Moments

Chapter sixty-one

Meddie

Přibližně hodina zbývá do odletu Luka a jeho bandy. Pořád se rozmýšlím. Ano, včera jsem byla pevně rozhodnutá, že nepoletím. To také udržím, ale pochybuji o všem. Do poslední chvíle zvažuji pro a proti. Nejsem ten typ, který si řekne 'Jo, poletím. Je mi to vcelku jedno, co se stane.' Sleduji nahromaďující se lidi v řadě u okénka s letenkami. Pevně stisknu Lukovu ruku. Tentokrát už vím, že to nebude na krátkou dobu. Teď se možná neuvidíme...rok. Možná něco přes rok. Poklepávám nohou na zem. Všechno se ve mně svírá do minimální velikosti. Podívám se na Luka. Zakrytý do šedé mikiny a s černými brýlemi hledí s neutrálním výrazem na frontu před námi. Zrovna za námi přešlapuje Mike a Calum s Ashtonem stojí o dvě řady dál. Nenápadně se přesunu blíže k Lukovi. Položím si ztrápeně hlavu na jeho rameno a podívám se z obrovského okna na dráhu. Po osmé večer zahaluje noc celé město. Lze vidět pouze malá světélka na dráze pro letadla. Podívám se nahoru do stropu.

Proč nám to děláš? Proč vše komplikuješ?

Povzdechnu si a uroním první slzu. Nechci, aby odcházel. Nechci, aby odlétali na jiný kontinent. Fronta se o milimentr pohne. Překročím špinavý kus podlahy a dostanu se blíže k Lukovi. On postaví na zem svá zavazadla a chytí mě za boky. Uslzenýma očima vzhlédnu k těm jeho. Brýle mu sundám a zastrčím za lem trička. Blankytně světle modré oči se drží, aby jejich okraj nepřetekl. Rty má semknuté v rovnoměrné přímce. Schoulím se do jeho náruče a potichu zavzlykám.

"Meddie...určitě si budeme minimálně týdně volat, jestli budeš mít čas. Ty víš, že já nezapomínám...možná si vyměnit spodní prádlo, ale to je vcelku jedno," uchechtne se. Skousnu si ret a víc se přitulím. Nepozorovaně se mnou kolíbá, abych se cítila aspoň v minimálním bezpečí. Stejně mi bude chybět jeho občas nevhodné poznámky. I ten jeho úsměv, pod kterým se mi podlamují kolena.

"Počkej chvilku. Jen postoupíme," odtáhne se a své zavazadlo přesune před sebe. Přisune si mě čelem k sobě a obtočí ruce okolo mých zad. Přitom mi jemně políbí čelo.

"Fakt to myslíš vážně?" zašeptá. Kývnu na souhlas. Teď už se nedá nikam couvat. Musím se k tomu postavit.

"Další prosím," uslyším vyčkávající ženu okolo třiceti u pultu. Odtáhnu se a počkám vedle. Rozhlédnu se, jestli neuvidím Ashtona nebo Caluma. Nakrčím obočí. Oba se objeví u sedaček s jejich bodyguardem. Když zahlédnu jejich šťastné obličeje, vytrysknou mi slzy. Je toho tolik, co bych jim chtěla říct. Tři pošuci mi budou chybět. A ten čtvrtý nejvíce. Rukávem od svetru si setřu slzy a počkám na Luka s Mikem. Když si převezmou od ženy letenky, přesunou se k sedačkám. Calum hned přispěchá a obejme mě. Zahalí tím mou duši všemi možnými důvody, proč by se neměli vrátit. Ovinu mu ruce okolo krku a silně se přitisknu. Mé slzy se pomalu vpíjí do svetru.

"Mám tě rád," vydechne a odtáhne se. Usměji se a setřu mu utíkající slzu po tváři. Druhý, který mě také dojde obejmout je Ashton. Ten mě vezme do objetí i s taškami. Se slzami se usměji a poté přejdu k Mikovi.

"Snad si tam někde najdu někoho jako má Lucas," rozpačitě se zaculí a já se k němu vtisknu do náručí. Mé čichové buňky se právě snaží nadýchat čerstvého vzduchu než neodolatelných vůní, které mi zrovna dvakrát nesedí. Nakrčím nos a zadržím kýchnutí. Když si tak všímám - Mike ani Calum nemají přitelkyně. Možná tajné, o kterých nic nevím, ale tím se zatěžovat opravdu nebudu. Lily s Ashtonem se už rozloučili, protože se musí Lily biflovat na opravný test z matematiky. Přesunu se k postávajícímu Lukovi, který bezmyšlenkovitě hledí na dráhu. Chytím ho pomalu za ruku.

"Dovedeš si představit, co by se s námi stalo, kdybych tě přestal hledat?" nespouští oči z výhledu z okna. Možná bych si šla dál svou vlastní cestou se svými myšlenkami o Lukovi. Časem bych na něj zapomněla a...nevím co dál. Sice si reálně dokážu představit před očima, co by se stalo, ale raději zavrtím záporně hlavou.

"Já asi taky ne..." frustrovaně vydechne a otočí se ke mně čelem. Vezme mé ruce do jeho. Zaraženě se zaseknu v jeho očích, z nichž padají hromadné slzy. Okamžitě pravou ruku položím na jeho tvář a palcem mu setřu slzu.

"Mám takový pocit, že se moc brzy neuvidíme. Já...já nevím, jak to bez tebe zvládnu. Mé srdce už je zlomené teď, mozek nedokáže myslet srozumitelně a...a...potřebuju tě," zavřu bolestně oči. Panebože, tohle mi nesmí dělat. Stačí, že jsem na měkko, nemusím být ještě více. Přitisknu se k němu, jak nejvíc můžu. Tak bolestné a emotivní rozloučení jsem nečekala. Bolí mi každá část těla, která cítí emoce.

"Můžu mít přání?" zeptá se a já s kontaktem očí přikývnu.

"Přeji si polibek od mé přítelkyně," usměje se pro odlehčení nálady. Nic nenamítám a v mžiku mé rty naposledy okusí jeho plné růžové rty...

_______________________________________________________________________________________

Hi gyus!^^

Dnes pochmurnější a smutnější část...myslíte, že je s Leddie konec? A s Ashly také?

Omlouvám se za dlouhé čekání na část. Neměla jsem tolik času, kolik jsem potřebovala...

Můj život se za chvíli zhroutí, jestli budou ještě takovéhle sad moments...

Příští část úplně nevím, kdy bude, ale budu se snažit ji publikovat nějak brzy.

Děkuju za votes a tolik přečtení! Jste úžasní. A to číslo při Teen Fikci...báječný.

With all love my darlings :*

* terka69 *