,,Pořád se mi tomu nechce věřit... Upír a vlkodlak přeci... Ti přeci nemohou splodit potomka.'' vzhlédla Tiara, vůdčí druhé evropské smečky, k Lavaris, která ve svém černém obleku seděla na středně velké skříňce, což se Esme moc nelíbilo.
Lavaris pokrčila rameny. ,,Ostatní si taky vždy mysleli, že to není možné, ale opak je pravdou. Existujeme už pěknou dobu. První mého druhu se jmenoval Tristan, po něm se náš druh pojmenoval, a existoval už asi milion let zpátky. Nevím tu dobu přesně... Vlkodlaci a upíři jsou hodně stará stvoření. A hybridi nejsou vyjímkou. To neznáte celou historii?'' řekla.
Už nějakou dobu seděli opět uvnitř domu. Lavaris jim společně se smečkou a Culleny stihla odvyprávět celý jejich příběh a následně je seznámila se vším novým. Teď už se tomu návštěvníci snažili jen uvěřit.
Tiara se zamyšleně podívala na stůl. ,,Beztak je to prostě... dosti neuvěřitelné. Vždycky pro nás existovali jen vlkodlaci, lidé a v neposlední řadě upíři, a teď tohle...'' řekla a promnula si bradu. Pak se zasekla v pohybu. ,,Když nad tím vlastně tak přemýšlím... Proč vlastně máme spolupracovat s upíry?" zvedla hlavu a rozhlédla se po své a Christianově smečce. ,,Nejsou upíři náhodou naši největší rivalové?"
Než někdo stihl zareagovat, Jackob promluvil. ,,Cullenovi pro nás nejsou nebezpečí... Spolupracujeme s nimi už dlouhou dobu.''
,,Vy jste se spolčili s upíry nadobro?" zvedl Christian obočí.
,,Když nám od nich nehrozí nebezpečí, proč ne? Navíc je to velká výhoda. Víte, kolik toho společně upíři a vlkodlaci dokážou? Je to mnohem lepší než rozrostlá smečka... Navíc nám už mnohokrát zachránili krky. Můžete nám věřit, že u Cullenů máte jistotu, že nás nezradí.'' odpověděl pro změnu Sam s rozvážným výrazem ve tváři.
,,Dobrá, ale co ti ostatní? Ti jsou taky tak věrní svým spojencům jiného druhu?" ukázala Tiara na všechny upíry, co sem přijeli na výpomoc.
Jackob k nim zvedl pohled. ,,Těm také můžete věřit. Byli ochotni s námi spolupracovat v boji proti Volturiovým, a to je velká oběť. Nezradili nás... Můžete jim věřit stejně tak, jako Cullenům.'' řekl s trochu zamračeným pohledem.
,,S tímto naprosto souhlasím.'' přitakal Sam a následně se ozvalo hafo dalších souhlasů od členů jeho smečky.
Tiara a Christian si vyměnili pohled plný pochyb. Po chvíli oba dva zpříma pohlédli Samovi do očí.
,,Takže nám zaručujete, že je spolupráce s nimi naprosto bezpečná a žádnou zradu nemusíme očekávat?" ozvala se Tiara.
,,Ano.'' odvětil Sam.
,,A říkáte, že tahle holka,'' ukázal Christian na Lavaris. ,,je neuvěřitelně silná, v boji nám neskutečně pomůže a v den největšího boje by se mohla zdařit její proměna do její... původní formy?"
,,Přesně tak...'' pokýval hlavou Jackob. Renesmee vedle něj se na něj s nadějí a zároveň strachem podívala. Bez váhání mu stiskla ruku a doufala, že tohle dopadne aspoň trochu dobře.
Jackob se na Renesmee rychle podíval a věnoval jí malý povzbuzující úsměv. I přestože byl Jackob o osmnáct let starší než Renesmee, ti dva spolu tvořili neskutečně úžasný pár a ohromně se milovali. Proto vždy dokázali jeden druhého dokonale přečíst. Jako třeba teď... Jackob totiž věděl naprosto přesně, co Renesmee probíhá hlavou.
Christian a Tiara na sebe znovu pohlédli, pak svůj pohled zaměřili na své smečky a každý vlkodlak přikývl. Pak na sebe opět kývli i Tiara s Christianem.
ČTEŠ
Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]
Fanfiction,,Chcete vědět, kdo jsem? To vám to pořád nedošlo?" zeptala se a zvedla pravý koutek úst v posměvačném a poněkud děsivém úšklebku. Uběhlo už pár let od střetnutí rodiny Cullenových s vládnoucím rodem Volturiových. Vztah Renesmee a Jackoba od té doby...