Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

69. Závislost

*pohled třetí osoby*

,,Co se tak tváříš? Měla si snad strach?" ušklíbla se Bella, když Lavaris sešla do obýváku, kde už nějakou dobu seděla Bella s Renesmee, Esme a Jasperem.

Lavaris protočila oči a opřela se o zábradlí na schodech. ,,Promiň, Bello, ale viděla si někdy mě se bát?'' řekla se znuděně zvednutým obočím.

Bella se uchechtla. ,,To je sice pravda, ale stejně.''

Lavaris znovu protočila oči a seskákala ze schodů. Svalila se vedle Belly na gauč a čapla ovladač.

,,Ty si zapínáš telku?" zeptala se Renesmee překvapeně.

,,Je na tom něco špatnýho?" otočila na ni Lavaris hlavu.

,,Snad nikdy jsem tě neviděla na ni koukat. Vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli s tím umíš...'' pokrčila Renesmee rameny.

Lavaris se uchechtla. ,,Umím s takovými věcmi mnohem víc než kdokoliv z vás. Dokážeš třeba najít skrytý kanál B?"

Renesmee netušila o čem to ta holka mluví, ale i přesto přikývla. Malá lež přeci neuškodí, no ne?

Tristanka se zasmála. ,,To těžko, ten totiž neexistuje. Kdybys s tímhle uměla, víš to. Takže si své argumenty nech po sebe.'' mrkla na Renesmee a obrátila se k televizi.

Začala přepínat programy, dokud se nezastavila na nějaké show, kde se moderátor ptal na něco jakéhosi vědce.

,,- a racionalita dnešního světa je mnohdy až popuzující, co si budeme nalhávat. Ale i přesto je tu mnoho faktorů, poukazující na-'' při těchto slovech Lavaris stiskla ovladač a kanály se začaly opět přepínat.

,,Bla, bla, bla... Samý bláboly. Ts, tu jejich racionalitu si přeci lidstvo zařídilo samo. A hlavní podíl na tom mají přesně tihle týpci... Vědci, vypatlaní chytráci.''

,,Nebyl náhodou ten tvůj Colton vědec?" pronesla tázavě Renesmee.

Lavaris po ní švihla pohledem a následně mrštila s ovladačem o stůl. Plast trochu křupnul. Ukázala na Renesmee prstem. ,,Coltona do toho netahej!'' zavrčela a následně vstala a po schodech se pomalu odebírala do horního patra.

Ze schodů zrovna scházel Alex, který si něco tužkou čmáral do většího bloku. Když mu zrak na chvíli střelil od bloku pryč a spatřil Lavaris, zamračil se. ,,Hej, je všechno v-''

,,Nestarej se!" vyprskla na něj Lavaris a ramenem do něj strčila. ,,A uhni.'' dodala.

Alex pozoroval její vzdalující se záda a pak se otočil na ostatní. ,,Co jí žere?"

Dostavilo se mu jen pokrčení ramen od Renesmee. ,,Zase byla chytrá...''

,,Renesmee...'' otočila se na ni Bella.

Její dcera pokrčila rameny a naštvaně se víc opřela do pohovky. Proč ji máma tak obhajuje? To byla otázka, kterou si poslední dobou pokládala dost často. Nedokázala pochopit, že se její matka jistým způsobem sblížila s arogantní dívkou, která jim naprosto změnila životy a hraje si na nejdůležitějšího tvora ve vesmíru. Takhle ji tedy aspoň Renesmee viděla.

Ale na druhou stranu... Bella nebyla jediná, která byla na vině. Vždyť ona sama trávila dost času s Jackobem... Nemohla své matce dávat za vinu trochu času s jinými lidmi. To bylo dětinské...

*pohled Lavaris*

Můj pohled visel na jediném předmětu, který mě v místnosti zajímal.

Znáte ten pocit, když prostě máte potřebu udělat něco, co jste si slíbili, že už neuděláte? Po čem v hloubi duše prahnete, jenže prostě z nějakého důvodů nemůžete nebo jistým způsobem nechcete? Já to momentálně zažívala.

Je to v podstatě jako nějaká závislost. Vlastně ne jako, nýbrž opravdová závislost. Potřeba něco mít, aby vám to ulevilo. Ale... Mnohdy vám to uškodí mnohem víc, než uleví, a většinou o tom ani nevíte. Takže ano... Závislost.

Zamrkala jsem a povzdechla si. Byla jsem na vážkách, jestli udělat těch pár zatracených kroků a udělat to nebo se na to jakožto silná bytost vykašlat a nepodlehnout touze, která mě zžírá. Mohla jsem se otočit a odejít, naprosto bez problémů, jenže to prostě nešlo... Vážně to nešlo. Ve mně se odehrával obrovský souboj mých rozbouřených emocí.

Moc dobře jsem věděla, že pokud to udělám, jen si ublížím... Že si připomenu to špatné, ty hrozné časy, kvůli kterým jsem se stala chodící skálou bez srdce, citu a s větší neutralitou vůči bolestem. A že to vážně nebyly hezké časy...

Takhle jsem nechtěla skončit. Pomalu jako nějaká smažka, co nutně potřebuje svou drogu. To já nejsem, nejsem závislá na ničem...

Momentálně se cítím jako pasivní kuřák, již zmiňovaný narkoman nebo ožrala... Možná přeháním, já nevím, ale jsem si jistá, že tohle prostě nedopadne dobře.

A jelikož moje tělo už prostě nechtělo dál čekat, než si utříbím myšlenky, které vedly pořád jen a jen k závislostem, samo se rozpohybovalo...

A kam si asi tak myslíte, že mě zaneslo? Samozřejmě, že k té zpropadené kytaře...

Zaklela jsem a i přes zamračení a značný nesouhlas v mé tváři se pro ni natáhla. Omylem jsem přitom přejela prostředníčkem po první tlusté struně a ta vydala hluboký tón.

Zkřivila jsem obličej. Tak moc mě štvalo, že jsem podlehla...

Během chvíle jsem seděla na nějaké stoličce, kterou jsem našla v rohu a hrála. Slastí jsem vydechla a rozvášněně drnkala oblíbené písničky.

Tou písní jsem žila od dob, kdy byla poprvé představena. Má v sobě určité kouzlo, které nikdy nechci nechat zaniknout, na které nechci nikdy zapomenout.

Mimické svaly se mi v jednu chvíli napínaly a v druhé zase povolovaly. Jako melodie... Proměnlivá... Melodie je ale přeci jen o dost příjemnější než křeče v obličeji.

Bylo mi jedno, jak zním nebo jestli vypadám směšně. Na svůj vzhled a hlavně na můj zpěv jsem nikdy nebrala moc ohled, neviděla jsem v tom nic důležitého. Sice mi hodně lidí řeklo, že jsem hezká a že mám hezký hlas, ale nikdy jsem na to nijak nereagovala a nechávala to tak, jak to vždy bylo. V podstatě mi bylo a je jedno, jestli mám nějaký talent a vlastnost.

Prostě dělám, co chci... A nepotřebuji k tomu názor druhých. I kdyby to byl sebevíc hezčí kompliment.

Zvýšila jsem hlas a zpívala tak jak jsem nejlépe dovedla. A všechno mi bylo jedno.

Vydechla jsem a ještě několikrát drnkla. Zavřela jsem oči a nechala všechno vyjít ven jediným slovem.

Poslední slovo bylo napůl zazpívané a napůl obyčejně řečeno. Něco mezi... Stejně jako já... Taky jsem v podstatě něco mezi.

*pohled Alexe*

Trochu přerývaně jsem dýchal. Byl jsem vážně překvapený a... Uchvácený.

Tohle vázně byla Lavaris?