Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

8. Aspoň pár informací*

,,Co se stalo v tom lese?" zeptal se Carlisle, přičemž si z rukou vytvořila stříšku. Všichni seděli v obýváku na gauči, jedině neznámá dívka se posadila na malou židličku za stolem. Celé to vlastně vypadalo jako výslech na policejní stanici.

,,Proč si proboha myslíte, že se tam něco stalo?" zvedla tázaná obočí.

,,No," nadechl se Carlisle. ,,Našli jsme v lese upírku v kómatu, což je vzhledem k nefukčnosti orgánů nemožné... Něco se muselo stát. Je z tebe cítit vlkodlak, z čehož vyplývá, že si se zřejmě nějak porvala, nemám pravdu?"

Dívka se zarazila, ale po chvíli opět nasadila kamennou tvář. ,,Do toho vám nic není," sykla. Tenhle rozhovor jí nebyl nijak příjemný.

,,Dobrá, necháme to tedy tak, že si se porvala s vlkodlakem. Jak je možné, že si omdlela?'' zeptal se, zatímco vzduch stále víc a víc houstl.

,,Do toho vám také nic není," odpověděla s falešným úsměvem na rtech.

,,Chápu, tak jedeme dál," povzdechl si Carlisle. ,,Proč si byla ozbrojená?"

,,Řekněme, že mám problémy s pár lidmi a zbraně se vždy hodí. Jedině zbraním se dá věřit," zamračila se.

,,Nám také můžeš důvěřovat," pípla Renesmee, jako by snad chtěla tu vzteklou osobu před sebou obměkčit. Bohužel nadělala víc škody než užitku.

Dívka na ni vrhla varovný výraz. Než Renesmee ale stihnul pohltit strach, zcela se jí zmocnily oči dívky. Od zorniček se rozlézala oříškově hnědá, která se ale brzy měnila v mechově zelenou a duhovky lemovala temně černá. Dívka se zamračila a procedila skrz zuby: ,,Projdi si vším, co já a pak věř každému na potkání.'' Poté se prudce se otočila na Carlisla. ,,Otázek již bylo dost. Dejte mi oblečení a já v klidu odejdu," zavrčela.

,,Prosím, počkej," ozvala se najednou Bella a chytila ji za ruku. Ona jen střelila pohledem na své předloktí, sevřené v cizí dlani a zhluboka se nadechla. Bella polkla a rychle ruku stáhla zpátky, snažíc se uniknout rostoucímu vzteku.

Ty hnědozelené duhovky, které Renesmee tak uchvátily, zrudly a panenky se stáhly. ,,Sáhni na mě ještě jednou,'' zavrčela a trochu se přiblížila k Belle. ,,a ve vteřině ti urvu hlavu," sykla.

,,Prosím, posaď se," řekl klidně Carlisle s nepatrným náznakem výhružky v hlase. Dívka se narovnala, podívala se mu zpříma do očí a stála tak asi celou minutu. Pak se otřásla, zavřela oči, nadechla se a neochotně posadila zpátky na židli.

Když oči opět otevřela, už měly znovu normální barvu. ,,Ať už to je za mnou," povzdechla si a zaklonila hlavu.

Carlisle se sám pro sebe usmál, přestože mu přišlo divné, jak jednoduše a rychle měnila názory. ,,Teď souhlasíš?" zeptal se nakonec, přestože to původně chtěl odložit stranou.

Vytřeštila na něj oči. ,,Vždyť jste to chtěli, ne?''

,,To ano, ale nejdřív si byla tak neochotná," pokrčil rameny. ,,Proč tak najednou?"

Zamračila se a pak zavrtěla hlavou. ,,Jsem upír... A jako většina z nás mám dar," pronesla otráveně. ,,Čtu myšlenky, proto vím, že mi od vás nic nehrozí."

,,Ach tak," pokýval Carlisle hlavou. ,,Pak tedy nerozumím tomu, proč si byla předtím tak nepřístupná," dodal nedůvěřivě.

Pokrčila rameny. ,,Nemyslete si, že vám teď řeknu cokoliv budete chtít. Já nevěřím ani když k tomu nemám důvod."

Carlisle si pouze povzdechl a tomuhle tématu už se raději nadále nevěnoval. ,,Jak je možné, že ti bije srdce?" položil rovnou další otázku.

,,Mám takovou menší vadu, ale to je-''

,,To je tvoje věc, ano, já vím," přerušil ji rovnou. Dívka protočila oči a mávla rukou, aby pokračoval. Carlisle chvíli přemýšlel, ale zřejmě se mu všechny otázky vypařily z hlavy.

Po chvíli promluvila Rosalie. ,,Jak jsi stará?" zvedla obočí a namotala si na prst pramínek svých blonďatých vlasů.

,,To je nepodstatné," odsekla dívka a začala si prohlížet nehty.

Rosalie nechápavě a udiveně vytřeštila oči. ,,To je vtip?! To nám nemůžeš říct aspoň něco? Všechno je hrozné tajemství... Proč? Sama si přeci řekla, že u nás ti žádné nebezpečí nehrozí," řekla tvrdě.

Dívka zvedla pohled od nehtů. Klidně se podívala na Rosalie a pak se ušklíbla. ,,Nevím, zda mi tvůj temperament víc leze na nervy nebo se mi líbí," uchechtla se. ,,Stejně jako jsem řekla, že nejste nebezpečí, tak jsem řekla, že nevěřím ani, když k tomu nemám důvod. Mým schopnostem nevěřím na sto procent, už jednou mne zradily a já to nehodlám riskovat znovu. Neberte si to osobně, ale zkrátka bude lepší, když teď odejdu," řekla a vstala ze židle.

,,Proč? Chápeme, že nám nevěříš, ale můžeš tu chvíli zůstat a tím si k nám získat aspoň malou důvěru," vstala Bella s ní.

,,Já musím především odejít, tak mi dejte moje oblečení," odpověděla jí dívka podrážděně.

,,Prosím, zůstaň," řekla Bella.

Z dívky se v tu chvíli stala vybuchující bomba. Oči jí znovu zrudly a tentokrát k nim vyrašily i špičáky. ,,Ty to nechápeš!" zařvala. ,,Nemohu tu zůstat, už tak vám hrozí dost velké nebezpečí! Není to jen o tom, že bych vám nevěřila, ale taky kvůli tomu, co se s vámi stane, pokud zůstanu! Věřte mi, nechcete zažít to, co by se mohlo stát! Takže to opakuji naposledy... Dejte. Mi. Moje. Oblečení," řvala přes celý dům.

Bella ztratila hlas, z nějakého důvodu se té dívky skutečně bála... A i přesto o ní chtěla vědět co možná nejvíce.

Než by se Bella stačila vzpamatovat, Esme nesla z ložnice hromádku černého oblečení. Dívka ho čapla a skočila za roh, kde ji nikdo nemohl vidět.

Během vteřiny opět stála před nimi už celá v černém. ,,Děkuji za vše a sbohem," řekla a vykročila směrem ke dveřím.

,,Počkej!" křikla ještě Bella.

S hlasitým povzdechla a jasnou neochotou se dívka zastavila a pomalu otočila hlavu na Bellu. ,,Co je zase?" zeptala se otráveně.

,,Mohu aspoň vědět tvé jméno?" položila jí otázku, která ji zajímala asi nejvíce.

Dívka zakroutila zoufale hlavou. ,,Ty si nedáš pokoj," povzdechla. ,,Jmenuju se Lavaris," ušklíbla se a nenápadně mávla rukou na znamení sbohem. Pak otevřela dveře a vyběhla ven. Nikdo ani nestačil mrknout a už byla pryč.

Všichni upírali zrak na pootevřené dveře. ,,Zvláštní jméno," ozvala se najednou Alice do ticha.

,,Lavaris," zašeptala si sama pro sebe Bella.