Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

29. Malé přiznání

,,C-Co si to řekla?" koktala Bella. Nevěřila vlastním uším. A vlastně nikdo nemohl uvěřit tomu, co Lavaris vypustila z úst. Už se mi to jednou stalo. Ta věta každému rezonovala hlavou jako nekončící ozvěna.

Lavaris zvedla zrak a znovu se po všech rozhlédla. Povzdechla si. Frustrovaně si prohrábla vlasy. Byla hodně nervózní... A to u ní bylo hodně neobvyklé.

,,J-Já...''

Nechtěla přiznat pravdu. A už vůbec ne to, že z toho má strach. Jenže strach na ní byl dost očividný a to bylo vážně hodně neobvyklé. Zřejmě hodně litovala toho, že to vůbec vypustila z úst... Ale teď už couvnout nemohla.

Odhodila strach stranou a zase jí z tváře čišela autorita a nebojácnost. A to na ní ostatní obdivovali... I když to nikdo nechtěl přiznat. Uměla se postavit svým problémům čelem a vyřešit je. Ať to bylo cokoliv. I kdyby šla na smrt, tak ji strach nezastaví. Každý by dal ruku do ohně za to, že by jí klidně i Aro spadl k nohám. Dokázala by ho přimět k poslušnosti... Dokázala...

,,Ano.'' prohlásila hrubým hlasem. ,,Ano, slyšeli jste správně. Vtiskla jsem se již podruhé. Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Věřte mi nebo ne, ale říkám čistou pravdu.'' zamračila se.

,,Jak je to možné?" povzdechla si Esme.

,,Říkám, že netuším.'' pokrčila Lavaris rameny. ,,Asi nějaká z ''výhod'' Tristanů.'' při slově výhod naznačila prsty uvozovky. ,,Pořád ještě zjišťuji všechny své schopnosti. Je jich zřejmě víc, než jsem čekala.''

,,Do koho?" přerušila ji najednou Renesmee.

Lavaris se na ni otočila a nechápavě se zamračila. ,,Co?" zeptala se tónem, jako by to říkala naprostému idiotovi.

Renesmee naštval její tón, ale nechala to být. Však jednou jí své řekne.

,,Do koho?" zopakovala. ,,Do koho si se vtiskla před mou matkou?"

A v tu chvíli Lavaris naprosto zkameněla. Vážně. Žádný výraz - tedy to vlastně není žádná změna -, tělo bez pohybu a rty semknuté těsně k sobě. Jen oči vyzařovaly emoce.

Renesmee jí zpříma hleděla do očí, v nichž emoce sváděly ukrutný boj. Bylo v nich toho tolik... Strach, úzkost, výčitky, žal, prázdnota, bezmoc, trápení, bolest a mnoho dalších... Všechny emoce byly záporné, až na jednu. A ta Renesmee dost překvapila.

Byla tam láska... Hodně lásky. Ale ty špatné emoce ji obkličovaly a jakoby ji sežraly zaživa. Najednou místo lásky přibylo smutku a výčitek.

Úžasné, co všechno mohou oči prozradit. A tak smutné, co se v nich někdy skrývá. Renesmee takhle Lavaris neznala. A stačil jeden pohled do očí, aby pochopila, že tahle dívka není taková, jaká je teď, pro nic za nic.

Bože... Ta holka musela zažít něco strašného. pomyslela si.

A očividně měla pravdu. Lavaris určitě něco v hloubi duše něco hodně zžíralo. Jakoby uvnitř duše měla neskutečně silný jed, který ji připravil o své staré já a učinil z ní chodící skálu. A všiml si toho každý... Jen ona to nechtěla dát najevo.

Pak se v Lavarisiných očích objevila zlost. Zorničky zrudly. Renesmee zachvátila vlna strachu. Lavaris byla jako časovaná bomba. A vycítil to každý v místnosti. Bella se na gauči začala nevědomky třást, něco špatného cítila.

Lavaris najednou prudce vstala z křesla, odkopla ho stranou a skočila po Renesmee, která seděla na malé židličce, která se pod nimi rozpadla na třísky.

Lavaris chytla Renesmee za límec u jejího trika a trochu si její horní část vytáhla k sobě. Doslova zuřila. Renesmee se třásla strachy a pevně sevřela její pěsti, které ji držely za límec trika.

,,Všechno je pryč...'' šeptla. Zadívala se Renesmee do očí. Chvilku jí tam hleděla a pomalu začínala dýchat pomaleji. Nakonec rudá z očí vyprchala a Lavaris odvrátila hlavu. Slezla z Renesmee.

Když se postavila, ohlédla se po všech v místnosti. Každý stál a byl připraven k boji. Zřejmě jí akorát chtěli skočit na záda.

,,Menší začátek tréninku.'' odkašlala si Lavaris. Ani Renesmee nepodala pomocnou ruku, ani se na ni nepodívala, prostě nic... Nechala ji ležet a povídala si svoje. Ale Renesmee v hlavě uslyšela jakýsi tichý hlásek. Moc se omlouvám... Nechtěla jsem... Renesmee třeštila oči. Vždyť ten hlas zněl jako Lavaris. Ale ta se přeci neomlouvá a navíc mi nevěnuje žádnou pozornost. Zavrtěla hlavou.

,,Prosím?" vykřikl Edward. ,,Málem zabiješ mou dceru a pak řekneš jen, že to byl menší začátek tréninku?" byl vytočený.

,,Ano.'' odsekla. Edward na ni nevěřícně zíral. ,,Ale neboj se. Nezabiju vás. Jen kvůli tomu, že vám to dlužím a bojujeme proti stejnému nepříteli...'' řekla. ,,A kvůli Belle.'' dodala tiše. Najednou se otočila k východu z baráku.

,,Kam jdeš?" křikla Alice.

,,Chyba! Kam jdeme my! Jde se trénovat, miláčci.'' houkla a poslední slovo řekla dost jasně ironicky.

,,Perfektní...'' protočil oči Jasper.

,,Je normální?" rozhodil Emmett ruce.

,,Moc dobře víš, že není.'' zasmála se Rosalie, ale pak zvážněla. ,,Hele je mi jedno, co má ta holka za sebou... Já ji nesnáším a nikdy ji mít ráda nebudu. A probůh! Právě jste viděli, co málem udělala!" ukázala na roztřesenou Renesmee, která se pomalu s Jasperem a Alice šourala k hlavním dveřím. ,,Je to bestie bez citů.''

Najednou se Renesmee prudce zarazila a obrátila se na svou tetičku. ,,To neříkej!" křikla naštvaně.

Rosalie třeštila oči. ,,Ty ji obhajuješ? Po tom, co tě málem zabila?"

,,Ano, obhajuji. Ona mě nezabila a ani nechtěla, vím to. Nikdo z vás neviděl její oči, jelikož jste byli za ní. Ale já ano... Nevíte co v nich bylo. Ona na mě nechtěla zaútočit...''

,,Ale zaútočila.'' promluvila opět Rosalie.

,,Ano! Ale jen ze vzteku! Měla ale vztek na sebe a byla jím zaslepená. Tou mou otázkou jsem v ní něco opět probudila. Staré city, které měla dobře schované. Vzbudila jsem v ní neskutečnou bolest. A když si uvědomila, že na mě sedí a výhružně na mě kouká, měla v očích lítost a omluvu. Vážně... Dokonce mi poslala myšlenku! Omlouvala se mi!" křikla. Nevěděla proč tak zuřila, ale věděla, že musí Lavaris obhájit.

Rosalie mávla rukou a uchechtla se. Vyrazila kupředu ke dveřím. ,,Jasně... A já jsem Matka příroda.'' znovu se uchechtla.

,,Ale-''

,,Nech to být, Renesmee. Nech to být...'' řekla Alice a položila jí ruku na rameno.

,,Ale lži nesmíme brát na lehkou váhu.'' řekla a otočila se. Ihned vyrazila ven za Lavaris a Rosalie.

Alice si povzdechla a s Jasperem a Emmettem vyšla ven. Carlisle a Esme už taky vycházeli ze dveří.

,,Já jí věřím.'' řekla Bella.

Edward se na ni podíval a povzdechl si. ,,Jo... Já už taky.'' obrátil zrak znovu před sebe. Ruku v ruce vyšel s Edward s Bellou ven za ostatními.