Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

37. Jde se lovit

*pohled třetí osoby *

Renesmee do sebe házela oběd jako divá. Měla po asi tříhodinovém tréninku hlad. Lavaris jí dala zabrat. A to dost...

,,Když tě tak vidím, jak se láduješ, tak mám hlad taky.'' ozvala se Alice.

,,Proč bys také neměla... Už to bude několik dní, co si nejedla. Možná týden.'' řekl Jasper.

,,Ale nehroť to.'' mrkla na něj a věnovala mu lehký polibek. Jasper se jen zasmál. Všichni kolem koukali do prázdna. Lavaris byla v kuchyni, nikdo vlastně nevěděl proč. Smečka už taky odešla. Bella vlkodlaky zvala, aby se přidali a sedli si s nimi ke stolu, ale oni nechtěli. Prý mají dnes poradu.

Edward s Emmettem se na sebe podívali. ,,Jo... Emmett to vystihl.'' rozhlédl se po několika minutách Edward po ostatních. ,,Měli bychom na lov. Je pravda, že většina z nás už dlouho nejedla a musíme mít v posledních dnech sílu. Navíc... Už nemáme žádné krevní náhrašky. Lavaris nám ty zbylé hlady vypila.'' řekl plně rozhodnut.

Carlisle na něj pochybovačně pohlédl. ,,Ano, to je sice pravda, ale... Jsi si jistý, že je to bezpečné? Mohou být kdekoliv. Co když nás chytí a bude jich více? Je tu dost velká možnost,že to nezvládneme.''

,,Tak v tom případě... Půjde Lava s námi. Umí to a pomůže nám.'' pokrčil Edward rameny.

,,To ano, ale víš jak to s ní je.'' ztišil Carlisle hlas, al stejně tušil, že kdyby chtěla, uslyší to.

,,Vím... Ale pro jednou by pro nás něco udělat mohla, nemyslíš? Nemusí být pořád tím zatrpklým harantem. Lava prostě půjde s námi.'' šeptnul Edward.

Ozvalo se mlasknutí. Ale zvuk nepatřil nikomu, kdo seděl u stolu. Edward se pomalu otočil. Jak je možný, že se vždycky objeví, když to nejméně čekáme? Objeví se vždycky, když řešíme něco, co nechceme, aby slyšela než jí to sami řekneme... Když už jí to vůbec řekneme.

,,Už nikdy mi, ty starej namyšlenej páprdo, neříkej Lavo. Nikdy jsem ti k tomu nedala svolení! A... Jestli pro tebe...'' začala tiše, ale extrémně naštvaně. Se smysluplnými větami z ní vycházelo současně i zvířecí vrčení. ,,...znamená učení, chránění a informování vás to, že s ničím nepomáhám, tak už fakt nevím. Už se tu s tebou hádat nebudu, nemá to totiž cenu. Řeknu vám pravdu, ale vy to stejně vidíte úplně jinak. Už je mi to fuk, já s tím vyžiju... Stejně pro mě nejste důležití.'' zavrčela a uchechtla se, ale ve tváři měla vážný výraz. Myslela to naprosto vážně. ,,Nezáleží mi na vás. Takže na lov si běžte sami.'' řekla a otočila se k odchodu do patra.

Edward ztuhl. Říkala pravdu. Nejradši by nás nechala chcípnout... projelo mu hlavou.

,,Ani na Belle?" ozval se Carlisle.

A Lavaris se zarazila. Chvilku stála a bez výrazu koukala na schody, ale pak jemně otočila hlavu a koukla se nejdříve Carlislovi a pak Belle do očí.

,,Ne...'' vydechla pevně. Bella trochu ztuhla, nechtělo se jí tomu věřit. Nemělo by vtisknutému tvorovi záležet na tom druhém? ,,Ale pouto se respektovat musí...'' pokrčila Lavaris rameny a znovu začala šlapat schody.

A to se ke mně včera chovala docela hezky... pomyslela si Bella.

Nech si to pro sebe, ale... Nevěř mi. Ne v tomhle. ozvalo se v Bellině hlavě. To... To byla Lavaris.

Vytřeštila oči. Byla to ona, opravdu. Ten hlas, co jí prosvištěl hlavou jistě patřil Lavaris. Nikomu jinému... Že by přeci jen byla uvnitř sebe... Milá? Hodná? Klidná a nevýbušná? Bella se musela trochu potichu zasmát. Ne... K Lavaris tohle nešlo.

,,Co teď?" řekla Renesmee s plnou pusou.

,,Nevím... Eda to podělal.'' uchechtl se Emmett. Edward na něj hodil vražedný pohled. ,,No co je? Kámo vždyť ty si ji totálně a doslova nasral! Nekoukej na mě takhle... Sám víš, že je to pravda.'' asi se docela dobře bavil.

Edward rozhodli ruce do stran, přičemž málem uhodil Bellu. Ta se naštěstí stihla skrčit. ,,Vždyť jsem jen říkal pravdu! Nemůžu za to, že ta holka má uši všude.''

,,Je to Tristanka... Je to hybrid! Míšenec upíra a vlkodlaka!" řekl nahlas Emmett. Renesmee se při slově míšenec otřásla pod návalem vzteku. Nesnášela to slovo od doby, kdy ji Lavaris seznámila s jeho významem pro její druh. ,,Má mnohem vyvinutější smysly než my. A skoro pokaždé slyší naše rozhovory. Mohl si to čekat, Edo. Nechci se hádat... Ale je to tak.'' povzdechnul si.

Edward mu na to neodpověděl. Jen si prohrábl vlasy a na znamení souhlasu pokýval hlavou. Nesmí se teď hádat... Ne, když se blíží obrovský boj společně s Krvavým úplňkem.

,,Hele, kluci... Toriáni jsou každým dnem silnější. A my budeme muset být ještě víc silnější. Ale to se nám nepovede, když tu budeme jen sedět a čekat, až nám někdo přinese divoký prase na stříbrným podnosu. Musíme na lov. A to hned teď.'' prohlásila Alice rozhodnutě a vstala.

,,Jo, souhlasím s Alice.'' zvedl se i Carlisle. Následně už byli na nohou i Rosalie, Emmett, Jasper, Esme a Bella. Edward neváhal a na nohou už byl i on.

Už vstávala i Renesmee, ale Edward - jakožto náš milovaný starostlivý upíří taťulda :D - ji hned uzemnil. ,,Nenenenene...'' zakmital jí prstem před obličejem. ,,Ty, mladá dámo, nikam nejdeš.''

,,Proč ne?" pískla ublíženě.

,,Protože nebudu riskovat, že přijdu o svou jedinou dceru, kterou miluju. Zůstaneš tady... Máš tu i Lavaris, ta tě ochrání. My budeme co nejrychleji zpět.'' políbil svou dceru na čelo a obrátil se k odchodu.

,,Táta to myslí dobře, zlato.'' vzala její ruku Bella do své a pevně ji stiskla. Její dcera jí stisk oplatila.

,,Buďte opatrní. Nechci být sirotek... Nepřežila bych, kdybych o tebe a tátu přišla. Bez mámi a táty život nestojí za nic... Samozřejmě to neznamená,že děda a tak pro mě nic neznam-''

,,Chápu.'' usmála se Bella. Stejně jako Edward jí dala pusu na čelo.

,,Jste ti nejlepší rodiče. Tohle je ta nejlepší rodina, jakou by si kdokoliv mohl přát.'' šeptla ještě Renesmee, když už Bella odcházela.

,,A ty ta nejlepší dcera.'' odpověděla Bella. Výhoda, že se mohli slyšet i na takovou dálku. Upíři sluch je něco nesmírně užitečného.

A pak už jen bouchly hlavni dveře a dům zaplnilo hrobové ticho. Renesmee měla strach... Co když se už nevrátí? Co když už tu takové ticho bude navždy?