Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

25. To nebude jen na náplast

,,Bože!" vykřikla Esme hned po tom, co za Edwardem a ostatními bouchly dveře.

,,Okamžitě mi je přineste dolů do ordinace! Hned!" vykřikl Carlisle a už se sám hnal do ordinace.

Nikdo neváhal. Vzali Setha a Jareda a během chvíle je už Carlisle ošetřoval. Ostatní zůstali sedět v obýváku.

,,Je mi jich tak líto.'' ozvala se Renesmee.

,,Měl bych o tom dát vědět smečce.'' zvedl se Edward s telefonem z křesla a odešel do kuchyně.

Bella se za ním ohlížela a když zašel za roh, smutně si povzdechla. ,,Je to má vina.'' popotáhla. ,,Kvůli mě to kluci takhle odnesli. Chtěli mě jen chránit a co za to dostali? Pořádnou nakládačku...'' složila hlavu do dlaní.

,,Bello... Vždyť ty za nic nemůžeš. Nevěděla si o tom, že tě pronásledují jak kluci tak i Toriáni. Nemůžeš za to.'' položila ji Alice ruku na záda.

Bella na ni smutně pohlédla. Alice se povzbudivě usmála. ,,Alice má pravdu.'' ozvala se znenadání Lavaris. Každý se ni překvapeně otočil. Zmateně se po všech rozhlédla. ,,Proč na mě tak zíráte? Řekla jsem něco špatně?''

,,N-Ne... Vše j-je v pořádku.'' promluvil Emmett, který seděl hned vedle ní.

Lavaris naklonila hlavu na stranu a trochu se k Emmettovi naklonila. Polkl. ,,Netušila jsem, že doma máte soba.'' položila obě dlaně na jeho obličej, který následně začala rukama osahávat. Emmett sykal, když ho Lavaris štouchla do oka, ale neuhnul, spíš pořád nechápavě sledoval ruce na svém obličeji. Ostatní z toho byli sice také vykolejeni, ale bylo vidět, že se dost snaží se nesmát.

,,Ehm, co to děláš?" zamumlal přes ruku na jeho ústech.

,,Jééé! Ten sob mluví. Nejsi ty Rudolf? Jak se má Santa? Hele, proč-p...'' chvilku se zamyslela a pak se nahlas rozesmála. Emmett využil příležitosti a rychle se odtáhl. Lavaris zavřela oči a pak je zase otevřela. Vyděšeně se zahleděla na Emmetta a dala si ruce na tváře. ,,Hele potřebuji pomoc, Jaspere!" vykřikla a obrátila se najednou na Jaspera s nyní vážným výrazem. ,,Asi jsem vám ztratila soba. Neviděl si ho tu někde? Strašně mě to mrzí...'' utřela si neviditelnou slzu.

,,My žádného soba nemáme.'' uchechtl se Jasper, ale po chvíli zase nasadil vážný obličej. Proč se chová tak divně?

,,No teď už asi ne, jestli jsem vám ho ztratila.''

,,Ale my žádného neměli ani předtím... Proč bychom měli soba?''

,,Před chvíli jsem tu hladila vašeho soba a říkal, že se jmenuje Rudolf a že se Santa má fajn.''

,,Jediný, koho si tu hladila po čumáku jsem byl já.'' ozval se Emmett.

Lavaris se na něj prudce a vyděšeně otočila. ,,Tohle mi nedělej! Hrozně jse-js-hsepr... Irský setr je fajn pes, že ano Emmette?" usmála se najednou na Emmetta. To už vážně nikomu nehrálo.

,,Lavaris? Jsi pořádku?" zeptala se Bella.

Lavaris sebou trhla, pohlédla na Bellu a následně si promnula oči. ,,Ano, co by se mělo dít?" zeptala se otráveně a na obličeji jí už opět seděla její kamenná maska.

,,No... Říkáš Emmettovi, že je sob, pak s ním chceš diskutovat o irském setovi. Jasperovi tu říkáš, že máme soba a že si nám ho ztratila... Něco se určitě děje. Ještě před chvíli ses tu smála a teď máš zase tu svou kamennou masku. Ptám se tedy znovu... Co se děje? A pravdu...'' Bella se mračila jako nikdy.

,,O čem to mluvíš? Já nic takového nedělala... A-'' zasekla se. ,,Čert to vem!" mávla najednou rukou a postavila se. Rozhlédla se po okolí. ,,Proč se ten svět tak točí?'' zamračila se nechápavě. Trochu se zapotácela a spadla Bellu, která seděla naproti ní. ,,Nech mě!" odstrčila se od ní hned, jakmile dopadla.

,,Já ti nic neudělala! Lavaris! Řekni mi, prosím, co se děje?! Mám strach, když tě takhle vidím!" vykřikla Bella.

Lavaris se zarazila. ,,M-Máš strach?" chvilku čekala a když Bella kývla, zavrtěla hlavou. ,,To je jedno...''

,,Nic teď není jedno! Jsme prakticky ve válce s nějakým spolkem nazývající se Toriáni! Jestli ti něco udělali, musíme to vědět! Tohle... Tohle se ti nemohlo stát jen tak...'' postavila se Bella a pohlédla Lavaris do očí. ,,Takže... Teď mi řekni, co se stalo. Jestli to nepůjde po dobrém, pak to tedy jistě půjde po zlém.''

,,Hele sice nevěřím, že by si mi dokázala nějak ublížit nebo tak, jo,'' Lavaris se uchechtla. ,,ale máš pravdu. Měla bych vám to říct, i když je to naprosto nepodstatné.'' zvedla poraženě ruce.

,,Mluv.''

,,Když se ten vlkodlak proměnil, začala jsem se zabývat spíše jím a zapomněla jsem na toho upíra. Při mé přeměně jsem své smysly soustředila jen na něj. Najednou se mi ten upír zakousl do ramene a pomocí svých zubů mi vpravil do těla jakýsi jed. Asi nějaký jejich další výrobek, který mi má ublížit. No a... Dopadla jsem takhle. Hele! Koukej na ty motýli!" zasmála se Lavaris a opět zvedla ruce, kterými začala mávat ve vzduchu.

,,Musíme ji vzít ke Carl-''

Bellu přerušil právě příchozí Carlisle. ,,Seth má dvě zlomená žebra, měl vyhozené rameno a pak už jen modřiny a jizvy. Jared ten má zlomený nos, roztržené obočí a pak i dva zlomené prsty, zbytek jsou pohmožděniny a tak. Nejsou na tom až tak špatně, ale nechci abyste je několik dní zaměstnávali. Jsou vzhůru, ale asi každou chvíli usnou, takže pokud jim chcete něco říct nebo tak...'' nechal větu nedořečenou, každý věděl, co myslí. ,,Děje se tu něco? Koukáte na mě jako na boží zjevení.'' zamračil se.

,,Jsem zpět! Smečka je tu co nevidět!" vyřítil se Edward z kuchyně. Zarazil se a pohlédl na ostatní. ,,Co se děje?"

,,To bych taky rád věděl...'' řekl Carlisle.

Bella se nadechla a řekla jim vše o stavu Lavaris, zatímco zmiňovaná běhala po domě a zasněně koukala kolem sebe. Asi ti motýli...

Carlisle se zamračil. ,,Chyťte mi ji a odveďte do ordinace. Uvidíme, co můžeme dělat.'' řekl a rychle odběhl zpátky do ordinace.

Ostatním dalo práci než tu potrhlou Tristanku chytili, ale nakonec se to povedlo a už ji vedli do ordinace.