Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

92. Příběh 2. část

Taková zrada, taková bolest, taková hnusárna. Jak to jen mohl udělat?

Ten jeho úsměv, který pro mě dříve byl tak krásný, teď byl zlý a odporný. Nespouštěl ze mě svůj ohyzdný pohled plný temnoty. Lidem, kterým způsoboval hroznou bolest, za ním nevěnoval ani jediný pohled, nestáli mu za něj. Proč jen byl tak zlý?

,,Proč?" šeptla jsem se slzami v očích. ,,Proč tohle děláš?"

Naklonil hlavu na stranu a svraštil obočí. ,,Ty se ještě ptáš?" syknul. ,,Odkopneš mě jen proto, že jsem chtěl, abys poznala pravé blaho a utečeš, jako bych já byl ten špatný. A pak si dokonce hned ten den namluvíš někoho jiného. My spolu byly tři roky, Daphne, tři! A nikdy si mě nepřitáhla domů, nikdy nic! Styděla si se za mě? Nebo co sis myslela?!"

,,Ano, styděla! Protože jsi jen bezcitný hajzl a teď to vším jen potvrzuješ!" zařvala jsem nepříčetně. On si mě dovolil odsuzovat za to, že to on udělal chyby? Že byl stvůrou, která mě chtěla nutit do vraždění lidí? Že byl natolik sebestředný, že odmítal pomáhat jiným?

Uvědomovala jsme si, že svými slovy jo nejspíše ještě více vytočím, ale nemohla jsem si pomoci. Já ve své duši neměla místo na lži.

Ani jsem nenapočítala do pěti a ze strany mi přiletěla silná facka. To byli poprvé, kdy mě uhodil. Poprvé, kdy mě vůbec někdo doopravdy uhodil. Žádný výchovný pohlavek nebo tak, ale regulérní facka ze zlosti a bez pořádného důvodu. Hlava se mi samovolně otočila na stranu a rty se v překvapeném gestu pootevřely.

Neváhal a chytil mě za límec nové košile, kterou mi máma ušila, a přitáhl si mě blíž. ,,Ještě jednou podobné žvásty, ty blbá krávo, a bude to celý ještě horší... Rozumíme si?"

Nechtěně mi ujela další slza. ,,Co se to s tebou stalo, Victore? Byl si jiný. Teď jsi... monstrum."

,,Tak to ne, princezno." zasmál se. ,,Já byl takový vždycky, jen ty si byla slepá." zašeptal mi do ucha a následně mi na vteřinu zkousl ušní lalůček. ,,A navíc si myslím, že mi nemáš co vyčítat... Přeci jen... To ty jsi tady ta odporná míšenka. Je to nechutný, potrat přírody. Zklamání pro celý svět. Ani vlastní rodinu ochránit nedokážeš. Jak smutné..."

,,Drž hubu..." šeptla jsem a semkla víčka k sobě.

Zamračil se. ,,Cože? Zopakuj mi, co si říkala."

,,Drž už, kurva, hubu!" vykřikla jsem jako smyslu zbavená a hned poté mu s radostí a bez ostychu plivla do obličeje.

Netrvalo dlouho a přistála mi další facka, tentokrát silnější. Okamžitě se na mě natiskl a naštvaně se mi zahleděl do očí. ,,Varoval jsem tě." zavrčel.

Poté mi pomalu rukou pohladil krk a zajel s ní až na zátylek, odkud prudce vyjel nahoru a chytil mě za vlasy. Silně mi za ně tahal a já měla co dělat, abych nevykřikla bolestí. Přisál se mi nemilosrdně na krk, nejdříve mě líbal na tenké kůži a pak mě dokonce i ošklivě pokousal. Začal mi rozepínat košili a svými rty jel stále níž a níž. Svlékl mě, i když jsem se vzpírala jak jen to šlo. Mohla jsem už jen brečet, protože z těch až nepřirozeně pevných řetězů jsem se nemohla ani za boha dostat ven.

Nevnímal řev mé matky, Betty a už vůbec ne Jamese. Staral se jen o měl tělo, zatímco jeho poskoci zacpali mým blízkých ústa.

O krok ode mě odstoupil a se zkousnutým spodním rtem si mě pohlédl. ,,Takhle jsi ještě víc sexy. Celkem jsem se bál, ale vidím, že nebylo čeho. Žádná vyžle, tady se dá čeho chytit. S tebou si to užiju snad ještě víc, než s tvojí mamkou. Ta taky ušla."