Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

73. Volturiovi

,,Jsme tady.'' řekla Alice, když zaparkovali kousek od sídla Volturiových. ,,Netušila jsem, že máš známého s triskáčem...'' otočila se na Lavaris, když všichni vystoupili ze svých vozidel.

Oslovená jen pokrčila rameny. ,,Nejsou to moji známý, spíše dlužníci. Tolikrát jsem jim zachránila prdele, až se docela divým, že jsem je ještě neposlala do háje... Ale poskytují pomoc, takže si nemohu na jednu stranu stěžovat.''

,,Aha...'' přikývla Alice chápavě. ,,Stejně nechápu, že vám i převezli motorky... Dokonce nám půjčili tyhle žihadla!" ukázala na dvě nablýskané Porsche.

Ruce Lavaris vyletěly společně s rameny trochu nahoru. ,,Motorky nejsou tak těžký, navíc mají nově vytuněný letadla a kromě nás a Chucka s Derekem nikdo neletěl. Na takovej stroj malá zátěž. A ty fára... To byla maličkost. Ani nevíš, kolik takových a ještě lepších Helene má.''

,,Je divný, že se zrovna taková ženská zajímá o auta.''

Lavaris pokrčila rameny. ,,Tohle já neřeším... Momentálně je pro mě hlavní, aby si z nás Aro vzteky neupletl copánek a nevynesl nás z jeho území v zubech...'' řekla, když se všichni seskupili u sebe. ,,Takže-'' začala, ale byla přerušena.

,,Proč jsme vlastně zajeli až za radnici? Musíme to obejít...'' ozvala se Bella najednou.

,,Je to jistější...'' povzdechla si Alice.

Bella se zamračila, ale než stihla něco říct, od Lavaris se ozvalo odkašlání. ,,Tohle je teď nepodstatné, lidi... Měli bychom spíš řešit to, proč jsme sem přijeli...'' zavrčela. ,,Je sedm hodin ráno, tak doufejme, že moc lidí otravovat nebude Času není moc, je sobota a zbývá nám už jen dvanáct dní, takže s tím musíme pohnout. Obětuju něco málo ze své moci a myšlenkami nás po dobu téhle akce spojím, ale budete muset dávat bacha, ať na to Aro nepřijde, nebo aspoň ne hned. Budu od vás potřebovat maximální spolupráci, vy moc dobře víte, jak moc je to s nimi těžký...'' založila si Lavaris ruce na prsou.

,,Jaký máš vůbec plán?" natočil Jackob hlavu trochu na stranu.

,,Prosím?" zvedla Lavaris obočí.

Vlkodlak se ušklíbl. ,,Ptám se, jaký máš vůbec plán? Ještě si nás s ním neseznámila...''

Zelenohnědé duhovky, v jejichž středu se nacházely nyní opravdu malé panenky, těkali po všech přítomných. ,,Upřímně? Naprostou klasiku... Zkusíme to slovně a uvidíme, jak se situace vyvine, ale bylo by dobré, kdyby měl každý aspoň jedno eso v rukávu.''

,,A ty nějaké máš?" zeptal se znovu Jackob.

Zornice Tristanky se do něho zavrtaly jako tisíc malých bolestivých hřebíků a z jejich chladu přeběhl vlkodlakovi mráz po zádech. ,,Jo, ale nerada bych ho použila...'' řekla naprosto bez emocí. Když se chladné oči odtrhly od Jackoba, značně si oddechl. ,,Můžeme jít?" zeptala se a rozepla si svůj dlouhý černý kožený plášť.

Všichni přikývli, načež se vydali vstříc nové výzvě jejich životů neživotů.

...

Všechny zraky se upíraly na vysoké silné dveře, které byly jistě nedávno natřené. Černý lak se na nich až nepřirozeně leskl.

,,Tak co? Kdo si nadělal do kalhot?" zvedla Lavaris obočí.

,,Myslíš, že je na tyhle tvoje vtípky ta pravá chvíle?" zavrčela Rosalie.

Lavaris se uchechtla. ,,Na moje vtípky je ta pravá chvíle vždycky...'' když tohle řekla, většina zúčastněných za jejími zády napruženě zabručela. ,,No jo, no jo... Hlavně klid.'' protočila oči. ,,Tak jdeme na to.'' řekla a natáhla ruku před sebe.