Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

28. Vtisknutí 2. část

*pohled třetí osoby*

Všichni dychtivě hovořili o tom, co se asi bude dít, až se Lavaris vzbudí. No... Na jednu stranu se nikdo moc netěšil. Nebyla to zrovna klidná dívka.

Když slyšeli kroky na schodech a jakmile je do nosů doslova praštil Lavarisin pach, všichni ztichli. Ticho se málo krájet a ve chvíli, kdy se kroky začali znovu trochu vzdalovat směrem ke kuchyni, každý vydechl úlevou.

,,Snad Esme nic neřekne. Taky je totiž v kuchyni. Chci se jí na to zeptat jako první já.'' zašeptala Bella.

,,Nemá smysl šeptat, Bello. Stejně tě uslyší, pokud nemluví s Esme.'' odfrkla si Rosalie.

Bella neznatelně pokývala hlavou. ,,Stejně doufám, že je to jen vtip.''

,,No... A co teprve já. Nejdřív se peru o tebe s Jackobem a teď se mám o tebe rvát s malou holkou, která je asi čtyřikrát silnější jak já, sebeovládání nezná, za záchranu tebe je schopna ještě zabít a mění se ve vlkodlaka. Super! Fakt děkuju!" zvedl Edward ruce nad hlavu.

,,Edwarde...'' položila mu Bella ruku na stehno. ,,Ty víš, že miluju jen tebe. Nejsem na holky a jak si slyšel - doufám, že to byla pravda -, ona taky ne. Všechno bude v pořádku, ano?" Edward jen přikývl, ale stejně měl ustaraný výraz.

Najednou se vrátila Esme. ,,Za chvíli sem přijde, takže...'' nechala větu nedořečenou. Každý věděl, co tím myslí.

Bella se začala nervózně ošívat. ,,Hele, půjdu, smečka čeká. Jdeme na průzkum.'' ozval se Jackob. Políbil Renesmee, mávl na ostatní a rozešel se ke dveřím.

,,Jackob!" zvolala ještě Renesmee.

,,Ano, lásko?"

,,Buď opatrný... Vy buďte opatrní.''

Jackob se usmál, kývl a zmizel ve dveřích. Renesmee si povzdechla a obrátila se k ostatním. ,,Bojím se.'' řekla najednou.

,,A čeho, broučku?" stiskla jí ruku Esme.

,,Všeho. Lavaris, Toriánů, toho, že se někomu něco stane... Je toho hodně... Strašně se bojím. Hlavně toho, co se ještě dozvíme a co ještě přijde.''

,,Zlato... Lavaris je očividně s námi. Neublíží nám.'' řekla Bella.

,,A jsi si tím tak jistá, mami?" zvedla k ní Renesmee zrak. Tím Bellu umlčela.

,,Renesmee má pravdu... Nikdy nevíme, jestli to jen hraje nebo tak.'' řekla Rosalie.

,,Taky souhlasím.'' ozval se Emmett.

Už otevírala pusu i Alice, ale Edward všechny zarazil. ,,Hele dost! Vážně... Taky mi leze na nervy, ano. Ale, ksakru, vždyť mi ani neznáme, jaká byla její minulost. Nevíme, co zažila.''

,,A co, když ze sebe dělá jen chudinku, hm? A jak to, že ji najednou, tak obhajuješ? Stejně si určitě jen vym-'' ozvala se zase Rosalie.

,,Četl jsem její myšlenky!'' přerušil ji Edward vytočeně. ,,Četl...Jen jednou, když ty její záhadné stěny, které si nevím jak dokázala vybudovat, spadly. Ale ucítila mě ve své hlavě, mou přítomnost... Stačil jsem se podívat jen na pár věcí a pak mě doslova vytlačila a zdi byly zase vztyčeny. Měla tam hodně bolesti. Od bolesti od škrábanců až po rozdrcené srdce. Měla tam jednu obrovskou černou díru, ze které se ozývaly nářeky a tak... I na těch pět minut to bylo hrozné... Nikdy jsem nic podobného neviděl.'' promnul si čelo.

Každý ztichl. Nikdo ani nevěděl, co by měl v tuto chvíli říct. Bylo vážně pravda, že Lavaris má za sebou až tak hnusnou minulost?

Ticho prořízl dlouhý povzdech. ,,Dobrá... Nebudeme se hádat. Ale myslím, že kdyby nebyla s námi, tak by asi tamtomu chlápkovi, myslím, že Fred se jmenoval, ale nejsem si jist, neufikla hlavu. Lavaris je s námi a tím to hasne.'' prohlásil Carlisle. Rosalie si odfrkla a protočila oči.

Najednou se ozvaly kroky z kuchyně, které směřovaly do obýváku. A ve vteřině se ve vstupu do obýváku objevila Lavaris.

Nikdo ani nedutal, jen koukal na Lavaris. Ta chvilku jen normálně civěla, ale když se pohledem zaměřila na Bellu, ztuhla. Třeštila oči a z obličeje se vytrácela všechna barva.

,,To ne...'' splynulo jí ze rtů tak tiše, že by to vážně slyšel jen upír nebo vlkodlak.

Bella polkla. Čte myšlenky, nezapomínej. Na chvíli zavřela oči a opřela se víc do pohovky. To bude něco...

Carlisle si odkašlal. ,,Lavaris... Prosím posaď se. Potřebujeme se na něco vážného zeptat a-''

,,Já vím, co chcete vědět a abych tě zdržela jakýchkoliv tvých falešných ''uklidňujících'' poznámek a vět jako Všechno bude v pořádku., tak radši rovnou přejdu k věci.'' přerušila Lavaris Carlisla a máchala rukama. Zhluboka se nadechla. ,,Ale musím si sednout.''

Carlisle ukázal na volné křeslo vedle něj. Lavaris si pomalu sedla do křesla a složila obličej do dlaní.

,,Nevím, jak začít... Je to těžké.'' zamumlala. ,,Dobře.'' položila ruce na opěrky křesla a předklonila se. Párkrát se nadechla a pak se rozhlédla po všech v místnosti. ,,Jak už víte, po probuzení u vás jsem se kvůli hladu odebrala do kuchyně, kde jsme se všichni setkali v tváří v tvář. Poslední z vás jsem uviděla Bellu... A najednou jsem viděla všechno uvnitř jí. Její auru, podstatu, smysl života, všechno... Bylo to krásné a děsivé zároveň. Vyděsilo mě to a hodně oslabilo, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát. Najednou pro mě Bella znamenala nejvíc na světě. Něco jako sestra... Doufám, že to nechápete tak, že jsem se do ní zamilovala? Prosím, jen to ne...''

Všichni se trochu uchechtli. ,,Před tím, už si nás varovala pod vlivem jedu.'' houkl Jasper.

,,Dobře. Pokračuji... Hned jsem věděla co to znamenalo. Do Belly jsem se vtiskla. Od té doby jí pořád uvnitř sebe a kolem sebe cítím. Vím, když potřebuje pomoci, když je v ohrožení, když je smutná, když je šťastná... Je to zvláštní. To byl hlavní důvod, proč jsem se tehdy vrátila, když na vás poprvé zaútočili. Cítila jsem, že je v nebezpečí. A když jí chtěl ublížit, psychicky jsem to nezvládla a svou proměnu už nedokázala dál potlačovat. A nebo když šla do kina a zaútočili na ni znovu. Ty hrozné bolesti hlavy, jak jsem měla. Měla jsem takový vztek, že jsem té upírce urvala hlavu bez rozmýšlení. Všechno dělám pro Bellinu ochranu, bez rozmýšlení.'' prohrábla si vlasy. ,,Když jsem se tenkrát u vás probudila, netušila jsem, kde se to nacházím a proč mě osud zával zrovna sem. Teď už to ale vím.'' pohlédla Belle zpříma do očí.

,,Moc se omlouvám.'' promluvila najednou Alice.

,,A za co?" zeptala se nechápavě Lavaris.

,,Od začátku jsem ti příliš nevěřila, ale... Když tě teď vidím... Z očí ti vyzařuje upřímnost. Věřím ti...'' jemně se Alice usmála.

Lavaris vytřeštila oči. Ale pak jí úsměv oplatila a zavrtěla hlavou. ,,Upřímně? Ani se ti nedivím... Kdo by mi věřil. Ale děkuji.'' odkašlala si. ,,Ale nejzvláštnější na tom celém vtisknutí je to, že...'' zarazila se a stiskla víčka k sobě. Hluboce přemýšlela, zda má povědět danou věc či nikoli. Potichu si povzdechla. ,,Ž-Že mě už se to jednou stalo...'' šeptla, ale i tak ji slyšeli.

Veselé Vánoce a Šťastný nový rok všem!