Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

31. Pamatuj

*pohled třetí osoby *

,,P-Počkat... Cože?'' vykřikla Renesmee.

Lavaris na ni pohlédla a protočila očima. ,,Za čtyři týdny je den Krvavého úplňku. To znamená, že budu hodně oslabena, jelikož mé tělo bude čerpat energii z okolí, aby jí mělo dost na proměnu... Přeci jsem vám to říkala... Jedině v ten den mohou mou moc přivolat na sebe. To jste snad zapomněli?"

,,Samozřejmě, že si to pamatuji... Ale proč nám to tedy říkáš až teď?" řekla vztekle Renesmee.

,,Nebyla jsem si úplně jistá... Je přestupný rok a dny se mi pomotaly. Naprosto jistá jsem si tím byla až ve chvíli, kdy do mě vpravili jed.''

,,Ale i tak! Tušení nebo přesvědčení... Je to jedno! Měla si nám říci aspoň to, že něco tušíš.'' vystoupila ze zástupu Rosalie. Došla až k Lavaris a zpříma jí pohlédla do očí. ,,Ts... Další tajnost. Co dalšího nám tajíš?" doslova jí pohrdala.

Lavaris se k ní lehce naklonila. ,,To, co vás nemusí absolutně zajímat. Řekla jsem vám vše potřebné.'' zamračila se a ponořila se Rosalie do očí. Bylo jasné, že čte myšlenky. ,,A věř mi... Já tebou pohrdám víc než ty mnou. Odsuzuješ každého aniž bys ho poznala a sama nejsi bůh ví jak výjimečná. Oh... Jak smutné.'' udělala smutný pohled a pokrčila rameny. ,,Tak... A teď bych se, být tebou, odebrala zpátky do zástupu, pokud ovšem nechceš zase ukázat, že se mnou si není radno zahrávat.''

Rosalie ještě chvíli stála a udržovala oční kontakt. Hledala dobrý argument, ale nic ji v tu chvíli nenapadlo. Musela přiznat, ta holka je mazaná.

Zařadila se zpátky do zástupu a nasupeně zírala na stromy za Lavaris.

,,Výborně. Takže to bychom měli. Ostatně, musíme vás připravit. Hodně dobře připravit. Začneme hezky od základních bodů.''

Ostatní se po sobě rozhlédli a pokrčili rameny.

,,Toriáni jsou mazaní. Sází hodně na moment překvapení. Dejme tomu, že- Víte co? Ehm... Emmette pojď sem.'' ukázala na něj prstem.

,,Uh. Dobře.'' nedůvěřivě a váhavě se postavil před Lavaris.

,,Dobrá.'' obešla ho a postavila se před něj. Pozorně se dívala na zástup a Emmettovi nevěnovala absolutně žádnou pozornost. ,,Mají pár triků. První, který je všem dobře známý, je tento.'' prudce se otočila. Během jedné vteřiny stihla pěstí udeřit Emmetta silně zespoda do brady, pak do břicha a nakonec vykoupnout. Překvapený Emmett se okamžitě svalil na zem.

Zaklel. ,,Tak to byla síla!" funěl.

,,Tomu já říkám jednoduše moment nepozornosti. Ve chvíli, kdy nedáváte pozor si vás podají. Vstávej!'' podala Emmettovi ruku a aniž by se stačil vzpamatovat, postavila ho jediným švihem na nohy. ,,Teď další trik.''

,,Teď dávám pozor.'' Emmett se přikrčil. Byl v bojové pozici.

Lavaris se plácla do čela. ,,Je sice dobře, že dáváš pozor, ale teď jde o něco jiného, troubo. Postav se normálně. Teď ti dám pěstí přímo mezi oči. Připrav se a uvidíme, jak umíš odvrátit útok.''

Emmett se tedy narovnal a čekal. V jednu chvíli se Lavaris napřáhla a ve chvíli, kdy její ruka vystřelila směrem k jeho hlavě a on se připravoval, aby odvrátil daný útok, ruka změnila směr. Namířila si přímo na jeho pravý bok, čímž ho přetočila. Pak mu jedním švihem podrazila nohy. Tvrdě dopadl na záda. Tohle nečekal.

Heknul. ,,Říkala si, že mi dáš mezi oči.'' pomalu se postavil.

,,Chceš?" Lavaris si připravila pesta uchechtla se. Emmett rozhodně zavrtěl hlavou. ,,Tak vidíš. Tohle nazývám neplánovaný pohyb. Prostě normálka. Dáš na těle znát přípravu na nějaký pohyb, který vlastně ani neuděláš a namísto toho uděláš jiný. Lepší, nečekaný a silný. Musíte být schopni rozeznat, kdy budou toto používat. Když na sobě dávají pohyb až moc znát, je jasné, že je to hrané. Také musíte být dost rychlí na to, abyste dokázali ten náhlý útok odvrátit. A za žádnou cenu nesmíte přestat dávat pozor. Všechno si hlídejte.''

,,A to je vše?" pozvedl Edward obočí.

,,Co jako?"

,,No ty triky neb co to je.''

,,Samozřejmě, že ne. Ti hajzlové toho mají víc než dost. Hodně používají pěsti a většinou se krčí. Jsou stavěni pro boj se třemi upíry. Nemají slitování a nikoho nespouští z očí. Jejich technika má základy v momentech překvapení a jsou velice rychlí. Ale jsou to tupci na skoky a kopance. Neumí moc se zbraněmi.'' najednou vytáhla z kapsi kolík, na jedné straně stříbrný a na druhé dřevěný. Z další kapsi menší revolver. ,,A mám toho víc. Je lepší umět se vším. Ale oni sází pouze na svou sílu. Musíme jim ukázat, že jsme lepší, rychlejší, silnější a mazanější. Náš úkol nyní zní: Zabránit Toriánům, aby získali mou moc, jinak bude celý svět v háji a nejlépe je i nadobro zničit.'' povzdechla si.

Bella s zamračila. ,,Dobře. Tak pokračuj. Nemáme moc času na trénování. Jsou to jen čtyři týdny. Nauč nás co nejlépe bojovat.''

Lavaris si sundala košili, odhodila ji ke stromu a stála tam jen v tílku. ,,Dnes vás naučím ty dva triky a možná dáme i ty výkopy. Ve výkopech musí byt velká síla. Když při výkopu zachytí Torián vaši nohu, je po vás.''

Celý den pak trénovali a trénovali. Když večer konečně usedli, oddechli si úlevou. Vlkodlaci šli do jejich společné klubovny.

,,Tak my asi půjdeme. Renesmee je unavená.'' zvedla se Bella a poplácala Renesmee po stehně.

Lavaris se na Bellu ostře podívala. Byla trochu mimo. ,,Vy už jdete?" trochu polkla. Bella jen přikývla. ,,Oh... Dobře. Tak... Dobrou. Tedy spíš pro Renesmee.''

Belle to přišlo divné. Oh... Jistě. Určitě byla nervózní kvůli tomu vtisknutí. Neměla bych se zeptat...?

Když už byli skoro venku z baráku, Belle to nedalo. Šeptla směrem k Edwardovi tichou omluvu a otočila se. Vrátila se zpět do obýváku. ,,Hele Lavaris. A nechceš jít s námi?''

Lavaris vykulila oči. Moment překvapení... ,,Prosím?"

,,Vím, zní to divně, ale myslím, že... Že to bude pro tebe i lepší, no ne? Samozřejmě, k ničemu tě nenutím.''

Carlisle se podíval na Lavaris. ,,Bella má pravdu. Na jednu stranu je to dobrý nápad. Jsi do Belly přeci vtisknutá. Možná budeš mít lepší pocit. Jackob taky většinou spí u nich kvůli Renesmee. Uklidňuje ho to.'' pokýval hlavou.

Lavaris váhala. Dívala se z Carlisla na Bellu a nakonec si povzdechla. ,, Tak jo. Zkusíme to.'' vstala, podívala se na Bellu a pak se vydala směrem k hlavním dveřím.

Než se Bella také otočila, uslyšela v hlavě jakýsi hlásek. Děkuju. řekl hlas. Vždyť patřil Lavaris! Bella ho ihned poznala.

A zřejmě ho neslyšela jen ona. I Carlisle se začal rozhlížet udiveně po okolí. S Bellou se na sebe podívali a hned bylo jasné, že slyšeli to samé. Lavaris jim děkovala pomocí myšlenek.

Bella se obrátila a vyrazila na cestu domů.