Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

34. Nůž a sklenice krve

*pohled třetí osoby *

,, Nechápu, proč tak vyjela... Vždyť jsem se jí jen ptal-''

Bella Edwarda přerušila. ,,Edwarde... Já vím, říkáš to už po několikáté.'' povzdechla si. ,,Taky nevím, co tak hrozného se stalo, se už to nech být. Nebaví mě pořád řešit její výbuchy. Vážně ne.''

,,Jo, jasně... Promiň, jen mě to naštvalo.'' splácl ruce.

Bella nezaujatě sledovala televizi. Stejně pořád nechápu, co má Lavaris za problém... Ale slíbila jsem si, že to nebudu řešit. pomyslela si.

Bylo to celé těžké... Celá ta záležitost s Lavaris doháněla skoro všechny k šílenství. A asi nejvíc ze všech ji nesnášela Rosalie. Ne, že by ji Bella nesnášela, ale měla z ní zvláštní pocity. Jakoby strach... Strach z toho, čeho by byla schopna, kdyby se opravdu naštvala. A Bella si ani nebyla jista, jestli si někdy zvykne na to, že je do ní Lavaris vtisknutá.

V poslední době si lámala hlavu s mnoha věcmi. Všechno ji tížilo. Strach z Toriánů, strach o rodinu, strach z toho, jestli jim někdo bude ochotný v boji pomoci, strach z Lavaris... A nyní i strach kvůli Renesmee. Nejen kvůli tomu, že by ji mohli Toriáni zabít, ale kvůli tomu, co ji čeká. Čeká ji proměna. A stoprocentně si nezvolí upíra... To věděla Bella hned po tom, co se dozvěděla včera večer. Hlavně by se jako upír musela s Jackobem držet hodně na uzdě. Na jednu stranu... Bella by byla i radši, kdyby se stala vlkodlakem. Nemusela by se o ni tolik bát.

Ale dost bylo nadměrného uvažování nad vším... Chvilku oddech Bello. pomyslela si.

Ve chvíli, kdy se začala pomalu přesouvat ze svých myšlenek do reality ji něco vtáhlo do temnoty. Doslova. Snažila se probrat, ale nešlo to. Byla ve své hlavě a byla až po uši ve tmě a nevěděla proč. Nedokázala se z toho vyhrabat. Slyšela zoufalé hlasy a cítila omamnou povědomou lákající vůni, ale nedokázala se dostat do reality.

Smrt... ozvalo se najednou. Byl to hluboký neutrální hlas. Nedokázala určit odkud přesně vyšel, ale byl tam... V její hlavě. A víckrát se už neozval.

Bella se zoufale snažila volat o pomoc a pokládala do prázdna otázky jako třeba ,Kdo jsi?' a ,Co chceš?', ale nic. Opět uslyšela hlasy, které se neustále zvyšovali a čím dál lépe rozpoznáváli. Už rozuměla.

,,Bello?" ozval se vedle ní Edwardův hlas. ,,Bello?!" byl hysterický.

,,Mami?!" tohle byla Renesmee.

,,Noták, Bello! Bello?!" a teď i Lavaris. Počkat... Lavaris?!

Najednou se Bella probrala úplně. ,,Co? Co se stalo?" vykřikla leknutím.

Edward si očividně oddechl. A vlastně nejen on. Lavaris s potem na čele se s úlevou doslova zhroutila na křeslo a hrozně hlasitě oddechovala, nevypadala dobře. Renesmee si mnula čelo a říkala: ,,Díky bohu!''.

,,Tak co se stalo?" vykřikla znova vylekaná Bella.

Edward se na ni dlouze zadíval. ,,Nejdřív jsem si myslel, že nad něčím jen přemýšlíš, ale trvalo to až moc dlouho. Párkrát za tu dobu jsem na tebe promluvil, ale ty nic. A jelikož jsem asi totální idiot, tak jsem se až moc zabral do filmu a prostě se na tebe za tu dobu ani jednou nepodíval. Ale pak, když už mi to opravdu přišlo divné, tak jsem konečně ten zrak od filmu odtrhl. Vypadalo to jakoby si spala. Doslova. Měla si zavřené oči a celý tělo si měla totálně uvolněné. Na nic si nereagovala, ani když jsem ti pod nos strčil sklenici s krví.''

Tak to byla ta omamná sladká vůně. pomyslela si Bella.

,,No a...'' podrbal se Edward na hlavě a pokračoval. ,,Dokonce jsem s tebou různě cloumal, ale ty si prostě nereagovala. A najednou přiběhla Lavaris.'' Bella prudce zvedla hlavu a podívala se na Lavaris. Ta se předtím zhroutila na křeslo vedle ní. Zůstala tam až do teď a pořád prudce a hlasitě funěla. Belle to přišlo divné, ale nijak extra se tím v tu chvíli nezabývala. ,,Asi cítila, že se něco děje. A ty si v tu chvíli začala řvát. Mlátila si okolo sebe rukama a pořád něco strašně řvala, ale nebylo ti rozumět. Pak ses konečně probrala.''

,,J-Jak jsem mohla usnout? Jsem upír... Upíři nespí.'' zmateně pohlédla na Edwarda.

,,Já nevím, Bello. Nevím...'' promnul si čelo.

,,No... Hlavně, že už jsi vzhůru. Ani nevíš, jak jsem se lekli, když jsem slyšela tvůj řev a když Lavaris vyrazila další dveře.'' řekla Renesmee.

Bella se na svou dceru podívala. ,,Vyrazila dveře?"

,,Jo.''

Na to se okamžitě podívala na Lavaris. Tehdy si konečně pořádně uvědomila, že ta holka není vůbec v pořádku. Hrozně zbledla, ale hrozně hlasitě a rychle dýchala, takže zpevněné orgány neměla. Říkala přeci, že když se zpevní, tak nedýchá. A nezpevněná nemá tak bledou pleť. Něco se děje. Navíc v obličeji kromě vybledlé pleti měla zasazený neskutečně bolestný výraz. Skoro jakoby jí někdo rozřezával tělo na kousky. A tělo se zmítalo pod náporem tisíce křečí.

Bella se zamračila. ,,Hele, Lavaris, je ti něco?" zeptala se najednou.

Lavaris na křesle jen něco zamručela, ale okamžitě se začala svíjet v nových bolestech a křečích.

,,Lavaris...'' Bella znejistěla.

,,Hej holka!" znervózněl i Edward.

Lavaris pomalu otevřela pusu a vydala ze sebe pouze: ,,Bello...'' Víc nic.

Bella k ní rychle přiskočila. Chytila její ramena a trochu s ní zatřásla. ,,Prosím, Lavaris... Noták... Co tě bolí?! Co mám udělat?!" řekla hlasitě a zoufale.

Lavaris polkla a pomalu zvedla ruku a ukázala a sklenici s krví. ,,Tohle... Prosí... M... N-Nů... Nůž.'' vydechla a opět sebou trhla v návalu křečí.

Bella neváhala a hned vzala krev, Renesmee běžela pro nůž. Přinesla menší ostrý nůž a okamžitě ho podala Belle, která ho pomalu předala Lavaris. Ta konečně otevřela oči a pohlédla na krev s nožem. Duhovky nebyly to jediné, co bylo rudé, měla zarudlé i bělmo. Bella vytřeštila oči. ,,Proboha... Vem si to, udělej co je potřeba. Jen, prosím, ať je ti lépe.'' vydechla.

Lavaris polkla. Pomalu se nadechla a vydechla. Našla v sobě trochu sil a najednou oči otevřela dokořán. S bolestí ve tváři se rychle normálně posadila a snažila si vyhrnout triko, ale to pořád padalo dolů, tak ho ze sebe nakonec doslova servala. Teď tam seděla jen v podprsence a očividně jí bylo naprosto ukradené, že tam je Edward. A tomu to na jednu stranu bylo také jedno, věděl, že jí není dobře a hlavně ho nezajímalo její tělo.

Lavaris jednala rychle a i když ji to stálo mnoho úsilí, vzala rychle nůž do své pravačky. Nadechla se a ve vteřině si ho zabodla do boku a jela nahoru. Nakonec měla obrovskou otevřenou ránu po skoro celé pravé části těla. Krev byla všude a jak Bella náhle zjistila, byla mnohem lákavější než normální člověčí. Ale udržela se... Lavaris konečně čapla sklenici s krví a na jeden lov ji do sebe nalila.

Znovu funěla a rána krvácela mnohem víc. Lavaris cenila zuby a hrozně funěla a řvala. Svaly ještě víc vyběhly a dokonce i žíly byly dost viditelné. S něčím bojovala. Nakonec začala vrčet jako pes a její oči zežloutly. Jako u vlkodlaka... Pak najednou hlasitě zavyla. Potom se opět zhroutila na křeslo a dech se začal uklidňovat.

Po chvíli už byla uvolněná. Tesáky se zmenšovaly, dech už byl naprosto klidný, žíly se svaly se taky povolily a bledost s křečemi vymizely. Dokonce i obrovská rána se zacelila.

Během deseti minut už normálně seděla a otírala si ze rtů krev. ,,Už je to v pořádku. Díky...'' povzdechla si. Promnula si čelo a znovu se opřela do křesla.