Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

65. Náklad

,,Víš, co mi teď naplno došlo?" zeptala se Bella s uchechtnutím Lavaris, když nesli v krabicích a bednách, co našli, věci z tajné místnosti do auta.

Lavaris tázavě zvedla obočí. ,,Tobě přes štít do hlavy vidět nemůžu, takže ne... Co?"

Bella zavrtěla pobaveně hlavou. ,,Že ta šifra byla totální stupidita.'' zasmála se.

Lavaris trochu vykulila oči. ,,Hah... Jo, to byla.'' prohlásila. ,,Jenže to bylo to, o co Coltonovi šlo a čím se tenhle člověk prezentoval. Něco z jeho vynálezů vypadalo na pohled až neskutečně stupidně a ve skutečnosti to bylo tak složité a geniální. A nebo, jak v tomto případě, to vypadalo neuvěřitelně logiku zatěžující a ve skutečnosti to bylo něco logiku postrádající. Stačilo v podstatě jen umět počítat.'' uchechtla se.

,,Já bych spíš řekla, že to stupidně vypadalo, ale ve skutečnosti,'' odmlčela se. ,,to byla pravda.''

Tristanka po její pravici se krátce zasmála. ,,Ty jsi kráva...'' řekla a během chvíle ztichla.

Dlouho však ticho nevydrželo, protože se Tristanka začala znovu smát, sice tiše a jen slabě, ale přeci jen. Každou chvíli však začínal její smích sílit, až se její nakřáplý a hlubší smích rozléhal po celé laboratoře.

Bella se na ni pobaveně podívala. ,,Co je?" zeptala se a i ji začal pomalu přemáhat náhlý smích. Statečně se však držela.

Lavaris se smíchem zavrtěla hlavou a když došli do místnosti se zbraněmi, sedla si na zem, opřela se o menší almaru v rohu a snažila se uklidnit, jenže ji smích nepřecházel.

Bella si dala ruku před pusu a snažila se zadržet smích. Pohled na vysmátou Lavaris byl totiž nejenže překvapující, ale dokonce i velice vtipný a... Radostný? Asi tak to Bella cítila. Konečně viděla někoho tak kamenného a emočně zaostalého, jak se nefalšovaně a upřímně směje.

,,Co se děje, Lavo?" přišla k ní a trochu se přikrčila.

Lavaris opět zavrtěla hlavou. ,,P-Počkej...'' řekla mezi vlnami smíchu.

Bella to už neudržela a během chvíle vyprskla smíchy. Bylo snad nemožné udržet smích schovám hluboko v hrdle, když se smála i Lavaris. Ta zvláštní dívka měla až nezdravě nakažlivý smích.

Po několika minutách vyplněných hlasitým smíchem se obě dívky konečně uklidnily, zvláště ta, co se opírala o almaru a pozadí si máčela v hlubinách sutí a prachu.

,,Řekneš mi konečně, co tě tak rozesmálo?" zeptala se Bella s doznívajícím smíchem.

Lavaris si promnula čelo. ,,Já ti ani nevím... Asi jsem ten smích držela tak dlouho, že to už po letech muselo ven. A to tvoje, že ''-ve skutečnosti to byla pravda...'' tomu asi tak nějak pomohlo. Vážně nevím.'' rukou si rovnou sjela po celém obličeji. ,,Vím jen jediné... Že to bylo divný a vypadala jsem jako dement.'' uchechtla se a zahleděla se někam do prázdna. Když Bella otvírala pusu, aby jí věnovala nějaký argument, Lavaris jí její plány narušila. ,,A taky vím, že bychom sebou měli hejbnout nebo do příjezdu ostatních nic nestihneme.'' prohlásila a rychle se zvedla.

,,Uh... Máš pravdu.'' přikývla Bella a čapla rychle další krabici.

...

,,Ještě asi tři krabice a bude to hotov-'' začala Lavaris s rukama založenýma na prsou, jenže byla přerušena.

Zpoza pár jehličnanů se vynořilo několik párů světel a prostor vyplnil zvuk praskajících větví a kamínků. Auta... A když se na ně Lavaris víc zaměřila, mohla z okna prvního auta na straně spolujezdce spatřit Emmetta, jak vystrkuje celou hlavu a hrudník ven a uličnicky se zubí.