Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

82. Ranní překvápko

*pohled Belly*

Stalo se to znovu. Ráno jsem vešla do pokoje Alexe, abych se po té párty ujistila, že žije, protože se prý opil jako prase, a co nespatřím? S Alexem v posteli spala i Lavaris. Byli od sebe sice trochu vzdáleni, ale to neměnilo nic na tom, že spolu spali v jedné posteli. Bůh ví, co se minulý večer stalo!

,,Pane bože..." hlesla jsem potichu a doufala, že je nevzbudím. Díky bohu, Lavaris jen párkrát zamlaskala a převalila se na pravý bok, jinak oba dva spali jako zabití.

Měla jsem neukojitelnou touhu se začít smát, jenže vzhledem k tomu, že by si mě pak Lavaris opekla na rožni a následně mě sama snědla s trochou barbeque, jsem musela svou nutkavou potřebu potlačit.

Musela jsem uznat, že vypadali roztomile. Jeden vedle druhého se spokojeně zavřenýma očima a klidným dechem.

Usmála jsem se a poté se smíšenými pocity a vrtěním hlavy opustila pokoj. Snažila jsem se bez hluku a co nejopatrněji zavřít dveře, což se mi k mému překvapení povedlo.

Kousek před schody dolů jsem se zastavila a zády se opřela o zeď. Netušila jsem, co se to děje. Proč jsem ty dva už dvakrát našla v jedné posteli a proč mi přijde, že se k sobě ti dva v poslední době nějak mají.

Z mého pohledu se k sobě hodili, o tom žádné pochybnosti, ale užívalo mě, že nevím jak to mezi nimi doopravdy je. Zda je má domněnka správná a něco spolu tajně mají, nebo je to prostě jen shoda náhod.

Netušila jsem, co si o tom všem mám myslet. Proto jsem se rozhodla, že s Lavou bychom si měli co možná nejdříve sednout a trochu si promluvit. A tentokrát mi bylo jedno, že až narazím na toto téma, skončím jako karbanátek.

*pohled Alexe*

Cítil jsem se trapně, když jsem v kuchyni skládal na menší červený tác nějaké jídlo. Chtěl jsem Lavaris nějak potěšit, tak mě napadlo, že nám můžu vzít snídani do postele.

Esme se na mě nejdřív překvapeně dívala, pak jen mávla rukou a odešla s tím, že my chlapy jsme vždycky stejní. To mě trochu urazilo, protože to jídlo nebylo jen pro mě, ale jen jsem se smíchem zavrtěl hlavou a následně se s již plným tácem odebral zpátky do pokoje.

Když jsem vešel, Lavaris ještě spala, čemuž jsem se divil. Nečekal jsem, že někdo jako ona bude takový spáč. Momentální situace ji asi opravdu vyčerpaly.

Rozhodl jsem se, že ji budit nebudu. Sice hrozilo, že jí vystydnou vajíčka se slaninou, ale chtěl jsem ji nechat odpočinout.

Potichu jsem se snažil dostat k posteli, jenže někdo tam nahoře mi nepřál. Když už jsem byl skoro u postele, podlaha pode mnou podivně zakřupala.

Lavarisino tělo se pod peřinou začalo vrtět a za chvíli jsem slyšel tiché zavrčení a zívnutí. ,,Co se děje?" zamrmlala roztomile.

Pevně jsem semkl víčka k sobě. ,,Sakra..." zašeptal jsem, i když mi šeptání bylo k ničemu.

Jakmile jsem oči znovu otevřel a narovnal se, Lavaris se začala pomalu hrabat do sedu. Musel jsem se pousmát, protože nejenže dlouho spala, ale taky byla po ránu až neuvěřitelně roztomilá. Čím mě dnes ještě překvapí?

Pár neposedných pramenů vlasů trčících do stran, trochu přivřené oči, narudlé rty a tváře spolu s ospalým kukučem vytvářeli dokonalou kombinaci.

,,Co tak čumíš?" zeptala se mě zamračeně.

Zavrtěl jsem hlavou a zasmál se. ,,Nevrlá a oprsklá jako vždy."

,,Ale notak... Snad jsem Alexovi neublížila." zasmála se prozměnu ona.

,,Alex si jen myslel, že po včerejšku bude Lavaris trochu milejší." prstem jsem naznačil tekoucí slzu po mé tváři.

Povzdechla si. ,,Hele... Vždyť víš, že tohle je můj způsob komunikace a někdy si to prostě nesmíš tolik brát k srdci. Mluvím takhle na každého, nedělej, že to nevíš."

,,Já to myslel jako vtip, takže se nemusíš obhajovat, ale líbí se mi, jak se snažíš, abych se necítil špatně." zazubil jsem se a pak si to nakráčel ke své straně postele, na kterou jsem se ihned svalil. ,,Přinesl jsem snídani."

,,Idiote..." zavrčela, ale jakmile zaregistrovala tác s jídlem, rozzářily se jí oči. ,,Pane jo... Děkuju." šeptla. ,,Vajíčka jsem neměla snad věčnost."

,,Tak se do toho pusť."

...

Při snídani jsme si povídali skoro stejně jako předešlou noc. Pochválila mi snídani a kvůli hladu snědla co mohla.

Hned po jídle jsme se zlidštili a odebrali za ostatními, přičemž jsem od všech schytal spoustu narážek na můj stav minulou noc.

,,Bacha, jde naše cisterna rumu!" vykřikl Emmett, načež se všichni rozesmáli.

,,Tady jsem ti připravil aspirin! Bude ti stačit jedno plato?" ozval se prozměnu Edward. Bella do něj drkla loktem, aby přestal, ale sama potlačovala smích.

Neměl jsem jim to za zlé, zasloužil jsem si to. Neměl jsem se opít jako prase.

,,Doufám, že si zvracel do hajzlu a ne na Lavaris." rýpla si i Alice.

Lavaris, která se posadila na pohovku vedle Belly, se zasmála. ,,To se, díky bohu, nestalo. Odtáhla jsem ho k záchodový míse dřív, než si stihl vypumpovat žaludek."

Na to se všichni rozesmáli. Já se na ni jen podíval a ušklíbl se. ,,Nemáte lepší zábavu?"

,,Tohle je nejlepší zábava na světě." řekla Lavaris.

Rozhodil jsem ruce do stran a zasmál se. ,,Tak děkuju."

...

Byla jedna hodina odpoledne. Všichni si mezi sebou povídali a nic neřešili. Na chvíli byla zase pohoda a klid.

,,Co teď?" prohodila Bella směrem k Lavaris, se kterou seděla venku u stolu.

Oslovovaná se zamračila. ,,Jak to myslíš?"

,,No... Podívej, je sice hezký, že teď máme takový uvolnění, ale pořád jsme ve válce s Toriány. Tak se tě ptám... Co budeme zbytek dní do toho masakru dělat?"

Les před nimi najednou upoutal Lavarisinu pozornost. Hluboce se zahleděla do temnoty mezi stromy a po chvíli si povzdechla. ,,Připravovat se, Bello. Teď se můžeme jen připravovat."

Na tohle Bella jen přikývla a nějakou dobu taky zírala do lesa.

,,Je to směšný..."

,,Co?" vydechla Bella zmateně a podívala se na Lavaris.

Její ruka si vyhledala cestu k jejímu obličeji, po kterém unaveně přejela. ,,Ještě před nedávnem jsem bloudila zdejšími lesy a jen přežívala, připravena na smrt, která mě mohla každou chvíli potkat. Teď tu sedím před luxusním barákem, ve kterém se mezi sebou baví naše armáda, piju kafe a házím si s tebou přátelský pokec. A jako bonus nás za devět dní čeká pěkná pračka. Je k smíchu, že jsem do svého boje zatáhla jiné. Je k smíchu, že se vůbec takhle svěřuju. A je kurva k smíchu, že už ani nevím, kdo jsem..." vyprskla.