Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

89. Záchranná mise

*pohled Lavaris*

Znáte to? Ten, kurva, nepříjemný pocit, kdy uvnitř duše cítíte rozlézající se prázdnotu? Ne, vážně? Já ano...

Vzrůstající napětí, zlost a beznaděj pomalu pohlcovaly mou du- zbytek mé duše, mé humánní stránky. Musela jsem si to přiznat. Bála jsem se. Bála jsem se, že jsou kvůli mně Bella s Alexem už mrtví. Bála jsem se, že jsem nevinným osobám způsobila nenávratnou bolest.

Ať už jsem měla dopadnout jakkoliv, byla jsem ochotna bojovat jako lvice. Prát se až do skonání. Jen abych je všechny zachránila. Zemřela bych, jen aby byli v pořádku.

,,Co to je, sakra?" vyhrkla Renesmee a zamračila se, když jsem pomocí klacku odhrnula pár větviček trnitého keře.

Všem padli pohledy na starou zříceninu jakéhosi zámku, před kterým pochodovala přibližně stovka lidí. Vnitřní prostor zříceniny zakrývala jedna pevná a stále stojící kamenná stěna, která dříve asi patřila dost vysoké věži.

,,Jsem poměrně vášnivá cestovatelka a o Americe vím všechno. Jenže o tomhle jsem nikdy ani neslyšela." ozvala se Manga, evropská upírka bez stálého bydliště.

Protočila jsem oči. ,,Tohle je zřícenina hradu Nebeské Tinny. Kdysi ji obývaly lamie, ty byly později vyhubeny ve válce Berutů, což byl malý keltský kmen, ve kterém se poprvé v historii spojily síly vlkodlaků a upírů. Hrad se původně jmenoval Sofa, ale pak ho pojmenovali podle dcery náčelníka Berutů, Tinniany. Ta zemřela při chránění svého otce. Jediný, kdo přežil byl Victor. Možná to je taky důvod, proč je takovou bestií, jakou je. I když pravdou stále zůstává, že lamie byly vždy povrchní svině bez duší." řekla jsem. ,,Tohle místo je chráněno zvláštním kouzlem a prolomí ho málokdo, chce to sílu a pevnou vůli. Když už jednou najdete cestu sem, není pro vás problém se sem dostat znovu. Jenže každý nezvaný host je okamžitě zavražděn. Sakra, to jste o tomhle vážně nikdy neslyšeli? To vážně nevíte nic o své vlastní historii?" otočila jsem se nevěřícně na všechny za sebou a snad všichni jen pokrčili rameny, nad čímž jsem jen beznadějně pokroutila hlavou.

,,Bude hodně těžké se tam dostat, že?" zeptal se Amun a já se na něj pobaveně obrátila.

Ukázala jsem na všechny ty tvory. co obcházeli stavbu. ,,Co bys řekl, frajere?"

Zvedl v obraně ruce a dál raději nic nenamítal. ,,Fajn, co teda budeme dělat?" zeptala se opět Renesmee po mém boku.

S přivřenýma očima jsem se zahleděla na hrad a na tu haldu zmijí, co se ostražitě pohybovala kolem něj. ,,Uděláme to přesně jako v těch klišé filmech. Jednoduše je někdo odláká. Bude jich jen pár, ale musejí to udělat tak, aby to vypadalo, že jich je víc. Zbytek se rozdělí na tři skupinky a každá půjde jiným vchodem. Nejdřív půjde jedna, aby opět odpoutala pozornost, pak druhá a nakonec třetí, která se pustí přímo k celám. Já musím být v té poslední. Cely jsou nejnebezpečnější a vím, jak se k nim dostat."

,,Na to, že si předtím netušila, kde sídlí, tak to tu znáš poměrně dobře. Byla si tu už někdy, je to tak? Kdy?"

Na chvíli jsem se odmlčela, když se Renesmee zeptala zrovna na tohle. Polkla jsem a pak tiše pronesla: ,,Bojovala jsem tu taky." Než stihla Renesmee opět něco říct, začala jsem znovu mluvit. Nehodlala jsem o tomhle dále diskutovat.

Rozdělila jsem všechny do skupiny. Amun, Kebi, Emmett, Esme, Carmen, Carlisle a Brady Fuller a Collin Littlesea - jedni z nejmladších členů Samovy smečky měli za úkol odlákat hlídající Toriány. Řekla jsem jim, ať se rozdělí na malé skupinky a co nejvíce je zmatou.