Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

86. Ta chvíle hrůzy

*pohled Belly*

Kráva blbá, pitomá!

Nemohla jsem na to přestat myslet. Řekla bych, že se ve mně vařila krev, ale vzhledem k tomu, že jsem upír to vlastně nebylo ani čistě teoreticky možné.

Ani při boji jsem nemohla z hlavy dostat to, co řekla. O to více naštvaná jsem byla. A čím více vzteku ve mně rostlo, tím více jsem přestávalo vnímat s kým vlastně bojuju a jak bojuju. Kupodivu jsem ale vyhrávala, i když mi ti nejednou dělalo problém.

Rychle jsem mrkla, když do mě někdo prudce strčil a já vylétla oknem ven. I na mě to byl dost rychlý okamžik a do toho všeho jsem ještě byla zaslepena zlostí, takže jsem stihla zaregistrovat jen střípky skla, jejichž většina se mi zařezávala do necitlivé kůže a zbytek poletoval kolem.

Dopadla jsem na záda a ještě udělala pár kotoulů, ale k mému překvapení jsem nakonec skončila ve vezmeš-si-mě? pozici. Zavrtěla jsem hlavou ve snaze se trochu vzpamatovat a dostat se tak z rudočerného oblaku zloby.

,,Ahoj, ahoj, ahoj!" stanula přede mnou krátkovlasá dívka, kterou jsem si moc dobře pamatovala.

Byla jediná dívka v té čtveřici, která mě přepadla poté, co od nás Lavaris odešla. Byla jedním z prvních Toriánů, které jsem poznala.

,,Ty jsi jedna z těch, co přijmuli mého bratra, aby se přidal na vaši stranu. Bravo! Teď ho musím zabít, jen kvůli takové bandě idiotů jako jste vy." vyprskla.

Zvedla jsem překvapeně obočí. Bratr? Koho sakra- Alex...

Vzpomněla jsem si na naše první setkání. Nebyla jsme si stoprocentně jista, ale měla jsem pocit, že nějaká slova o sourozenectví tam byla.

Uchechtla jsem se. ,,Tvůj bratr se přidal sám. Nechtěl už mít nic společného s takovými kretény jako jste vy. Ani když k nim patří i někdo se stejnými dárci chromozomů."

Nebyla trpělivá. To vůbec ne. A hned to také dala najevo. ,,Ty jedna zas-" vybuchla, ale byla přerušena.

,,Teresso!" ozvalo se za zády Alexovi sestry. Když jsme se obě podívali, o koho se jedná, zjistili jsme, že je to sám Alex. Vedle oka měl ošklivou krvavou jizvu a na čelisti další. Triko měl trochu roztrhlé na boku, vlasy rozcuchané a kalhoty nazelenalé na kolenou od trávy a mechu.

,,Bratříčku!" vykřikla a rozpřáhla ruce do stran.

Alex se zamračil. ,,Co to má, sakra, znamenat?"

,,Co myslíš?"

,,Tohle šílenství tady!" vykřikl naštvaně.

Chtěla jsem poslouchat dál, ale mezitím po mně skočili další dva upíři, takže jsem se věnovala nějakou chvíli jim a Alexe s Teressou nechat být.
Prvního jsem zvládla lehce, druhý už mi dělal problémy. Kdyby ho někdo ode mě najednou neodtrhl, asi bych byla mrtvá už nadobro.

,,Edwarde!" vyjekla jsem šťastně a skočila svému manželovi do náruče. Jen rychle, i následný polibek byl rychlý, víc času jsme ztrácet nemohli, nadále jsme se museli věnovat boji. ,,Bála jsem se, jestli se ti něco nestalo!" vykřikla jsem při výpadu na jednoho vlkodlaka.

,,Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál já." řekl a praštil upírku před sebou do nosu. ,,Co to tam je za holku s Alexem?"

Rychle jsem střihla pohledem k té dvojici, která na sebe nyní vztekle řvala různé nadávky. Bylo dost očividné, že každý je prostě na jiné straně. I slepec ný poznal, že se jistě každou chvíli promění a už to nebude jen a pouze o slovní přestřelce.