Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

76. Perfektně se doplňujeme

Nelekám se nijak často, vlastně skoro vůbec... Jenže to ráno to bylo jiné. Takový šok jsem dlouho nezažila...

Na nose mě zašimraly sluneční paprsky a já začala s tichým mručením pomalu otevírat oči. Můj zrak padl jako první na hodiny, které ukazovaly čtvrt na devět ráno. Páni... Spala jsem vážně dlouho...

Za můj dlouhý spánek jsem stihla opět nastřádat dostatek energie, ale i přesto jsem unaveně zívla, přičemž jsem si dala ruku před pusu.

Když jsem ruku nechala opět spadnout dolů, místo do měkkých peřin dopadla na něco poněkud tvrdšího. Zmateně jsem se zamračila a poslepu lehce přejela po tom něčem prsty, přičemž jsem ucítila několik hrbolků. Do té chvíle jsem byla líná sklonit hlavu a podívat se, na čem vlastně ležím, protože jsem něco tvrdšího cítila i pod svou hlavou, ale nakonec jsem se odhodlala...

Možná by bylo i lepší, kdybych se vůbec nepodívala. Jakmile jsem to totiž udělala spatřila jsem svou ruku na vypracovaném mužském břiše. A jak jsem si hned na to uvědomila, hlavu jsem měla pro změnu položenou na hrudníku...

Zúžily se mi zorničky a polkla jsem. Šokem jsem zalapala po dechu a prudce se posadila. Cítila jsem, jak v obličeji rudnu a pohledem sjela polopřikrytého a polonahého Alexe, který sebou po mém nenadálém pohybu překvapeně trhnul a zmateně mžoural kolem sebe. Očividně jsem ho vzbudila...

No... Zaslouží si to...

Když pohledem zabloudil ke mně, křivě se usmál a zívnul. ,,Uh, dobré ráno...'' řekl ranním chraplákem a protáhl se.

,,Ty!" okamžitě jsem na něj ukázala a naštvaně se zamračila. On se překvapeně zarazil. ,,Vysvětli mi... Proč jsem se probudila s tím, že si mi sloužil jako polštář?!" vyjekla jsem.

Polkl. ,,N-No... Včera si najednou usla a spadla si na mě... A-A já tě nechtěl vzbudit, tak jsem tě tak nechal.'' odkašlal si.

Protočila jsem oči. ,,Hele... Mě by si nevzbudil... A kdyby ano, tak by to bylo furt lepší, než tohle. To, že jsem ti včera řekla něco, co bych nikomu normálně neřekla, neznamená, že jsme odteď nejlepší kámoši nebo dokonce něco víc, jasný? To se nikdy nestane...'' zavrčela jsem. ,,Sám moc dobře víš, že na tohle já nejsem... A i když se tohle už nikdy opakovat nebude, pamatuj si, že už to dělat nemáš.'' povzdechla jsem si a pak se pomalu začala dolovat z postele.

,,Jo, promiň...'' vydechl otráveně. ,,Jak ti vůbec je? Jsi pořád tak moc unavená?"

Nohy jsem přehodila z pěřiny dolů z postele. Pomalu jsem na něj otočila hlavu s nevěřícným výrazem ve tváři. ,,Vypadám snad na to?" řekla jsem poněkud kousavě.

,,No, vzhledem k tomu, že jsi zase stejně nevrlá jako obvykle, tak ne... Ale musel jsem se jako pravý gentleman zeptat, no ne?" uchechtl se a já protočila oči.

,,Hah... Ty a gentleman...'' ušklíbla jsem se. ,,To je dobrý vtip.''

Dotčeně si položil ruku na srdce. ,,No dovol... Včera si na mě byla docela milá a dneska už zase koušeš?''

,,Hele... Jediné, o co se ode dneška, díky včerejšku, budu snažit je to, aby se neopakovala moje scéna v Carlislově ordinaci. Ty hádky mě pak totiž nebaví... Jinak se nic nemění.'' odkašlala jsem si. ,,Navíc... Ty jsi perverzní, já kousavá. Je to vyrovnaný. ''
,,Hm... Očividně se perfektně doplňujeme.'' zazubil se.

Odfrkla jsem si a otráveně obrátila oči v sloup. ,,Radši už mlč.'' povzdechla jsem si a pak se pomalu zvedla z postele, rychle si skočila ke skříňce pro černé baleríny, které mi tu půjčily spolu s košilí a legínami, protože jsem v těch svých vysokých černých nyní chodit nechtěla, načež jsem mířila rovnou ke dveřím.