie pusu na tvář. Protočím nad ním očima.

"Já chtěl vymalovat, ale to už tak brzy?" zeptá se nechápavě v mém poloprázdném pokoji. Podívám se na něj pohledem ty by ses k tomu nikdy nedokopal. Uznale přikývne hlavou. Otočí se a jde na chodbu. Opřu se o rám dveří a sleduji jeho reakce na barvy. Na světle modrou přimhouřil oči a nad fuchsiovou nakrčil zmateně obočí. Asi si myslí, že je do jeho pokoje. Uchechtnu se. Byl by tam jako v nočním klubu. Vůbec mě tam ta představa neláká. Vzduch zašpiněný cigaretovým kouřem a alkohol. Ne, já na tohle nejsem. Připojí se k nám Mia. Pobaveně se dívá na tu prázdnou místnost.

"Jdeme na to! Jakou první?" zeptá se Mia a protřepe si svaly na rukou.

"Hele, brzdi koně nádhero. Tohle není práce pro slečinky," usměje se John a založí si ruce na hrudi.

"Já že jsem slečinka? No dovol, ale mám větší svaly než ty," odfrkne si Mia a při tom napne svaly na ruce. John přejde k ní a také napne svaly. Má je o dost menší než Mia. Potichu se zasměji, abych nenarušila válku Titánů.

"Kecáš! Máš tam jenom nahromaděný špeky!" zoufale vykřikne John. Mia se vítězně usmívá a mrká na něj. On jen našpulí rty a dává ruku zpět na své místo. Jenže v tom ho Mia vášnivě políbí a jemu je prohra nebo výhra jedno. Vydám jakýsi podobný zvuk, když zvracíte a změním výraz ve znechucený. Nemůžou si to nechat pro sebe? Já vím, že jsem to zažila, ale čím dál, tím víc se mi to hnusí. Po chvíli se ty dvě hrdličky od sebe odtrhnou a oba se jdou převléct do domácího. Čekám na ně pořád u rámu. Strašně dlouho jim láska vydržela. Dlouho než dnešní vztahy. Poznali se myslím na škole, kde John pospíchal s hamburgerem a omylem do Mii narazil. Nebo si to pletu? Já nevím, oba mi navyprávěli tolik setkání, že si to nepamatuji. I když Mia byla ve Španělsku, pořád si psali a volali. Každý večer jsem slyšela Johnovo smích nebo pláč. Mia studuje na psycholožku. Ještě nikdy jsem od ní neslyšela říct něco španělsky. Prý umí opravdu fantasticky. Vyruší mne z přemýšlení přicházející dvě osoby. Zatřepu hlavou a vrátím se zpět do reality. Uhnu jim z cesty, když jdou odnášet skříně. Pořád se dohadují o sobě a o jídle. Vlastně...jsem zvědavá, až budou mít děti. Jací budou rodičové. Mia se zdá být dobrou matkou, ale o Johnovi silně pochybuji. Možná se rodičovstvím změní, ale to si musím počkat. A jaká já budu máma...

"Meddie, pojď nám pomoct," zavolá John a já rychle přiběhnu. Chytnu roh knihovny a táhneme ji od zdi. Podívám se na místo, kde stála knihovna. Visí za ní nechutně velké pavučiny a na nich pobíhají zmatení pavouci. Odskočím od toho a rukama se obejmu.

"Prosímtě, vždyť tam nic..." říka John a jde se ke mně podívat. Když ty pavouky uvidí, zaječí jako holka a odběhne dál. Začnu se smát jako pominutá a Mia se přidá. John na nás nazlobeně civí a je vidět, že je v rozpacích. Ach můj bože, ječí jako holka, která viděla svého oblíbeného herce před sebou. Já se můžu počůrat smíchy. Kdybyste to slyšeli. Opravdu vyděšený tenký hlásek. S Miou se popadáme za břicha a utíráme si slzy smíchu.

"Hej, nechte toho. Tak ječím jako holka, to je jedno, ne?" řekne, aby se necítil poníženě. Pomalu se dáváme do klidu. Jestli v tomhle dni vydá nějaký podobný zvuk, možná dostanu infarkt nebo se na místě počůrám. Dáváme se znovu do práce. John s Miou odnáší knihovnu a já zametám všechny nečistoty, které na zdech najdu. Musím podotknout, pavouky nezabíjím, jen je vyhazuji z okna. Když se otočím od okna, stojím v kompletně prázdné místnosti. Lustr je sundaný, všechno. Dokonce i koberec je srulovaný. Dojdu dolů pro crosky nám všem a položím je na práh do pokoje. John na lino pokládá tvrdé papíry a oblepuje s lepenkou a igelitem okno. Mia nese dveře opřít na chodbu. Vezmu kýbl s věcmi na malování s plechovkami bílé barvy a pokládán je na lino. John nechává pootevřené okno, aby tady tolik nepáchla barva. Já se tak těším na nové zdi! S úsměvem odpochoduji vedle do Johnovo pokoje pustit písničky. Začne hrát Metallica, která se rozezní po celém domě. Dojdu se podívat dolů. Naleji do skleničky čistou vodu a napiji se z ní. Nevím, čín to je, ale cítím se...plná energie, nabitá. Přece jen mi tam chybí minimálně dva kousky, které do mého srdce patří. Lily a Luke. Ano, Lily je blízko, ale měsíc se asi neuvidíme. Má taky brigádu u její mamky v práci. Obsluhuje na různých oslavách a podobně - catering. Dostávají za to docela dost. Taky pracují dvanáct hodin denně. A Luke...ten mi opravdu přirostl k srdci a já se ho z něj snažím vymanit. Jenže tam zůstávají blankytně modré oči s tím pádem se tam souká celý. Chci cítit pocity, které jsem cítila s ním. Chci být nablízku, ale on je daleko a prostě napsal, že by se mnou nikdy nechodil...

Zatřepu hlavou a vrátím sklenici na linku. Vezmu malý kyblík a napustín do něj vodu. Odnesu ho nahoru a John zředí barvu s vodou. Bere si štětec a barví stěnu u dveří. Neváhám a beru si taky štětec. Mia stojí a sleduje, co kdo dělá. Natolik se soustředím na barvení, že si nevšimnu, jak mi John cákne bílou barvu na tvář. Až, když teprve ucítím tu zapáchající věc na líci, di otřu rukou tvář. Opravdu to zapáchá a tuším, že sa několik minut hodím šavli. Bratříčku, začíná válka... Zlomyslně se na něj podívám a nenápadně se přiblížím k barvě. Namočím štětec a co největším švihem ho rozmáchnu na něj. Kapky se obtisknou na tepláky a na tričko. Rychle uskočím pryč, abych nedostala odplatu. On se otočí na mě. Ootutelně se usmívám a maluji na zeď. V tom mi do obličeje prýskne bílá barva s rukou. Nedal mi facku, jen mi ruku omazal o obličej. Začneme po sobě cákat barvu a hodin se po pokoji.

Mia toho snad schytala nejvíc. Byla bílá od hlavy až k patě. John se bezpečně skrýval za rohy, ale mě neunikl. Nakonec se vyválel hned vedle barvy. Já jsem skončila s úplně bílým tričkem namísto vínovým, ale jen to. Oba dva byli bílí. Nemá si začínat....nikdo neunikne Madison...nikdo.

____________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Zase díl v 1:40 ráno.

Meddie neustále myslí na Luka...

Barvivá bitka mezi sourozenci. Meddie se jen tak nedá!

Bombasticky, mega, božsky vám děkuju za 2,02K! A za voteees! Opravdu to zahřeje u srdce. Meddie, John a Mia se loučí!

PS: nevím, jak budu dneska vypadat ve škole...

With all love my darlings :*

* terka69 *