Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

16. Sopka jménem Lavaris

*pohled Lavaris*

Co jim je do toho? Nemusí je zajímat, co se mi tehdy stalo... Ale na druhou stranu jsem nemusela být taková.

Co? Co to povídám? Musím se umět ohradit... A hlavně oni musí vědět, že se mnou si není radno zahrávat. Nebudu se před nimi ovládat, prostě, když mě naštvou, tak mě naštvou a je to jejich vina... Nesmím vyměknout.

Ach jo! Od té doby, co se stalo to s tou Bellou jsem měkota. Ale já nemůžu být měkota. Ne...

,,K sakru!" sykla jsem. Musím si to v hlavě urovnat... pomyslela jsem si.

Sedla jsem si na postel a hlavu složila do dlaní. Dobrá... Teď už nebudu takový svatoušek. Nebudu vyjadřovat žádné city. Maximálně tak nějaké ty záporné. Nenechám si nějak narušit ego. Takže, Lavaris, nasaď opět kamennou masku, ukaž jim jakou máš sílu, aby z tebe měli respekt, poraž ty křupany, co se ti snaží ublížit a pak zase vypadni. Jo, to nevypadá tak složitě... povzbuzovala jsem se v hlavě.

Hrdě jsem se usmála. Lehla jsem si opět do postele a snažila se usnout. Po chvíli se mi začaly klížit očka a já pomalu upadala do říše snů...

A co když to nebude tak lehké? Heh, ty hrdinko... zašeptal v mé hlavě jakýsi hlásek. Dost mě to zaskočilo, ale než jsem o tom mohla začít nějak hlouběji přemýšlet, procházela jsem svými sny...

*pohled třetí osoby*

,,Dobrá, tak my tedy půjdeme domů.'' usmála se Bella a chytla Renesmee kolem ramen. ,,Někdo je totiž trochu uzívaný a chce se mu spinkat.'' našpulila na ni rty.

,,Mami... Je tu i Jackob.'' začervenala se Renesmee a sklonila hlavu. Jackob se zasmál a Edward vedle Belly taky.

,,No... Já taky půjdu.'' usmál se Jackob a postavil se. ,,Tak ahoj!" mávl rukou směrem ke Carlislovi a ostatním, pak se ještě nahnul k Renesmee a políbil ji. ,,Pa, zlato.'' broukl ji do rtů a pak se odtáhl. Usmál se a během chvíle byl fuč.

Edward se náhle zvedl taky a rozešel se k hlavním dveřím. ,,Tak pojďte dámy.'' houkl na Bellu a Renesmee. ,,Ahoj všichni!" zvolal ještě a pak vyšel ze dveří. Bella se už s Renesmee zvedala.

,,Ahoj!" houkli všichni najednou.

,,Pa, babí a dědo a všichni ostatní!" zasmála se Renesmee a vyběhla ven za Edwardem.

,,Ahoj.'' pískla Bella a vydala se za nimi.

,,Ahoj!"

,,A nezapomeň, Bello! Zítra si dáme tu páku!" mrkl ještě Emmett. Bella jen kývla a vyběhla ven.

...

Bella se doma sesunula na pohovku, Renesmee si vzala rohlík a šla si lehnout a Edward někam zmizel. Bella si mnula čelo a pořád přemýšlela nad Lavaris. Z přemýšlení ji vytrhl zvuk klavíru. Pro sebe se usmála, vstala a zamířila do místnosti s klavírem.

Ve vchodu se opřela futra dveří a zamilovaně pozorovala Edwarda hrajícího onu skladbu, kterou jí zahrál, když spolu začali chodit. To byla první skladba, kterou ho slyšela hrát. Usmála se a do rytmu se začala pohupovat.

Edward dohrál. ,,To se ti to tak líbí?" uchechtl se. Bella si byla vědoma, že o ní celou dobu věděl.

Pomalu se k němu rozešla. ,,Moc.'' broukla mu do ucha, když k němu došla. Líbla ho na tvář a pak na rty.

,,To nad tím přemýšlíš i teď?" trochu se odtáhl a pohlédl jí do očí. Bella si povzdechla a následně si sedla vedle něj.

,,Zase si mi četl myšlenky...''

,,Máš mít vystavěný štít.'' zazubil se. ,,Nech to být. Možná se ta dívka spraví. Hele, musíme na ni pomalu.''

,,Já vím, ale stejně mě její proměnlivé chování zaráží. Proč je v jednu chvíli docela fajn a pak najednou taková zlá?"

,,Sopka jménem Lavaris.''

,,Kdyby Alpy byly soustava několika sopek vedle sebe, řeknu, že od teď se to nebude jmenovat Alpy, ale Lavaris. Jednu sopku totiž Lavaris určitě nevystihuje.'' uchechtla se Bella.

Edward se taky uchechtl. ,,Možná až ji více poznáme, tak nebude taková. Nevíme, co všechno už zažila. Bůh ví, jak je stará!"

,,Řekla bych, že jí je tak třista nebo čtyřista let, víc ne.''

,,To zjistíme. Já ji zase odhaduji na takových dvěstě let, ale nevím... Hele dneska to byl perný den... Co si jít pustit film a prostě v klidu se uvelebit ma gauči? Hm?" pozvedl Edward obočí a už vstával.

,,Jo, to by bylo fajn.'' usmála se Bella.