Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

22. Šachta

*pohled třetí osoby *

,,Asi bychom měli za ní. Co když se jí něco stane?'' prohrábla si Bella vlasy.

,,Jí? Bello, ta holka vždycky maximálně omdlí... Té se nic nestane.'' uchechtnul se s pohrdavým odfrknutím Edward.

Bella se jen zamračila a následně zahleděla někam do prázdna. Nikdy nevíš... ozvalo se v její hlavě. Jediná dvě slova a nejistota narostla. ,,Stejně pojďme za ní...''

,,Bella má pravdu, Edwarde.'' řekl Jasper. Alice souhlasně kývla.

,,Fajn, jdeme.''

*pohled Lavaris*

Maximálně jsem se soustředila na svůj sluch. Zaslechla jsem i jak nějaký malý papírek spadl na zem, opravdu. Ach jo, jsem ode všech tak moc odlišná... Dost sebelítosti! Došourala jsem se k polootevřeným dveřím a ještě víc se zaposlouchala.

,,Tak řeknete nám to? Kde je? Přeci jste ji sledovali, ne?" ozval se mužský drsný hlas. Uslyšela jsem i jak někdo pohnul něčím těžkým... Kovovým... Dospěla jsem k závěru, že to byla pouta. Takhle o sebe duní jen pouta.

Někdo si uvnitř odplivnul, pocítila jsem pach krve. Pro normálního upíra to nebylo až tak hrozné, avšak mě dokázala neskutečně rozhodit byť jen tepna, ve které proudí krev. Ano, to i normální upíry, ale u mě to je mnohem horší. Strašně mě vyčerpává bavit se s člověkem. Strašně mě vyčerpává jen člověka vidět. Vyčerpává mě i pohled na vlkodlaka. Na všechno, v čem se nachází krev, ať už jakákoliv. Naštěstí se umím kontrolovat. Ale je to moc těžké, přeju si být normální upír, abych už nemusela až tolik trpět. Sice jsem říkala, že pro mě krev není nějak životně důležitá, ale to nemění nic na tom, že když ji cítím, tak prostě šílím. A právě teď se ten ukrutný hlad dostavil... Vůně krve bylo pro takové tvory jako jsem já něco jako kyselina, která vám vyprázdní celý žaludek a vy pak do sebe musíte něco nacpat.

Bože, úplně jsem si představovala tu červenou lahodnou tekutinu tekoucí do mého hrdla. Taková slast...

,,To já nevím a i kdyby jo, tak ti to neřeknu.'' už z hlasu bylo poznat, že se vyslíchaná osoba pohrdavě usmívá.

Plesknutí. Jasná facka... Zkřivila jsem obličej bolestí, úplně jsem cítila s tou - jistě mučenou - osobou. Vydala jsem ze sebe tiché zasyčení, při čemž jsem zkrabatila čelo, zavřela jedno oko a našpulila rty. Štěstí, že mě neslyšeli...

,,Ale povíš nebo si pro ni dojdeme rovnou domů a zabijeme jak toho tvého kamarádíčka, tak i ostatní.'' zavrčel další - v pořadí již třetí - mužský hlas.

Zamračila jsem se a následně se pomalinku nahla ke škvíře u pootevřených dveří. Nakoukla jsem opatrně a potichounku dovnitř. První čeho jsem si všimla byly dvě masivní křesla, na kterých byli připoutání dva... Dva vlkodlaci! To byl Jared a Seth! Poznala jsem okamžitě jejich pach, věděla jsem, že tu budou, ale ne v až takovém stavu...

Seth byl celý podrápaný a od krve, ztěžka dýchal a bylo vidět, že pěkně zuří. Jared byl trochu méně zakrvácený, ale zato měl pěkně natrhlý ret. Stejně jako Seth pěkně zuřil, možná ještě víc než Seth. Proč se nepřemění? Ta pouta by lehce rozbil... Ledaže... Ta pouta musela mít v sobě nějakou látku, která brání proměně.

Odvrátila jsem zrak od křesel a zaměřila se na další tři osoby v místnosti. Jedna upírka, proměněna někdy ve svých dvaceti-pětadvaceti letech. Černovláska, šedé oči, hubená s křivým spikleneckým úsměvem. Další byl postarší muž okolo padesáti let, také upír. Rozcuchané hnědé krátké vlasy, knírek, hnědé oči, statná postava a povýšený jak postoj, tak výraz ve tváři. Třetí byl mladý vlkodlak, bohužel otočený zády ke mě. Ale i tak mi byl povědomý... Už jen ten jeho pach, určitě jsem ho už někdy viděla, ale nemohu si vybavit kde a kdy...

Teď jsem se ovšem nemohla zabývat osobnostmi, musela jsem jednat. Potichounku jsem se odtáhla od dveří a rozhlížela se po prostoru, zda najdu něco, co by mi pomohlo v této situaci. Nemohla jsem tam přeci jen tak vtrhnout. Bylo by to nerozvážné, nikdy nevíte, co se může stát.

Konečně jsem našla něco, co by mi mohlo pomoci. Šachta... Mohla by mě dovést až do té místnosti. Byla na stropě, takže to byla o ti větší pravděpodobnost, že tam povede. Zaťala jsem pěst ve vítězném gestu.