Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

58. Jsem jiná

Ticho nepanovalo dlouho... Lavaris ho nechtěla pořád udržovat, protože ticha už za poslední dobu bylo dost. Nyní byl čas ho konečně aspoň trochu usměrnit a ve všem si konečně udělat tak nějak pořádek. Už jen kvůli tomu, že Lavaris toto ticho jistým způsobem nesnášela... Věděla totiž, že ticho vždy nastává jen kvůli ní.

,,Teď mě všichni budete, do háje, poslouchat a každý bude jako jehňátko nebo se dotyčnému dostaví silné ublížení na zdraví a k tomu ještě všechny ostatní přinutím, aby dosvědčili, že to byla nehoda.'' zavrčela.

Několik vlkodlaků a upírů polklo, protože většina byla ještě v šoku z jejího předchozího až neuvěřitelně hlasitého hlasu.

,,Tak se mi to líbí...'' prohlásila Lavaris, když se rozhlédla po všech v místnosti. ,,Jak už jsem říkala, je mi dva tisíce pět set šedesát šest let. Na první pohled se vám mohu zdát jako malá neplnoletá holka, jako mladá nezkušená upírka, ale věřte, že plnoletost mám už dávno za sebou a nezkušená do popisu mé osoby už pěknou řádku let nepatří. Nejsem tu jen tak, jsem jediná, která vám může v boji poskytnout ojedinělou pomoc. A upřímně? Beze mne byste zřejmě prohráli... To já vás naučím, jak bojovat s Toriány, já vás seznámím s neznámým a já klidně budu riskovat život, abychom neprohráli. Protože tenhle boj rozhodne o osudu světa... A pokud se to pokazí, budu to mít na triku nejvíce já.''

,,Když jsi tak dokonalá a tak důležitá, proč tedy nebojuješ sama a do boje taháš nás?" neodpustil si Christian.

Lavaris na něj úkosem pohlédla. ,,Původně jste se mnou do této války neměli vůbec vstupovat, už pěkně dlouho jsem ji totiž vedla sama. Jenže jednoho dne jsem narazila na Culleny a... Nakonec to dopadlo tak, že se do této války zamíchali i oni a už nebylo cesty zpět. A jelikož byli nezkušení, tak jsem s nimi musela zůstat.'' řekla bez výrazu.

Culleni a Samova smečka ale věděli, že tohle nebyl jediný důvod, proč tu zůstala. Vtisknutí do Belly byl totiž snad ten největší důvod.

,,Každopádně už za sebou máme dva společné tréninky se základními útoky. Doučím vás je a pak budeme opět trénovat nové věci.'' ozvala se znovu Lavaris. ,,Pak taky jedna velmi pozitivní věc, abych vám rovnou řekla vše...'' ukázala vedle sebe na křeslo, na kterém se rozvaloval Alex. Ten jen zvědavě zvedl obočí. ,,Tohle je Alex. Je to Torián-''

,,Bývalý Torián, do háje!'' bouchl Alex naštvaně do opěrky.

Lavaris zavrčela. ,,Nezájem... Jednou Torián, vždycky Torián.'' odfrkla. ,,Pomůže nám v boji a už nám poskytl i pár cenných informací.''

,,Vy tu máte jednoho z těch zmetků?! Jak si můžete být jisti, že to na dobrou stranu nehraje? Co když mu rupne v bedně a všechny nás bude chtít zabít?!" vykřikla jedna upírka.

,,Pro tento případ mám jeden geniální a dosti osvědčený a vždy úspěšný plán.'' Lavaris se falešně usmála. Když upírka zvedla tázavě obočí, neváhala s odpovědí. ,,Zabiju ho.'' křivě a zle se zazubila.

Alex vedle ní polkl a trochu víc stiskl opěrky křesla. Bella si odkašlala a Rosalie trochu zvedla bradu.

Lavaris se rychle otočila na Alexe. ,,Podívejme se, kdo se nám to tu bojí.'' uchechtla se. ,,Tady vidíte, jak někteří tvorové svou drsnost jen předstírají.'' vzhlédla k ostatním.

Alex jen odvrátil hlavu, jak mu to bylo nepříjemné. Byl si svých hříchů plně vědom, tak proč mu je pořád předhazovala?

Z davu najednou vyletěla jedna hubená ruka nahoru. ,,Mám otázku.''

Lavaris se zamračila. ,,Ptej se...'' zamračila se ještě víc. ,,Rothenny...'' řekla poté, co jí projela myšlenky.

Mladá sedmnáctiletá hubená vlkodlačice Rothenny trochu vykulila oči, ale jinak působila vyrovnaně. ,,Proč jsi vlastně tak důležitá?" vypadlo z ní.

,,Jak už jsem říkala... Jsem v podstatě dost stará a mám mnoho zkušen-'' začala, ale byla přerušena.

,,Ne, ne, ne... Tohle nemyslím, to jsem pochopila, ale... Proč máš tolik těch zkušenosti? Proč s Toriány vedeš tak dlouho válku sama zrovna ty? Proč jsi hlavním důvodem tohoto šílenství s Toriány zrovna ty?" zeptala se Rothenny s dost vyzívavým výrazem ve tváři.

Lavaris se nadechla, i když při zpevnění nemusela. ,,Víte... Nejsem obyčejný upír. Jak vám již bylo řečeno, Toriáni jdou hlavně po hybridech. A to je pravda...''

,,Chceš říct, že-''

,,Jsou celkem tři druhy hybridů. Parisové, což je například Renesmee. Pak Luciáni, to jsou hybridi lidí a vlkodlaků. A nakonec tu jsou Tristani... To jsou hybridi upírů a vlkodlaků.'' řekla s kamennou tváří. Všichni neseznámení s těmito novými druhy jen překvapeně naslouchali. ,,Luciáni jsou nejčastější, Parisové hned po nich a pak jsou Tristani. Těch bylo v celé historii světa zatím jen něco kolem deseti... Nyní je na světě už jen jeden jediný.'' odmlčela se. ,,To já jsem poslední Tristan...'' řekla nakonec.

Pár návštěvníků se narovnalo. Někteří nevěřícně zvedli obočí. A Rothenny dokonce vybuchla smíchy.

,,Prosím? Co se nám tu snažíš namluvit? To se nás tímto snažíš jen uklidnit, že máme nějakou neexistující výhodu, abychom se k vám přidali? Snažíte se nás k sobě nalákat lží?! Vždyť jsi jen upír! Nic zvláštního na tobě není... Ani ti nebije srdce, nic... Nejsi ani z poloviny vlkodlak.''

Lavaris se klidně nadechla, ale bylo na ní poznat, že není úplně v pohodě, co se vzteku týče. Rychle a bez dalších ztrát na čase se vydala k Rothenny a ten, kdo jí stál v cestě, byl drsně odstrčen.

Když došla mladé dívce, bez váhání ji chytila za ucho a táhla ji směrem k hlavním dveřím, kterými následně i s Rothenny prošla. Nevnímala její vřískání a řeči o tom, jak to bolí, prostě šla dál a venku na schůdcích ji pustila a sama sešla až úplně dolů na trávu. Ostatní hned také přiběhli ven.

,,Co blbneš, ty krávo?!" vřískla už snad posté Rothenny, přičemž si mnula ucho.

Lavaris na ni zostra pohlédla. ,,Jdu ti ukázat, kdo jsem, když to nedokážeš pochopit slovně.'' odsekla. ,,Zaposlouchejte se.'' řekla hned nato.

Během vteřiny bylo naprosté ticho a všichni napínali uši, aby něco slyšeli. Hned po další vteřině se začalo všem do uší dostávat stále sílící a pravidelné dunění.

,,Co to je?" zamračil se Vladimir.

Lavaris si poklepala na místo, kde se nachází srdce. ,,To jsem já.''

,,Jak si to...'' vydechla Rothenny.

,,Já nelhala o tom, že jsem Tristan. Potvrzují to i mé charakteristické vlohy pro Tristany. Ať už si to přiznáš nebo ne, jsem hybrid upíra a vlkodlaka. A pokud ti toto nestačí, tak...'' nechala vyplynout do ztracena a hned na to se trochu přikrčila.

Všichni užasle sledovali, jak se dívka před nimi mění na něco úplně jiného. Z upíra do vlkodlaka.

Už věříte? rozeznělo se všem naráz hlavou, když se před nimi pod schůdky na trávě tyčil velký bílo-černý vlkodlak s neuvěřitelně jistým, neohroženým a odvážným postojem.