Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

41. Nenormálně normální

,,Buší tam venku do všeho možného už asi dvě hodiny. Bez přestávky! Neměli bychom vážně něco udělat?" pronesla Bella. Všichni zaujatě pozorovali prosklené dveře, za kterými se rychle pohybovala Lavaris.

,,Už tam za ní byla Alice, Emmett a já. Hele ona nepůjde... Nevím proč, ale prostě ne. Viděl jsem jí to na očích. Něco ji žere. A to dost... Nevím, co bys chtěla dělat, ale prostě to nevyjde. Navíc... Myslím, že jí to sílu doopravdy neubírá. Každou minutou je snad ještě silnější.'' řekl Edward.

Bella si jen povzdechla. Bylo jí Lavaris docela líto. Netušila, co to zase ta holka vyvádí, ale nechtěla, aby ji něco trápilo. Jejich vtisknutí ji taky tak trochu změnilo. Měla o ni strach a cítila, že její ochranu jí musí nějak oplatit. Nakonec chtěla zkusit navrhnout, že tam půjde tedy ona, ale předběhla ji Esme.

,,Zkusím to teď já. Jestli ani teď nepovolí, tak si myslím, že jediná možnost je Bella a pak už nic.'' řekla Esme a hned se dala na odchod.

Bella pozorovala, jak odchází a upřímně nevěřila, že by se Esme povedlo Lavaris dostat do domu.

...

,,Dobře, nebudu tě tedy přemlouvat.'' řekla Esme se zklamaným výrazem.

,,Hm...'' odfrkla si Lavaris a silně udeřila do menšího stromku, který se hned skácel k zemi. Pak se na chvilku zastavila. Um... Vím, že se to teď nehodí a je mi trochu trapné se ptát, ale...'' řekla z ničeho nic. Esme se v odchodu zastavila a tázavě na Lavaris pohlédla. ,,Nemáte něco k jídlu?" otočila se na Esme. Vypadala trochu rozpačitě, ale ve skutečnosti byla pořád taková nesvá z náhlého obětí, které jí Bella věnovala. Nelíbilo se jí to...

,,Oh, no nevím. Zkusím se po něčem podívat, ale nestihli jsme pro tebe a Renesmee už nic ulovit, protože...'' kývla Esme na znamení toho, že Lavaris ví o čem mluví. Naznačovala předešlý souboj.

Lavaris to pochopila ještě dřív, než Esme něco řekla. Její myšlenky byly hrozně hlasité a Lavaris se ani nepotřebovala zaměřit na její hlavu, aby je slyšela. ,,Jistě, chápu.'' kývla.

Esme se lehce usmála, vešla do domu a zamířila do kuchyně. Ještě se při cestě tam stavila u ostatních, co hleděli na její pokus a nesouhlasně zavrtěla hlavou směrem k ostatním. Všichni pochopili.

Nepodařilo se jí ji přemluvit.

Zamířila tedy do kuchyně, kde se snažila vyhrabat něco k jídlu pro Lavaris. K jejímu štěstí našla pytlík nějakých sucharů, které si sem asi přinesla Renesmee a v lednici zbytek ledového salátu společně s obyčejným pomazánkovým máslem. Vzala tedy všechno na kuchyňskou linku, ledový salát omyla a natrhala do misky, do další misky nasypala suchary a všechno tohle společně s pomazánkovým máslem a sklenicí vody to všechno dala na větší tác.

Tác opatrně vzala a rozešla se k hlavním dveřím. Ale Bella ji zastavila.

,,Ukaž, donesu jí to.'' řekla a nastavila ruce, aby jí Esme mohla tác dát.

,,To je v pořádku Bello. Zvládnu to.''

,,Esme, aspoň budu mít šanci ji přemluvit. Už se dělají červánky, měla by jít dovnitř a dát si voraz. Donesu jí to jídlo a nějakým způsobem ji dostanu dovnitř.'' řekla rozhodně Bella.

,,Hmf... Asi máš pravdu.'' řekla Esme a podala Belle tác. Ta si ho ihned převzala.

Esme si šla sednout k ostatním.

Bella chvíli stála bez hnutí a připravovala si nějaké dobré argumenty, které by Lavaris přesvědčili. Nakonec se s dlouhým povzdechem odebrala ke dveřím.

Mohla vidět, jak Lavaris kopla do obrovského balvanu, který se změnil v několik set malých kusů, které se rozlétly do všech stran. Neviděla Lavaris do tváře, ale tušila, že ji něco žere. Její pohyby byly totiž velice agresivní a takové... Nečekané. Samozřejmě Lavaris měla vždycky nečekané pohyby, ale tyhle působily jinak. Nerozvážně a spontánně. Jakoby je právě na místě vymyslela, ba dokonce ani sama nevěděla, co dělá.

Bella se znovu na chvíli zastavila a dokonce začala uvažovat, že ji přemlouvat nebude. Přeci jenom... Očividně ji něco štvalo a zřejmě se z toho potřebovala vybít. Ale pak tu myšlenku hned zahnala pryč. Musela si přeci taky odpočinout... Byla sice pravda,že ona žádný odpočinek v podstatě nepotřebovala, ale takhle to nemohlo jít dál. Navíc by tímto způsobem brzy srovnala celý les se zemí.

Bella se tedy opřela do dveří a otevřela je. Lavaris vycítila její přítomnost, ale neodtrhla pozornost od své ''práce''.

,,Přinesla jsem ti to jídlo.'' řekla Bella. Nemusela ani nijak hlasitě, Lavaris by ji slyšela i kdyby šeptala při tom největším rámusu.

Lavaris se odtrhla od své ''práce'' a podívala se na Bellu. ,,Měla to přinést Esme.'' zvedla obočí.

,,To ti tak vadím?"

Lavaris na toto odpověděla jen uchechtnutím. ,,Tak proč si ještě přišla?" přišla k Belle a vzala si tác. Tázavě se koukla na ni koukla a pak se znovu podívala na jídlo. ,,To jsem tak tlustá? Myslím, že to se mnou zase není tak hrozný, abych do sebe musela cpát tohle...'' ušklíbla se.

Pak si ale beze slov sedla k menšímu stolku, který byl kousek od nich a začala jíst. Chroupání sucharů bylo pěkně hlasité. Pro někoho jsou možná suchary dosti tvrdé, ale ona je jedla jako nejměkčí chleba.

Bella nevnímala její povídání o jídlu. Chvilku ji pozorovala a rozmýšlela se, co říct. Nakonec to nebylo nic složitého.

,,Přišla jsem tě konečně dostat dovnitř.'' řekla sebejistě Bella.

Lavaris zaúpěla. Promnula si čelo. ,,Bello...'' znovu zaúpěla. Povzdechla si a odložila nakousnutý suchar. ,,Jestli to nikdo z vás pořád nepochopil, tak já nikam nejdu.''

,,Ale proč?"

,,Prostě nechci.'' zavrčela Lavaris.

,,To není ten důvod, Lavo. A ty i já to dobře víme. Jde to na tobě vidět a já chci zjistit, proč to děláš. Proč tady do všeho mlátíš? A proč mi to nemůžeš říct?"

Lavaris mlčela. Znovu se pustila do jídla a Bellu nevnímala.

,,Lavaris... Odpověz mi nebo pojď dovnitř.'' zavrčela Bella a sama se sobě divila, jaká najednou byla. Rozkazovala tu Lavaris. Té Lavaris, které se nesmělo říci jediné křivé slovo.

A ona to s menším zavrčením stejně ignorovala.

Bella už vybuchla. ,,Můžeš aspoň něco říct?! Co jsem ti udělala tak strašného? Co jsme ti my udělali tak strašného?! Zachránili jsme tě, krmíme tě a poskytujeme ti jak útočiště, tak i spolubojovníky! Tak mi, ksakru, vysvětli... Proč mi nemůžeš odpovědět?!'' kopla naštvaně do kamene vedle ní a ten uletěl kamsi do lesa.

Chvilku to vydýchávala a pak se přísně podívala na Lavaris, která svou hlavu měla pořád skloněnou a dojídala menší list salátu. Bella netrpělivě čekala než Lavaris něco udělá.

Když Lavaris dojedla salát, chytila talíř i druhou rukou. Chvilku jen nehybně seděla. Pak ale najednou rozpulila talíř a obě půlky talíře v rukách rozdrtila na prach. Bella polkla.

Pořád Lavaris sledovala a čekala. A pak se konečně Lavarisin hlava začala pomalu zvedat.

Když se jí Bella podívala pořádně do obličeje, ztuhla nějakým způsobem byla její odvaha ta tam. Byla naštvaná... A to hodně. I přes její neskutečně kamennou tvář byl vztek jasně poznat. A ty oči... Krvavé jak ještě nikdy u žádného upíra neviděla. Takhle rudé je neměl ani Aro.

Po chvíli se Lavaris zvedla a pomalu se rozešla k Belle. Ta jen stála s pootovřenou pusou a čekala, co přijde.