4. Zvláštní nález*

2.1K 100 8
                                    

Pod Jacobovou botou křupla větev. Už asi deset minut šel lesem ruku v ruce s Renesmee. Když si totiž u ní doma každý udělil směr, kterým vyrazí, mohli jít jak hledat, tak zároveň uskutečnit jejich plánované rande.

Jackob ucítil, že stisk jeho přítelkyně najednou trochu zesílil. Lehce zmáčkl její teplou dlaň a pohlédl na ni. ,,Co se děje, Nessie?'' zeptal se opatrně. Rád jí říkal přezdívkou, kterou vymyslel na základě jejího jména, i přestože věděl, že ona ji moc v oblibě nemá.

Renesmee si povzdechla. ,,Já to jen prostě nemůžu dostat z hlavy. Co se to děje? A proč teď? Co to má za důvod? Prostě to nechápu a mám potřebu nad tím pořád dokola bloumat," řekla a již podruhé si povzdechla.

Jacob na ni chvilku zíral se smutným výrazem ve tváři, poté se zastavil a rychle ji k sobě přitáhl. Nechápavě se mu podívala do očí.

,,Nessie," vydechl a přitom se smutně zamračil. ,,Bude to v pořádku, uvidíš. Nepřemýšlej nad tím tolik, stejně to je ničemu, dokud nenajdeme co hledáme," řekl a silně ji objal. Svíral ji v medvědím objetí a přitom ji líbal do vlasů. Objetí mu oplácela, ale ne tak silné jako bylo to jeho.

,,Ale co vlastně hledáme?" šeptla.

Jackob chytil její tvář do dlaní a trochu ji od sebe odtáhl, aby jí mohl pohlédnout do očí. ,,To zjistíme, neboj," ujistil ji.

Renesmee se něžně usmála a pak pohledem pomalu sjela k jeho rtům. ,,Víš, že tě miluju?" zeptala se s úsměvem, který jí pohrával na rtech. Zrak jí rychle vystřelil k jeho očím, ale pak zase spadl zpátky, načež si zkousla spodní ret.

,,Nepovídej," zasmál se. To už Renesmee nevydržela a rychle si přitáhla jeho obličej k tomu svému. Vtiskla mu vášnivý polibek a jako vždy si ho neuvěřitelně užívala.

Pokaždé, když ji líbal, cítila v břiše miliony motýlků, kteří naráželi snad do všeho v jejím těle. Příjemného jiskření a malinkých elektrických výbojů při jeho dotecích bylo víc než dost. V tom břiše to už vlastně ani nebyli motýli, nýbrž metalová skupina, která nehodlala přestat hrát. Hrála uvnitř nonstop.

Jacob na chvilku polibek přerušil, aby popadl dech. Renesmee nesouhlasně zabručela. ,,Miluju tě," řekl Jacob a znovu se jí přisál na rty.

,,Jsem ráda, že jsi to zrovna ty, kdo se do mě vtisknul. Jsem ráda, že jsi tu se mnou na tomhle světě. Upřímně nevím, co bych bez tebe dělala," řekla znenadání Renesmee, jakmile se od sebe oddálili.

Zadíval se na ni a při tom mu na tváři hrál šťastný úsměv. ,,To spíš, co bych já dělal bez tebe." Renesmee se na něj nechápavě podívala. ,,Nessie, ty máš rodinu, úplnou rodinu. Obě babičky, oba dědy, dokonce jednoho nevlastního, plno strýců a tet, fajnového tátu a... a tu nejbáječnější mámu, kterou si kdo může přát. Já mám jen tátu a smečku," nervózně se usmál.

,,To neříkej! Naši tě berou jako rodinu, jsi jedním z nás. A máš toho i mnohem víc," usmála se. ,,Jsi skvělý a je škoda, že mluvíš takhle. Nejsi přeci sám, máš kolem sebe spoustu lidí."

,,Spíše upírů a vlkodlaků," zasmál se. ,,Proč vlastně myslíš na něco takového? Já jsem tady a vždy tu budu, i kdybys mě neviděla, tak tu vždy budu s tebou. Nikdy tě neopustím, rozumíš?" Její ruku si přitáhl blíž a přiložil ji na svůj hrudník. ,,Cítíš to? Bije jen pro tebe a dokazuje, že tu jsem. Neopustím tě. A i kdybych se někdy z tvého života ztratil,'' polkl a bylo vidět, že se mu to neříká lehce, ,,tak ne úplně. Pořád tu budu s tebou. A když už jsme u toho... Kdyby taková situace nastala, chci abys žila dál. Kvůli tvé rodině, kvůli tátovi... a mámě. To Bella si kvůli tobě vytrpěla to nejhorší. Vždy byla, je a bude za tebe ochotna položit život a ty ji nesmíš nechat přijít o jednu z jejích nejdůležitějších věcích v jejím životě. Vytrpěla si toho víc než kdokoliv jiný. Prosím, slib mi, že ať se stane cokoliv, tak nikdy svou mámu neopustíš. Prosím, slib mi to." Mluvil překotně a velmi těžce. Bolest, která se mu rodila v srdci se prolínala do jeho hlasu a výrazu tváře.

Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat