Moments

Chapter sixty-two

Meddie

Rozkvetlá louka v zemi vzkvétá,
motýli se vznáší v letním vánku.
Proč se mám báti světla,
když temnota sní o noci spánku.

Měkké polštáře s jemnou peřinou,
uspávají sen člověka.
Strach a bezmoc temnotu rozlehnou,
celou mysl ovlivní hudba.

Hudba, zvuk rezléhajících melodií,
piáno a kytara spolu zahrají.
Zamilovaný pár studně sedí,
nikdo ani potuchy o tom,
jak se zabavit.

Ze začátku se dny zdály kratší. Postupem času, když jsem zdolávala všechny denní potupy sama, se čas zdál nekonečný...bez něj. Bez každodenního úsměvu na tváři. Bez každodenního dotyku. Bez ničeho, co by připomínalo Luka. Dnes, mé osmnácté narozeniny oslavuji neobvyklým způsobem. Vyčkávám na posteli a hledím na protější stěnu plnou fotografií. Zahlédnu z okna padat drobné, ale mrazivé hroudy sněhu. Pro sebe se usměji. Můj vrchol dospělosti dnes přišel, jenže já zde sedím a čekám na marnou naději, že si vzpomene. V tom se rozrazí dveře dokořán a já přepadnu leknutím dozadu.

"Všechno nejlepší, Meddie!" rozlehne se mým pokojem a do něj vstoupí vpředu Lily a za ní John s Miou, která se kolébá s malým v břiše. Lily drží v ruce kulatý dort. Otevřu šokovaně ústa a nemůžu se pohnout. Zelektrizovaná sedím na posteli a zmateně hledím na malý růžový dort se svíčkou uprostřed. Postaví se všichni přede mě. John všechno natáčí na kameru a Mia mě mezitím zvedá z postele.

"Přej si něco!" vykřikne nadšeně Lily a dort přesune téměř k mému nosu. Zadívám se na plápolající plamen na štíhlé svíčce. Vzápětí ji rychle sfouknu. Dort s vyhaslou svíčkou položí na stůl a ihned mě obejme. Zabořím bradu do jejího ramena a zeširoka vycením zuby.

"Dám ti jen pusu, protože malé vyžaduje pozornost," nesměle odvětí Mia a políbí mě na tvář. Neubráním se pohledu na vyrůstajícího člena rodiny. Za pět měsíců má Mia nafouklé břicho jako balón. Pohlaví si nenechali říct, že prý chtějí mít překvapení.

"Moje malá sestřička má dneska narozeniny. Osmnáctka...jak se v tom cítíš?" provokativně se zašklebí a padne mi do náruče. Kousnu se do rtu a zachechtám se. Prostě musí provokovat.

"Co to zapít?" navrhne polohlasem John. Mia rozhořčeně odfrkne.

"Ale no tak. Až bude dítko venku, budeme pít od odpoledne do rána," přivine si ji l sobě a ona na něj zlověstně pohlédne.

"A kdo myslíš, že ho nebo ji bude hlídat, ty chytrej?"

"Kdo jinej, Meddie bude doma," vyplázne na mě jazyk. Zakroutím pobaveně hlavou. Potichu odejdou dolů do kuchyně i s dortem a Lily zůstává se mnou. Sednu si na postel a pokynu Lily.

"Už patříš k nám dospělým," zajásá nadšeně a já se usměji. Zkontroluji telefon, jestli mi někdo nepsal. Jakmile ho ale vezmu do ruky, Lily ho vytrhne a schová si ho do kapsy. Nechápavým pohledem změřím její mimiku. Hravé a roztržité zelené oči mě sledují s káravým pohledem.

"E-e. Dneska žádný telefon. Nedovolím ti zkazit si svoje osmnáctky," pokroutí hlavou a švihem se zvedne z postele. Tak trochu v šoku sedím a poklepávám nohou na zem.

"Co se na něco podívat?" ani nevydechne a už se mi hrabe v laptopu. Obrátím oči v sloup. S ní se nedá dohadovat. Když řekne - ano, jdeme se dívat - automaticky bez jiných poznámek musíš jít. Usadím se do postele do tureckého sedu a opřu se o čelo dřevěné postele. V neúprosných myšlenkách zavadím o Luka. Vzpomněl si? Nebo spíše zapomněl? Smutně si povzdechnu. Koutek duše, mozku a srdce potichu doufá, že nakonec zazní pokojem zpráva a v ní budou alespoň dvě uspokojivá slova, která můj nářek zcela utiší. Mám ale podivné potuchy, že se stejně nedočkám... V tom mě z přemýšlení vyruší otevření dveří. V pokoji se objeví John s tácem. Na něm stojí tři panáci naplnění do půlky hnědou tekutinou. Zarazím se na chvíli.

"Nemá někdo chuť na bourbon?" zvesela zakoktá a postaví jeden přede mne. Už i z dechu poznám, že nebude mít prvního panáka. Nejistě ho vezmu do ruky a prohlédnu si ho. Co by mi jeden malý panák udělal...j-já nevím. Nechce se mi do toho jít. Nikdy jsem nebyla na alkohol. A asi ani nebudu. Poohlédnu na levou stranu, jestli už má Lily jeden vypitý. Ta ho zrovna, když jsem se podívala, do sebe kopne a hned na to se zakření. No...to bude dneska den. Váhám, jestli ho mám podstrčit Lily nebo ho vylít do afelandry. Rozhodnu se rychle, jelikož se na mě poočku začínají dívat. Promiň, afelandro. Obsah panáka vyliji do zubožené květiny a vrátím ji na tác.

"No vidíš, jak jsi ho do sebe kopla," šťastně se rozesměje a pochoduje motající se chůzí pryč z pokoje. Přitom zavadí o kliku, která spadne. John ji okamžitě zvedá a ukáže mi s ukazováčkem zvednutým u rtů, abych byla potichu. S pozvednutým obočím ho pobaveně sleduji, jak se snaží zavřít dveře.

"Tak fajn, vybrala jsem film Sto zázraků, snad to to nevadí," pozvedne jeden koutek a našteluje reproduktory. Pak si zalehne ke mně. Celý film vůbec nevnímám. Nemám proč, takový žánr mne nebaví ani nezaujal. Nejsem moc na fantasy ani na sci-fi. Kdybych si měla vybrat mezi romantikou a sci-fi, beru bezvýznamně romantiku. Lily žere každé slovo a každou větu, kterou uslyší. Nemůžu přestat na něj myslet...nedokážu si vnutit, že jen tak nezapomněl. Třeba i napsal?

______________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Strašně moc se omlouvám za dlouhé čekání na část! Nemám teď dost času, ale slibuju, že další části budou lepší!

Dnes jedna oddechovnější s Meddiinami narozeninami...stejně je smutný, že Lucas si hned nevpomněl...co to s ním je?!

Děkuju za takové množství podpory v podobě votes a přečtení! Maximálně vám děkuju!!

With all love my darlings :*

* terka69 *