Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

55. Noční můra

,,Všichni jsou obvoláni. Jediný, kdo nás odmítl byl Leon a jeho dcera Ennio.'' řekla Alice unaveně a opřela se do křesla. ,,Do pár dnů by tu všichni měli být.'' dodala.

,,Můžeš k tomu započítat rovnou i dvě další evropské smečky.'' ozval se za rohem Jackobův šťastný hlas. Přišel zpět do obýváku a s radostí hodil mobil na stůl a svalil se na židli.

Už uběhla asi hodina od toho, kdy Edward s Emmettem přijeli s nějakými chlápky, co jim opravovali dveře. A mezitím se vše potřebné stihlo tak nějak dořešit.

Všichni se spokojeně usmáli a většina kluků si spolu plácla. Bylo to pro všechny velmi přínosná a radostná zpráva, protože měli aspoň z malé části naději na pomoc v boji.

,,Hele... Co je dnes za den?" zeptala se najednou Bella.

,,Neděle, proč?" řekla Esme.

,,Já jen, abych věděla, za jak dlouho je ten Krvavý úplněk.'' povzdechla si. ,,Zbývá nám ještě dvacet pět dní, započítávám i dnešek.'' zamračila se.

Alice s uchechtnutím zavrtěla hlavou. ,,Stejně je neuvěřitelné, že se tohle celé děje. A ještě neuvěřitelnější je to, že jsme toho doteď tolik nevěděli. Kolik toho nám je ještě z našeho světa skryto?" zvedla hlavu a nevěřícně jí zavrtěla.

Bella pokrčila rameny. ,,To kdybych věděla...'' vydechla.

Chvilku panovalo ticho. S hlasitým odkašláním se ale slovně projevil Carlisle. ,,Měli bychom o naší návštěvě říct Lavaris. Měla by to vědět.'' splácl ruce. ,,A taky bychom se měli připravit na další problém...'' dodal.

Sam se nechápavě zamračil. ,,Jaký problém?"

Carlisle nejistě pohlédl ma všechny spolusedící. ,,Musíme si promluvit s Volturiovými. Jak řekla Lavaris... Mohli by nám být velice nápomocní.''

Seth s Jaredem si vyměnili pohled plný pochyb. ,,To nemyslíte vážně... Vy to doopravdy chcete udělat?'' řekla Leah s rukama založenýma na prsou.

,,Za pokus to stojí.'' pokrčil Carlisle rameny.

,,A co chcete jako udělat? Chcete si prostě jen tak nakráčet před Ara a jeho poskoky a prostě jim říct: ,Nazdárek! Pojďte nám, prosím, pomoci v boji, ve kterém rozhodně dost lidí chcípne.'? Myslím, že takhle vás maximálně tak pošlou na dost nevhodné místo.'' uchechtla se Leah.

,,To je sice možné, ale Carlisle má pravdu. Za pokus to stojí. Co tím můžeme ztratit?" řekla Bella. Leah zvedla ruce na znamení, že už nehodlá dál argumentovat. ,,Dobře... Mám dojít pro Lavu?"

Carlisle přikývl. Bella se tedy zvedla a vydala se po schodech do patra.

Pomalu se blížila k pokoji, ve kterém se Lavaris nacházela. Nastražila uši, ale neslyšela absolutně nic, jen chvilkami tichounké vydechnutí. Zamračila se a následně pomalu otevřela dveře.

Bella ihned klidně vydechla. Lavaris ležela na posteli a spokojeně oddychovala. Bella se musela usmát, protože Lavarisin obličej, který měla natočený ke dveřím, kde stála, vypadal v té chvíli neskutečně roztomile. Musela být vážně hotová, protože vypadala, že je v opravdu hlubokém spánku a usnula v dost nepříjemné poloze.

,,Tebe budou pěkně bolet záda, holka.'' uchechtla se Bella a přišla blíž k posteli. Pomalu k ní natahovala ruku, abych ji probudila, ale sama Lavaris ji náhle zastavila.

,,Ugh... Co tu děláš?" zeptala se se zavřenýma očima. Bella jí už chtěla odpovědět, ale její další slova ji umlčela. ,,Říkala jsem ti, ať sem nechodíš, je to nebz... Bz...'' mumlala Lavaris nějaké nesmysly, kterým Bella nerozuměla.